Psilocybin has been revered for centuries for its ability to induce mystical experiences, and has potential therapeutic value for various psychiatric conditions. The drug is known to activate serotonin receptors, but how this produces its effects is little understood.

In one of the few studies of its kind, David Nutt, a neuropsychophar­macologist at Imperial College London, and his colleagues used functional magnetic resonance imaging to monitor the changes in brain activity during the transition from normal consciousness to the psychedelic state induced by psilocybin.

The researchers recruited 30 volunteers, all experienced users of hallucinogenic drugs, and scanned their brains twice: once after the participants had been given a salt-water placebo and once after the injection of a moderate dose of psilocybin, which produced a short ‚trip‘ that came on within seconds.

Power down

Furthermore, the intensity of the drug’s effects — as reported, subjectively, by the participants — was closely related to the extent of decreased ACC and mPFC activity, with the strongest effects associated with the largest decreases.

The mPFC, PCC and thalamus are thought to act as ‚connector hubs‘ that have a pivotal role in co-ordinating the flow of information through the brain, and the researchers say that this accounts for the effects of hallucinogens, which induce a state of “unconstrained cognition”.

his 1954 book The Doors of Perception, novelist Aldous Huxley, who famously experimented with psychedelics, suggested that the drugs produce a sensory deluge by opening a “reducing valve” in the brain that normally acts to limit our perceptions.

Therapeutic potential

The researchers also observed reduced blood flow to the hypothalamus, and suggest that this explains anecdotal reports that psychedelics alleviate symptoms of cluster headaches, which are associated with increased hypothalamic activity.

However, Nutt’s findings conflict with those of other studies.

“We have completed a number of similar studies and we always saw an activation of these same areas,” says Franz Vollenweider at the University of Zurich in Switzerland. “We gave the drug orally and waited an hour, but they administered it intravenously just before the scans, so one explanation is that the effects were not that strong.”

And according to Keith Laws, a neuropsychologist at the University of Hertfordshire, UK, the results could be explained in another way. “Deactivation of the mPFC and PCC are linked to anxiety and anticipation of pleasant and unpleasant experiences,” he says. “This is a stressful situation, even for experienced drug users, and I suspect that they measured something to do with anxiety.”

Zdroj: Nature.com

25.10.2011 zve­řejnila Evropská komise dokument “Towards a stronger European response to drugs” (Směrem k silnější reakci Evropy na drogy), neboli „Komuniké Komise Evporskému parlamentu a Radě“. Komuniké Evropské komise může být shrnuto jako: „Potřebujeme více toho samého, vysvětlení není třeba“.

Domnívám se, že proti tomu musíme prostestovat, a to z celé řady důvodů.

Komise jednoduše oznamuje své rozhodnutí, že „reakce na drogy“ musí být silnější a lépe koordinovaná mezi státy EU. Text nevysvětluje, proč by „Evropská reakce“ měla být silnější a ne namísto toho jiné povahy.

Nejvíce zarážející věcí z tohoto komuniké je fakt, že ačkoliv obsahuje nějaká data z EMCDDA, nenalezneme zde ani zmínku o Reuter/Trau­tmannově zprávě, nazvané “Report on Global Illicit Drug Markets 1998 – 2007” (Zpráva o globálních nelegálních drogových trzích 1998–2007). Tato důkladně provedená zpráva, vyžádaná samotnou Evropskou komisí a zaplacená evropskými daňovými poplatníky shrnuje (ve zkratce a mými slovy), že mezinárodní snahy bojovat s drogami způsobily závažné škody po celém světě, aniž bychom dosáhli vyvažujících pozitivních efektů.

Podobně jako mnoho dalších závislých operuje Evropská komise z pozice popření, jako by žádný příčetný člověk nemohl argumentovat legální regulací, jako by nebyl žádný důvod zvážit alternativy.

Autoři komuniké odvedli špatnou práci při analýze současné situace. Důsledkem jejich zoufalé oddanosti prohibici je produkt, který je jen novým příkladem politiky, která nemá nic společného s fakty.

V několika posledních letech vyjadřuje rostoucí počet bývalých hlav států, ministrů a vysokých veřejných funkcionářů své přesvědčení, že válka proti drogám musí být nahrazena systémem legální regulace. Totéž se děje i u samotné Evropské komise. Nevidím důvod, proč se vyhýbat znepokojující skutečnosti, že Carl Edwards, předchůdce Dany Spinantové na pozici šéfa Oddělení pro koordinaci drogové politiky Evropské komise, se stal krátce po svém odchodu do důchodu členem jedné z hlavních organizací obhajujících ukončení prohibice – Law Enforcement Against Prohibition (Prosazování práva proti prohibici, LEAP). LEAP je mezinárodní organizací, založenou v USA bývalými aktivními policisty a lidmi pracujícími pro ministerstvo spravedlnosti.

Toto není iniciativa zaměstnanců Komise. Oni vědí, že neexistují přesvědčivé argumenty pro intenzifikaci války proti drogám. Může to být pouze iniciativa zodpovědné komisařky Cecilie Malströmové samotné a/nebo Evropské komise jako celku.

