Moderní život ve velkoměstě nás postupně zbavuje závislosti na přírodních cyklech. Klimatizace, ústřední topení a elektrické osvětlení chrání před syrovostí počasí a zmírňuje rozdíly tvrdošíjného střídání dne a noci. V typickém pracovním prostředí městské aglomerace 21. století – kanceláři – jsou prakticky celoročně stejné podmínky a člověk zde lehko přehlédne, že už začalo jaro. Jedním z dějů, které nám připomínají, že náš život je stále ještě součástí jakýchsi přírodních procesů, je menstruační cyklus.

Neznám ženu, která by své dny vysloveně milovala, ale těm šťastnějším do života nijak příliš nezasahují. Já, možná proto, že se vyhýbám antikoncepčním pilulkám, patřím mezi ty druhé, kterým je dáno trpět. V takových chvílích je mou záchranou nejčastěji ibuprofen. Jedu na téhle růžové vlně již několik let a život bez něj si vůbec neumím představit. Chvíli mi trvalo, než jsem si to přiznala. Několikrát se mi stalo, že jsem svou závislost na těchto pilulkách podcenila. Až když mi potom menstruace v plném proudu nedovolila ani doplazit se několik metrů do kuchyně, natož pak do lékárny, bylo pozdě v duchu si nadávat, proč jsem se nepřipravila lépe.

Při jedné takové příležitosti jsem ležela na posteli, neschopná pohybu, s otevřenou pusou, schoulená na bok, zhluboka dýchala a tiše (a chvílemi nahlas) si zoufala. Byla jsem naprosto bezmocná. Břicho a záda bolely zevnitř, tupá, chvílemi nesnesitelná bolest se vracela ve stále intenzivnějších vlnách, na jejichž vrcholu jsem měla pocit, že omdlím. Dala bych cokoliv za to ať už to přejde. Jenže mé utrpení se jen prohlubovalo…

Pak jsem si vzpomněla, že v nějaké knize, kterou jsem kdysi četla, byla zmínka o tom, že v některých kulturách se na zmírnění menstruačních potíží používá marihuana. Naštěstí jsem ji měla po ruce hned vedle postele a z posledních sil jsem vykouřila silného jointa…Najednou jsem dostala sílu se pohnout a změnit polohu. Zavřela jsem oči a nechala jsem volný průběh tomu, aby si tělo samo nalezlo, která pozice mu bude prospěšná. Nejprve to šlo pomalu. Ale postupně jsem zjišťovala, že se se ocitám v jógových polohách (a to jsem do té doby znala jógu jen matně z obrázků, nikdy jsem ji před tím necvičila), které se plynule střídaly a jedna automaticky a přirozeně navazovala na druhou. Ucítila jsem, jak se ve mně něco pomalu uvolňuje. Bolest odcházela a místo ní přicházel pocit úlevy. Dělalo mi to dobře a postupně jsem se stala čím dál více ohebnější. Jakási automatická síla mně zformovala do krkolomných pozic, které jsem vnímala jako nesmírně pohodlné. Potom jsem se dostala do pro mě ideální polohy – mostu. Prohýbala jsem se v něm jako luk, s chodidly na špičkách a dlaněmi až téměř u nich. Svaly byly napnuté, celá jsem se třásla, ale bylo mi skvěle. Mým tělem proudila tak silná energie, že jsem měla pocit, jako by mnou procházel elektrický proud slasti. S čistým svědomím mohu říct, že se to vyrovnalo kvalitnímu orgasmu. S nepatrným rozdílem tohle bylo mnohem delší.

Zajímavá změna se odehrávala i v mé mysli. Napojila jsem se na archetyp bohyně matky a začala naplno pociťovat svou ženskost. Byla jsem součástí proudu, který žene samice všech živočišných druhů na světě a dává jim sílu. Pramen, odkud se bere mateřský pud, vášeň, nad kterou v našem světě není. Byla jsem Šakti, byla jsem ztělesněné ženské pohlaví ve všech tvarech a formách. Zmizel rozdíl mezi mým tělem a okolím, byl jen nekonečný pulzující vesmír, jen silné, rudé, žhnoucí bytí…extáze.

Najednou jsem docela rychle vystřízlivěla. Otevřela oči, rozhlédla jsem se po pokoji a snažila se uvědomit, co se to vlastně stalo. Vůbec mi nebylo špatně, naopak, cítila jsem se jako znovuzrozená. Spokojeně jsem si lehla a odpočívala. Nic mě nebolelo a byla jsem se zklidněná, posílená, vyrovnaná a pročištěná. Byl to jeden z mých nejhlubších psychedelických zážitků.

Marihuanu od té doby považuji za látku proti zmírnění nepříjemných projevů menstruace par excellence. Menstruace mi díky ní ukázala svou pravou tvář. Nevěděla jsem, že může být tak krásná. Životní styl a rozvrh pracovního dnes mi bohužel nedovoluje zopakovat si tuto zkušenost tak často, jak bych chtěla, takže si samozřejmě dál ujíždím na ibuprofenech…ale těším se na to, až zase jednou dostanu menstruaci v době volna…

Autorka: Martina Cimpová

24. 1. 2010 v 22.06

Posted by: admin
filed in Aktuality

Tento příspěvek byl publikován dne 24. 1. 2010 (Neděle) v 22.06 v rubrice Aktuality. Komentáře můžete sledovat přes RSS 2.0 kanál. Můžete zanechat svůj komentář.