Interview: Policista uctívá památku padlého partnera tím, že pracuje pro legalizaci

USA, 13.5.2011 – Dnes večer se ve Washingtonu, DC, konal memoriál za policejní důstojníky zabité ve službě v čelní linii. Jedním z těch, kteří drželi čestnou stráž, byl Neil Franklin. Pracoval v utajení v ulicích Baltimoru, ale nyní je jedním z hlavních zastánců ukončení války proti drogám jako výkonný ředitel organizace LEAP (Law Enforcement Against Prohibition, Prosazování práva proti prohibici). Franklin pracoval v Baltimoru a poté na Maryland State Police Academy, takže se už dříve zúčastňoval této události, ale v jiném postavení. Letos se zúčastnil vzpomínkového memoriálu se zapalováním svíček, aby uctil památku svého parťáka Eda Toatleyho, který byl zastřelen při kupování kokainu v roce 2000 při výkonu služby pro FBI.

Neilovo stanovisko je dojemné, ale i odhodlané. Letos to bylo poprvé, co se účastnil Policejního týdne jako ředitel LEAPu. Zastihli jsme Neila pro telefonické interview, jelikož je velmi zaneprázdněn svým nabitým programem.

Řekněte nám, proč se dnes večer účastníte tohoto memoriálu?

Před mnoha lety vznikl fond ke vztyčení pomníku policistům ve Washingtonu, DC. Je podobný pomníku obětem Vietnamu, se jmény padlých vyrytými do kamene. Každoročně jsou jména ve službě zabitých policistů vyryta k tisícům dalších. Ale během Policejního týdne se konají také jízdy na motorkách, běhy se zapálenou pochodní – jeden z Philadelphie až dolů do DC, a rozlučka ve 20:00. Je to již hodně let, co jsem se této akce zúčastnil. Práce, které se nyní v LEAPu věnuji, mi svým způsobem otevřela oči. Tento říjen to bude 11 let, co zavraždili Eda Toatleyho. Myslel jsem si dobrá, letos pojedu zpět do DC na rozlučkovou slavnost, zavzpomínat na jeho život a pokusit se učinit prohlášení, že můžeme zachránit životy policistů ukončením války proti drogám.
Nejde pouze o policisty zde v USA, mnoho stovek policistů umírá v Mexiku, Venezuele a prakticky na celém světě. Čili to co děláme je také mezinárodní prohlášení.
Musím ale říci, že tento postoj není v komunitě vymáhání práva zrovna populární. Takže až budu na memoriálu, bude to asi trochu divné, až se tam budu bavit s ostatními kolegy, kteří tam jsou proto, aby uctili padlé. Ale podíváme-li se zpět do historie, je tolik věcí, které zpočátku nebyly populární – ale musely být udělány.

Pozorujete nějaké tání ledů ze strany aktivního vymáhání práva, když přijde řeč na prohibici?

To je ve větší míře případ u nižších šarží, na úrovni strážníků, policistů v ulicích. Především rozumějí tomu, že tu jde o hru s čísly – podívejme se na příklad New Yorku. Jak to můžeme nevidět? Padesát tisíc zatčení! Oni vědí, že je to hra s čísly, vidí to. Tímto způsobem se federální prostředky dostávají do pokladen lokálních agentur vymáhání práva.
Ale budeme-li my v LEAPu pokračovat v tom co děláme, přinejmenším ve vzdělávání těchto policistů o problematice války proti drogám – a pokud se oni zastaví a vstřebají to – uvědomí si, že to dělá jejich práci daleko nebezpečnější, než je třeba.

Když se bavíme o válce proti drogám, mnoho lidí o tom přemýšlí z akademického hlediska, ale vy jste to zažil přímo v přední linii konfliktu. Zdá se, že policie má nepříjemnou úlohu bojovat proti vlastním komunitám?

Přesně to se děje. Ale kvůli protidrogové politice došlo postupem času k odtržení, k fyzickému oddělení policistů od jejich komunit. Musím zmínit toto – když jsem vyrůstal v Baltimoru, všichni teenageři se scházeli na konci našeho bloku. Nebyli jsme zrovna nejhodnější kluci, byli jsme také darebáci. Někteří tam kouřívali marihuanu. Ale když se na vršku objevilo policejní auto, nikdo se nerozutekl, nikdo nekřičel na poplach. Naopak, šli jsme směrem k autu pozdravit strážníka Rexe. A když jsme dělali něco, co bychom neměli, on řekl „Nedělejte to!“ a my přestali. Avšak on byl součástí komunity. Pokud se něco opravdu mělo stát a strážník Rex by se ocitl v opravdu problematické situaci, jeho komunita tam byla, aby mu pomohla a chránila ho. A já se ptám – stalo by se něco podobného dnes? Nyní když se ve stejné čtvrti objeví policejní auto, lidé se rozutečou. Pokud vůbec dojde k nějaké komunikaci, rozhodně to nejsou pozdravy. Tento posun ve vztahu mezi policií a komunitami vznikl na základě prohibice. Když jsem v minulosti pracoval v utajení, nikdy jsem nenosil zbraň. Šli jsme ven a pracovali na svých případech, často bez krytí. To bylo v osmdesátých letech. Dnes je nemyslitelné pracovat bez krytí a bez střelné zbraně. To ukazuje, jak nebezpečnou se tato práce stala.
Pokud by policie byla skutečně součástí komunity – což by měla být, protože policisté zde často stráví více času než doma – takže pokud by zde policie byla od toho, aby komunitu chránila před násilnými zločinci, měla by ohromnou podporu. Tak by to mělo být.

Takže mohou podle Vás tito vojáci, naše policie, dosáhnout usmíření a znovu vytvořit tento vztah se svými komunitami?

Já tomu věřím. Ale nestane se to přes noc. Musíme se začít vypořádávat s tou obrovskou zdí, kterou mezi policisty a jejich komunity skutečně postavila prohibice. Proto dochází k domovním prohlídkám – hledají drogy. Proto prohledávají auta a lidi, vždycky hledají drogy. Pokud zrušíme prohibici, můžeme začít znovu budovat tento vztah. Kvůli této politice se policie nachází ve svízelné situaci. Pokud její členové umírají, uzavírá se stále více… počítají s nejhorším. Politika vytváří černý trh a ten plodí násilí. Proč je dnes v našich komunitách tolik zbraní? Také to má na svědomí prohibice.
Takže je zde opravdová potřeba, nutnost zbořit tuto obrovskou bariéru, která byla vytvořena za posledních 40 let. Mnoho z nás si myslelo, že nikdy neuvidíme pád berlínské zdi – tak proč bychom to nemohli dokázat i zde? Skoncujme se šílenstvím prohibice, tak můžeme omezit celkové násilí v USA.

 

Zdroj: www.freedomisgreen.com

 

Překlad: Michal



16. 5. 2011 v 08.36

Posted by: Michal
filed in Aktuality, Legislativa, Světové organizace, Zahraniční články




Legalmarket.cz

Connect with Facebook

Komentáře jsou zavřeny.