Jedním z důvodů by mohla být nedávná změna v autorství nové drogové strategie. Drogová strategie pro nadcházející období nebude sepsána Evropskou komisí, ale Evropskou radou. Radě bude v první polovině příštího roku předsedat Dánsko a od 1. července Kypr.

Komisařka si je, nebo měla by být, vědoma skutečnosti, že bude stále obtížnější vyhnout se otevřené diskuzi o alternativních politikách, než je prohibice. Pokud Komise nevyjádří svůj názor nyní, dostane šanci později v průběhu procedury, ale Komise se snaží vyhnout se zahájení diskuze, tak jak to vždycky dělala.

Ve své snaze informovat Evropský parlament a Radu měla Evropská komise raději říci toto:

Cítíme, že je naší povinností konfrontovat vás se závažně klesající důvěryhodností současné drogové politiky. Poslední ukázkou, jak jste si doufáme všimli, je zpráva publikovaná Globální komisí pro drogovou politiku v červnu 2011. V listopadu 2011 byly závěry této zprávy podepsány novou skupinou lidí, z nichž mnozí mají zkušenosti se zodpovědností za drogovou politiku. Zpráva má krátký, ale vysoce relevantní seznam referencí, jenž předkládá jasný obraz o chybějících pozitivních výsledcích drogové politiky OSN, která tvoří základ pro drogovou politiku EU. 

Musíme vás informovat, že požadavek na debatu a přehodnocení prohibiční drogové politiky bude stále silnější a zakládá se na lepších důkazech, než pokračování prohibiční politiky. Fórum občanské společnosti pro drogy při Evropské komisi, které doufáme podpoří diskuzi o drogové politice EU, těžko nalezne společné stanovisko. Je stejně rozdělené jako reálný svět.

Podobná slova pravděpodobně zazněla na uzavřených setkáních a při soukromých kontaktech.

“Komuniké“ Evropské komise je svého druhu preventivním úderem, kterým se Komise snaží přimět Evropskou radu k souhlasu s intenzivnější strategií, a to rychle a bez kritického zvážení. V komuniké Komise vyhlásila veřejný dotazník na svých webových stránkách, který již byl spuštěn. Obsahuje zejména administrativní otázky, ale zanechává prostor i pro komentáře. Zdá se, že Komise chce, aby se Rada rozhodla ještě předtím, než budou známy výsledky tohoto dotazníku a následné konzultace s občanskou společností. V Bruselu i jinde je dobře známou skutečností, že požadavek na odlišnou drogovou politiku neustále sílí, a to zejména mezi lidmi, kteří mají v této oblasti nadprůměrné znalosti, a že bude stále obtížnější vyhnout se této diskuzi uvnitř Evropské komise. Zamýšlená „silnější reakce“ způsobí pouze další „nezamýšlené“ škody, které nebude snadné napravit.

ENCOD připravuje protest proti plánu Evropské komise společně se spřátelenými organizacemi a s pomocí členů Evropského parlamentu. Stále doufáme, že se nám podaří zorganizovat tolik potřebnou debatu o alternativní drogové politice na úrovni EU.

Autor: Frederik Polak

Překlad: Michal

S blížícím se koncem roku 2011 se zdá, jakoby se hodnoty, které po mnoho let známe, začínaly kompletně měnit. Finanční krize je příležitostí vypořádat se s mnoha neefektivními součástmi politického systému, mimo jiné s drogovou politikou. Dnes je zcela zřejmé, že tato politika se nezakládá na vědeckých a technických poznatcích, nýbrž na zájmu o udržení a provádění kontroly a trestání jistých potěšení. Ano, potěšení! V záplavě řečnění o drogové politice zcela zapomínáme na tuto základní pravdu. Zdá se, že někteří lidé prostě nechtějí ostatním dopřát potěšení, i kdyby to mělo být za cenu utrpení a války.

Nyní nastal čas jednat. Z globálního hlediska se stává zřejmé, že je nutné předefinovat drogové politiky. Donedávna volali po legislativních změnách zejména bývalí politici. V minulých týdnech tak začal činit také současný kolumbijský prezident. Ale tyto výzvy se potýkají s obtížemi. Dlouho zakořeněné předsudky vůči uživatelům drog obecně, které jsou udržovány při životě veřejnými činiteli a dokonce i některými nevládními organizacemi zabývajícími se tzv. „holistickými“ přístupy, posilují vnímání prohibice jako jediné možné odpovědi.

Během šestého setkání Fóra občanské společnosti pro drogovou politiku EU (Civil Society Forum on Drug Policy, CSF), které se konalo 10.-12. října v Bruselu, nebylo možno mezi účastníky nalézt konsenzus právě kvůli této zásadní „mezeře“ mezi jednotlivými přístupy k drogové politice, založenými na zcela jiných konceptech. Hlavním důvodem neshod je, že prohibicionistické nevládní organizace prostě nejsou schopny přijmout fakt, že se někteří lidé svobodně rozhodnou drogy užívat a činit tak zodpovědným způsobem.

Z pohledu těchto organizací je užívání drog chorobou nebo stavem, kterému je nutno předcházet. Jednoduše odmítají naslouchat lidem, kteří jim vysvětlují, že hlavním důvodem užívání drog je učinit si život příjemnějším, nebo v některých případech snesitelnějším. Zakrývají se oči a zacpávají uši, když jsou jim podávány důkazy o tom, že konopí a další drogy jsou mimořádně účinné při léčbě či předcházení nemocem.

Prohibicionistické nevládky reprezentují nepatrnou menšinu lidí, kteří se drogovou otázkou zabývají. K účasti na CSF jsou Evropskou komisí záměrně vybírány, s cílem zabránit dosažení konseznu v rámci CSF. Pak může Komise pokračovat metodou „rozděl a panuj“ a vydávat zprávy jako komuniké ’Towards a Stronger Response to Drugs’ (‚K ráznější reakci na drogy‘). V této ukázce ohlášené drogové strategie EU pro léta 2013–2020 slibuje Komise posílit tu politiku, o níž ví, že nefunguje, což bylo prokázáno výsledky výzkumu, které v roce 2010 publikovala právě samotná Evropská komise. Na druhé straně jiné studie ukazují, že celková suma příjmů, které by mohly být generovány kombinací dekriminalizace drog (což by vedlo k výzamnému omezení výdajů na vymáhání práva) a legální regulace konopného trhu v EU, je odhadována na 35 až 60 miliard euro ročně (tj. 70 až 120 euro na hlavu za rok). Bruselské byrokraty to nezajímá. Jejich jediným cílem je zajistit trvání rozhazovačného a škodlivého statutu quo.

Současná globální krize je především krizí hodnot. Chceme-li dát svět znovu do pořádku, musíme změnit náš přístup k obecným otázkám. Je načase nastartovat lokální snahy o změny drogových zákonů. Politika a legislativa týkající se drog by se měla změnit tak, aby skutečně sloužila lidem. Konkrétně by nová legislativa měla být založena a faktech, nikoli na touze po represi.

V mé vlastní zemi, Slovinsku, se blýská na velké změny. 15. října několik skupin, jedinců a evládních organizací obsadilo náměstí v Ljubljaně, kde se nachází akciová burza. Krátce poté začali sociální pracovníci a studenti Fakulty sociálních věd organizovat workshopy. Jeden z pravidelně se opakujících workshopů byl nazván ‚Rozklad prohibice‘. Výsledky těchto workshopů byly shromážděy a shrnuty v dokumentu, nazvaném ‚Manifest za novou drogovou politiku ve Slovinsku‘. Tento manifest jsme 27. října předali ministru zdravotnictví p. Marušičovi.

Další součástí protestu byl tzv. ‚Smoke In‘ (veřejné prostestní kouření konopí – pozn. překl.). Policie hlídala opodál, ale k zásahu nedošlo. Po zákonodárcích požadujeme dekriminalizaci užívání drog a zrušení všech trestů udělených lidem, kteří se v minulosti stali oběťmi penalizace užívání nebo držení malého množství drog. Lidem, kteří byli marginalizováni drogovou prohibicí, musí být navrácena důstojnost. Musí jim být umožněno znovuzačlenění do jejich komunit.

Apelujeme na všechny aktivisty a pracovníky v oblasti drogové politiky, aby aktivně podporovali legislativní změny. Nastal čas předefinovat svět.

Autor: Janko Belin (s pomocí Petera Webstera), encod.org

Překlad: Michal

ÚVOD

Oba autoři této knihy (profesor farmakologie a profesor sociologie působící na newyorské lékařské fakultě City University New York) podnikli rozsáhlý průzkum v oblasti vědecké literatury, která vznikla na téma účinků marihuany na člověka. Systematicky fakta seřadili a porovnali se zažitými tvrzeními o této droze. Populární formou podaný vědecký přehled ukazuje, že užívání marihuany bezpochyby může být škodlivé – ale zdaleka ne tolik, jak škodlivé jsou falešné mýty, které ji obklopují. Kniha je určena dospívajícím i jejich rodičům, školním protidrogovým koordinátorům, policistům i široké veřejnosti. Měli by ji znát lidé, kteří marihuanu milují, i ti, kteří ji nenávidí.

MÝTY O MARIHUANĚ

1. Škody způsobené marihuanou byly vědecky prokázány
2. Marihuana nemá žádné léčivé účinky
3. Marihuana vytváří silnou závislost
4. Marihuana je vstupní branou k dalším drogám
5. Represe marihuany není dostatečně silná
6. Marihuanová politika Holandska je neúspěšná

1. Škody způsobené marihuanou byly vědecky prokázány.

Mýtus:

V šedesátých a sedmdesátých letech se mnoho lidí domnívalo, že marihuana je neškodná. Dnes však již víme, že marihuana je daleko škodlivější, než se dříve předpokládalo.

Fakta:

V roce 1972, po prozkoumání výsledků vědeckých výzkumů, došla National Commission on Marihuana and Drug Abuse k závěru, že ačkoliv marihuana není zcela neškodná, její nebezpečnost je silně přeháněna. Od té doby vědci provedli tisíce dalších výzkumů na lidech, zvířatech a na buněčných kulturách. Ani jeden z nich neprokázal, že by závěry dotyčné komise byly mylné. Prestižní britský lékařský časopis Lancet v roce 1995 na základě třicetiletého výzkumu napsal, že „kouření cannabisu neškodí zdraví, a to ani dlouhodobě“.

2. Marihuana nemá žádné léčivé účinky

Mýtus:

Jsou dostupné bezpečnější a účinnější léky. Obsahují syntetickou verzi THC, hlavní účinné látky obsažené v marihuaně, v USA prodávanou pod názvem Marinol.

Fakta:

Marihuana pomáhá při odstranění nevolností doprovázejícími chemoterapii, podporuje chuť k jídlu u pacientů s AIDS a snižuje nitrooční tlak u nemocných se zeleným zákalem. Je rovněž prokázáno, že marihuana pomáhá proti svalovým křečím u pacientů s neurologickými poruchami. Syntetické THC je na lékařský předpis, ale pro mnoho pacientů není tak účinné jako kouření marihuany. Navíc, čisté THC může způsobovat nepříjemnější vedlejší účinky, než kouřená marihuana, kterou je daleko snazší dávkovat a u pacientů trpícími záchvaty zvracení (AIDS, chemoterapie) je nejlepším způsobem aplikace. V dnešní době mnoho lidí užívá marihuanu jako lék i přes její zákaz. I přesto, že riskují vězení.

3. Marihuana vytváří silnou závislost

Mýtus:

Dlouhodobí uživatelé marihuany si na ní vybudují fyzickou závislost, které se tak těžko zbavují, že často potřebují léčení, aby se svého návyku zbavili.

Fakta:

Většina lidí, kteří kouří marihuanu tak činí pouze občasně. Jen malá menšina Američanů – méně než 1 procento – kouří marihuanu denně. A ještě méně z nich si vytvoří závislost na marihuaně. Marihuana přitom nevytváří fyzickou závislost. Problémy s překonáním vysazení marihuany mohou mít jen velmi duševně labilní jedinci.

4. Marihuana je vstupní branou k dalším drogám

Mýtus:

Dokonce i když vezmeme v úvahu, že marihuana sama o sobě způsobuje jen minimální škody na zdraví, je to nebezpečná látka, protože vede k užívání „silnějších“ drog jako jsou heroin, LSD a kokain.

Fakta:

Marihuana nevede k užívání tvrdých drog. Tato teorie o vstupní bráně je výsledkem účelové interpretace statistik. Marihuana je v dnešní Americe tou nejrozšířenější drogou vůbec, takže lidé, kteří užívají méně obvyklé zakázané drogy jako heroin, kokain, LSD velmi pravděpodobně předtím užívali i marihuanu. Většina uživatelů marihuany neužívají jiné zakázané drogy. Ve skutečnosti je marihuana pro velkou většinu lidí spíš konečnou stanicí, než odrazovým můstkem. Podle posledních průzkumů se zjistilo, že skutečným odrazovým můstkem k tvrdým drogám jsou alkohol a nikotin v příliš nízkém věku. Příklad Nizozemí naznačuje, že ke snížení počtu uživatelů tvrdých drog přispívá oddělené scény tvrdých drog od marihuanové subkultury její dekriminalizací.

5. Represe marihuany není dostatečně silná

Mýtus:

Jen málokteří uživatelé marihuany se dostanou do vězení a tento shovívavý přístup má za následek, že marihuana je tak lehce k dostání a její užívání natolik rozšířené.

Fakta:

V USA se v letech 1991 až 1995 počet zatčení za marihuanu zdvojnásobil. Jen v roce 1995 za ni bylo zatčeno více než půl miliónů lidí. Z toho jich bylo 86 % zatčeno za pouhé držení. V současnosti jsou v USA za marihuanu vězené desítky tisíc lidí. A ještě daleko větší počet je na svobodě s podmíněným trestem, nebo byli potrestáni pokutou a dalšími sankcemi, včetně zabavení majetku, odebrání řidičského průkazu a výpovědi ze zaměstnání. Marihuana je i přes všechny tyto postihy stále stejně dostupná a rozšířená.

6. Marihuanová politika Holandska je neúspěšná

Mýtus:

Holandská legislativní úprava, která umožňuje volný nákup, prodej a užívání marihuany vyvolala zvýšení počtu jejích uživatelů, zvlášť mezi mládeží.

Fakta:

Holandská drogová politika je ta nejméně represivní v Evropě. Již po více než dvacet let si Holanďané nad 18 let smějí kupovat a užívat cannabis (marihuanu a hašiš) ve státem povolených coffee-shopech. Tento přístup však nevyvolal žádný dramatické zvýšení užívání cannabisu. Procenta užívání marihuany v USA a Holandsku jsou pro většinu věkových kategorií uživatelů obdobná. Avšak v případě mladších dospívajících je toto procento v USA dvojnásobné. Holandští občané ve své většině podporují současný přístup k užívání cannabisu, který je spíš považován za normální, než dramatizován.

…Pokračování příště…

Zdroje: Kosmas

Zpráva z prvního shromáždění kulturní asociace ‚Přátelé kokového listu‘ 

10.září 2011 – ANTVERPY

Přítomni:

• Ludo den Aantrekker, Belgie
• Marion Bouchaud, Francie
• Rachid Bouziani, Maroko/Belgie
• Francis van Elsen, Belgie
• Nelson Estrada, Bolívie/ Belgie
• Baylen Greever, USA/ Belgie
• Martine Hutsebaut, Belgie
• Walter Lotens, Belgie
• Beatriz Negrety Condori, Bolívie/ Belgie
• Joep Oomen, Nizozemí/ Belgie
• Katlin Teras, Estonsko/ Belgie
• Julien Ureel, Belgie

• Enid Arambulo, Peru/ Belgie
• Alexandro Fernández, Bolívie / Belgie
• René Fernandez, Bolívie/ Belgie
• Maziel Mansilla, Bolívie/ Belgie

1. Schválení stanov

Stanovy byly prodiskutovány. K původně navrhované verzi byl učiněn jeden dodatečný návrh, který se týkal cílů sdružení: přispět k vytvoření mezinárodního právního rámce pro fair trade s kokovými listy. Poté byla finální verze stanov schválena všemi 12 zakládajícími členy sdružení. Roční členský příspěvek byl stanoven na 25 euro.

Tyto osoby byly zvoleny za členy Řídícího výboru: Baylen Greever, Joep Oomen, Katlin Teras a Julien Ureel. Julien Uriel se stal prezidentem asociace, Katlin Teras tajemníkem, Joep Oomen pokladníkem a Baylen Greever řádným členem výboru. Sekretariát bude pracovat na adrese Ploegstraat 27, 2018 Antverpy pod vedením Beatriz Negrety a Joepa Oomena. Výše uvedených 5 osob bude mít na starost plnění prvního plánu činnosti a bude pravidelně informovat členy sdružení.

Koka není bílá ani černá, ale zelená. Užívejte kokový list: je to potravina a lék.

3. Schválení prvního pracovního plánu Byl schválen tento pracovní plán: Uložení stanov Založení bankovního účtu Identifikace partnerů v andském regionu: organizace pěstitelů koky nebo podniků, které produkují kokové listy nebo jejich legální deriváty s povolením příslušných úřadů a které spolupracují s některou z regionálních nebo národních organizací producentů koky a které započaly proces ekologické certifikace pěstování a/nebo přípravy derivátů Podepsání smluv s partnery Design a spuštění webových stránek v různých jazycích Na webových stránkách bude formulář pro ty, kdo se chtějí stát členy a činit objednávky. Poté budou shromažďovány objednávky a platby, přičemž bude použit nejlevnější možný způsob pro transfery Začínat budeme na maximu 150 gramů kokových listů na osobu a týden za cenu 15 euro (5 euro pro pěstitele, 5 euro náklady na poštovné a 5 euro na administrativní náklady) 

4. Financování

Rozpočet na rok 2011 (v eurech):

• Uložení stanov 150
• Tvorba obsahu a design webu a letáků: 600
• Technické náklady na web a letáky: 250

• Komunikace, nájem: 100
• Náklady na převody peněz: 150
• Kompenzace dobrovolníkům: 250

CELKEM DO 1.1.2012 (3 měsíce): 2500

Strategie financování:

V současné době již máme 45 osob, kteří mají zájem o členství, a doufáme, že jich bude aspoň 50, kteří zaplatí každý 25 euro členského poplatku, jakmile budeme mít založen bankovní účet. Dále doufáme, že každý z těchto členů učiní do konce roku 2011 alespoň 5 objednávek, což bude znamenat 250 zásilek a z každé z nich 5 euro na administrativní náklady.

• Členské příspěvky: 50 členů x 25 euro = 1250
• Příspěvky na administrativní náklady 250 zásilek: 1250

5. Globální dlouhodobá strategie

Až se nám podaří rozjet výše zmíněný systém fungování, uvidíme, jaká bude odezva. Je možné, že budeme muset čelit žalobě. V takovém případě bude primární úlohou sdružení organizace naší obhajoby. Právní obhajoba se bude zakládat na porušování Deklarace OSN o lidských právech (ze strany mezinárodní prohibice kokového listu) a na faktu, že smyslem tohoto modelu je napomáhat ochraně veřejného zdraví a snižování nelegální výroby kokainu. Nebudeme-li stíháni, můžeme růst a začít investovat do akcí, směřovaných k informování a podpoře tradiční kultury kolem kokového listu. Můžeme dokonce uvažovat o podpoře udržitelné turistiky do regionů, kde se koka pěstuje.

18. června 2011 byla během kulturní akce nazvané „Zázraky Pachamamy“ založena První evropská asociace uživatelů kokového listu. Cílem tohoto nového sdružení je vytvořit v Evropě systém maloobchodní distribuce kokového listu a jeho tradičních derivátů na základě pravidel fair trade (spravedlivého obchodu) a ekologického zemědělství. Sdružení ‚Přátelé kokového listu‘ vzniká jako reakce na obavy evropské občanské společnosti z dopadů protidrogové politiky obecně a zejména z dopadů zákazu kokového listu. Sdružení má tyto cíle:

1. Zlepšit v Evropě porozumění andské a amazonské kultury kokového listu, čelit zmatkům při směšování kokového listu s kokainem a zamezit stigmatizaci uživatelů a pěstitelů této rostliny v přírodní formě.
2. Obhajovat užívání kokového listu a jeho tradičních derivátů na celém světě jako příspěvek k veřejnému zdraví vzhledem k jeho vysoké medicínské hodnotě.
3. Podporovat vytvoření systému legální distribuce kokového listu a jeho tradičních derivátů pro osobní potřebu členů sdružení, a to legálními prostředky a za předpokladu respektování principu fair trade (spravedlivého obchodu) ve spolupráci s pěstitelskými a společenskými organizacemi v Kolumbii, Peru a Bolívii, které tradiční deriváty vyrábějí při respektování současných ekologických norem a norem pro veřejné zdraví.

Chcete-li se stát členy, vyplňte prosím následující formulář.

REGISTRAČNÍ FORMULÁŘ

ANO, mám zájem stát se členem sdružení ‚Friends of the Coca leaf‘ (‚Přátelé kokového listu‘) Prosím zašlete mi další informace.

Jméno:

Email:

Město/Stát:

a odešlete na e-mail coca2009@encod.org

Brzy obdržíte další informace.

Zdroj: encod.org

Překlad: Michal

Podle Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti leží počet pravidelných uživatelů konopí v Evropě někde mezi 12 a 24 milióny. Jestli, jak konstatují někteří pozorovatelé, je jejich průměrná denní spotřeba kolem 1 gramu, roční poptávka po konopí a jeho derivátech v Evropě se pohybuje mezi 4 až 8 tunami. Nicméně pokud uvážíme odhady, které publikoval holandský ekonom Adriaan Jansen, který studoval legální sektor zabývající se výrobou a distribucí semínek a dalších potřeb pro pěstování konopí, roční produkce konopí v Evropě leží mezi 300 a 560 tunami. To znamená, že větší část konopí spotřebovávaného v Evropě je i nadále importována odjinud.

V posledních letech došlo v celé řadě zemí ke zpružnění legislativy nebo alespoň politické praxe v oblasti spotřeby drog. Zkušenosti ze zemí, kde bylo takovéto zmírnění politiky definováno prostřednictvím konkrétní změny zákona (Nizozemí v roce 1976 a Portugalsko v roce 2001) ukazují, že umírněný přístup nezpůsobil zásadní nárůst v úrovni spotřeby drog. Takže takovýto umírněný přístup vyvrací teorii, podle níž je prohibice nutná pro minimalizaci spotřeby drog.

Ve většině evropských zemí už konzumace konopí není trestným činem. Pěstování konopí ovšem nadále zůstává ilegální. To znamená, že trh je nadále zásobován především dovozy. V dlouhodobém horizontu je tato situace neudržitelná. Každý ekonom je schopen vysvětlit, že místní výroba jakékoli komodity, zejména pokud může být prováděna v regulovaném prostředí, bude vždy levnější, jednodušší a tedy také atraktivnější než dovoz. Takže dříve nebo později se přes Evropu převalí zelená tsunami a smete zákaz pěstování konopí, přinejmenším pro osobní potřebu.

V posledních 18 letech se Encod a jeho členové snaží vést dialog o směřování protidrogových politik s úřady jak na místní a národní úrovni, tak na úrovni mezinárodní. Cílem bylo učinit rozhodovací proces v drogové politice demokratičtější a transparentnější, ale ve skutečnosti došlo k pravému opaku: v průběhu posledního dekády se určité úzké kruhy elitních specialistů značně obohatily, ať už finančně nebo v pojmech prestiže a osobního ega, na omezeném rozpjetí pro dialog s občanskou společností, který vytvořily některé vlády a mezinárodní instituce (jako EU nebo OSN).

Většina z těchto sítí tvrdí, že pracují na snižování škod a rizik spojených s drogami, ale co už nezmiňují je, že tyto škody jsou primárně vytvářeny úřady. V prostředí, ve kterém jsou drogy zakázány, může být většina opatření ke snižování škod nejlépe přirovnána k vyslání zdravotní sestry po ukončení bombardování. Obhajování snižování škod bez ohledu na skutečnou příčinu těchto škod se zdá být přinejmenším naivní. Je také možné, že za touto obhajobou je skryta zcela jiná agenda.

Jedním z nejdůležitějších sponzorů hnutí za omezování škod, reformu drogové politiky a dokonce i za legalizaci konopí je George Soros, jeden z nejbohatších lidí na světě. Soros vydělal své bohatství spekulacemi proti ekonomikám a měnám celých zemí. Bylo by poněkud naivní se domnívat, že jeho zájem o drogovou politiku má co do činění čistě s humanitárními motivy.

Jak tomu často bývá, když nějaký jednotlivec nebo společnost nashromáždí obrovský majetek, obecný blahobyt veřejnosti může být často ohrožen honbou za udržením nebo rozmnožením tohoto bohatství. Pohnutky takovýchto boháčů musí být tedy podrobeny zevrubné analýze, pokud máme chránit zájmy obyčejných lidí.

Nedávno vešlo ve známost, že Soros investoval nemalou sumu do společnosti Monsanto, která je jednou z největších nadnárodních zemědělsko-průmyslových společností na světě. Monsanto nám přineslo takové věci, jako např. Agent Orange (látka používaná k defoliaci lesů během války ve Vietnamu), glyfosfát (používaný na postřiky kokových a konopných polí v Kolumbii, Mexiku a Maroku) nebo tzv. Terminator Seeds (z nichž rostou rostliny, jejichž semínka jsou sterilní, takže pěstitel musí pokaždé kupovat nové osivo) nebo tzv. Traitor Seeds (z nichž rostou nemocné rostliny, které lze vyléčit pouze výrobky firmy Monsanto).

V posledních letech se Monsanto začalo zabývat úsilím farmaceutických společností jako Bayer a GW Pharmaceuticals získat patent na konopné odrůdy, které jsou používány k výrobě farmaceutických produktů (jako např. Sativex, který stojí kolem 100 euro za lahvičku s 10 dávkami) nebo na geneticky modifikované konopné rostliny s cílem snížení hladiny THC a bůhví čeho dalšího.

Kvůli kombinaci chamtivosti a technologie genetické modifikace mohou hráči jako Monsanto znamenat nepříjemnou hrozbu, pokud by se jim podařilo získat kontrolu nad trhem s konopím. Možným scénářem je situace, kdy produkty černého trhu, často s neznámým původem a kvalitou, budou nahrazeny předraženými farmaceutickými výrobky, které mohou mít všemožné geneticky modifikované účinky, které už nebudou mít s původní látkou nic společného. Dokud George Soros veřejně neodstoupí od takovýchto investic, měla by být jeho podpora reforem drogové politiky posuzována skepticky.

Naším skutečným problémem není prohibice. Problémem je filosofie, jež ignoruje přímý vztah mezi lidstvem a přírodou, protože jejím cílem je kontrola obojího, lidí i přírody. Náš boj musí být veden směrem k nápravě tohoto základního vztahu mezi člověkem a rostlinou, bez vměšování prostředníků, kteří nejednají v nejlepším zájmu občanů. Komerční zájmy musí samozřejmě existovat, ale měly by být za všech okolností transparentní. Občanům musí být umožněno vidět, na jakém základě jsou kalkulovány ceny a jak jsou připravována a přijímána rozhodnutí.

Vzhledem ke zkreslené realitě vytvořené univerzální drogovou prohibicí v roce 1961 je velmi nepravděpodobné, že současný establishment se sám o sobě pokusí o jakoukoliv formu legalizace. A pokud přece jen ano, budeme muset být velice opatrní při oslavě takového kroku, protože může snadno jít o trójského koně pro ohromné finanční zájmy, skryté za medicínským establishmentem. Takže musíme vycházet z místní reality a vytvářet ostrůvky rezistence, které budou optimálně těžit z možností tolerance pěstování pro osobní potřebu.

Takovéto ostrůvky, ať už to budou coffeeshopy v Nizozemí nebo Konopné společenské kluby v jiných zemích, se mohou stát modelem pro všechny, kdo si přejí ukončit prohibici drog zespoda, pod kontrolou samotných občanů a nikoli vlád nebo dalších hráčů, kteří se mohou stát nástrojem v rukou byznysmenů, kteří se snaží ovládnout světový trh s potravinami a léky a tedy monopolizovat vztah mezi lidmi a přírodou.

Autor: Joep Oomen (s pomocí Petera Webstera)

Tento bulletin vyjadřuje názor autora a neprošel schválením všemi členy Řídícího výboru Encodu.

Překlad: Michal

Když jsem se však stal členem TUP (belgického konopného společenského klubu Trekt Uw Plant), seznámil se s organizací Encod a dostal šanci stát se členem jejího Řídícího výboru, musel jsem přiznat, že jsem byl opravdu naivní a poměrně neznalý toho, co se skutečně děje.

Ale také jsem si uvědomil, že stejně je tomu s milióny dalších občanů po celém světě. Jako nováček v této organizaci bych se rád dotkl některých bodů, které byste možná v pravidelném měsíčním bulletinu nečekali.

Zaprvé bych rád vyjádřil svůj obrovský obdiv a respekt k tisícům, možná desetitisícům lidí a organizací, které po celá léta celým svým srdcem pracují a snaží se hájit své zájmy a především práva svá a svých spoluobčanů, každý z nich svým vlastním způsobem.

Naš společný zájem souvisí s pojmem ‚drogy‘, zejména pak s obětmi tzv. ‚války proti drogám‘, tj. vezněnými, těmi, kteří přežívají s HIV/AIDS, s osobami kriminalizovanými v důsledku prohibice drog…

Během uplynulého měsíce jsem se ponořil do zpráv a spisů, abys si ujasnil své chápání toho, co se děje v oblasti oficiální drogové politiky, nejen v Evropě, ale i v globálním měřítku.

V mnoha zprávách o tomto tématu se neustále opakuje pojem ‚veřejné zdraví‘. Zastánci prohibice svůj postoj často obhajují tvrzením, že pokud by došlo k ‚povolení uzdy‘, mělo by to za násladek strmý nárůst poškozování ‚veřejného zdraví‘. Zkušenost nám nicméně ukazuje, že právě nelegálnost drog tvoří nejničivější faktor pro zdraví každého jednotlivce a tedy i pro ono ‚veřejné zdraví‘. Prohibice je také překážkou pro některé zřejmé prostředky na ochranu veřejného zdraví.

Mnoho lidí a organizací se zabývá komunikací a diskutováním globální strategie, která by přesvědčila národní a mezinárodní úřady, aby zvážily legalizaci a zastavení kriminalizace, stigmatizace a marginalizace uživatelů a drobných výrobců a distributorů. Jinými slovy, aby ukončily válku proti drogám.

Tito lidé se snaží navrhovat spravedlivou a efektivní drogovou politiku s proporciální pozorností věnované prevenci, informovanosti, transparentnosti a kontrole (abychom zmínili aspoň pár základních charakteristik). Tyto občanské snahy jsou vyvíjeny po mnoho let a znovu opakuji, klobouk dolů.

Mohli bychom předpokládat, že k přesvědčení politiků o nutnosti aplikovat rozdílnou drogovou politiku by stačilo analyzovat a sumarizovat všechny tiskové zprávy, prohlášení a studie posledních měsíců do jasného, prezentovatelného textu, což by politiky vedlo k jasnému závěru, že změna politiky je nezbytně nutná. Internetové blogy, fóra a sociální sítě ukazují, že veřejnost je připravena.

Ale to bychom opět pouze znovu a znovu štěkali u toho samého stromu.

Během svého měsíčního studia současné situace jsem zjistil, že v uplynulých 20 letech činili vysoce postavení členové naší společnosti prohlášení, dokonce i na kameru, v nichž společnost varovali před nebezpečími pokračující prohibice a ‚války proti drogám‘. Tato prohlášení se sice někdy dostala do zpravodajství, ale nikdy nevedla k jakékoli změně.

Pointou je, že musí dojít k dialogu.Všechny pohledy by měly být respektovány, ale každý dialog nakonec musí dříve nebo později vést ke konkrétní akci.

Pokaždé, když se nám zdá, že byl učiněn krok směrem k moderní drogové politice, pokaždé, když zahlédneme jiskru světla na konci tunelu, dojde na poslední chvíli k úpravě nové politiky tak, aby sloužila jakýmsi ideologicky zabarveným zájmům jistých organizací či zájmových skupin, což má za následek faktické vymazání změny v přístupu, ve kterou doufáme. Často musíme začínat znovu od úplného začátku.

Nemám připraveno řešení pro tyto neúspěchy, snad kromě svého přesvědčení, že ne všechny akce je nutno po dobu vyjednávání přerušit.

Jelikož posledních 20 let vyjednávání ukázalo, že rozhodnost a kuráž politiků pokročit v procesu ukončení války proti drogám je a zřejmě i bude značně nedostatečná, zdá se mi být jasné, že věci musí vzít do rukou občané.

Je pochopitelné, i když je to škoda, že je i nadále obtížné mobilizovat více uživatelů konopí v různých evropských zemích k vytváření konopných společenských klubů jako způsobu, jak vyjádřit hlediska zasažených občanů a ukázat jejich řešení pro regulaci a přijetí užívání drog ve společnosti.

Podle mého názoru jsou tyto organizované občanské spolky průkopníky k dosažení míru ve ‚válce proti drogám‘.

Louis Everaerts (s pomocí Petera Webstera)

Na začátku studie, která byla součástí širšího projektu týkajícího se zdraví v kounitách, bylo účastníkům 20–24 let. Podle odpovědí na otázky ohledně kuřáckých návyků je výzkumníci rozdělili na lehké kuřáky, těžké kuřáky, bývalé kuřáky a nekuřáky marihuany.

Lehké užívání bylo definováno jako každý měsíc či méně často, těžké jako každý týden nebo častěji. Bývalí kuřáci byli ti, kdo nekouřili alespoň rok. Celých 72% účastníků byli v současnosti buď bývalí kuřáci nebo nekuřáci, 18% byli lehcí kuřáci a 9% těžcí kuřáci. Dřívější studie zjistily, že uživatelé drog uvádějí v podobných průzkumech správné údaje o své spotřebě, pokud je zaručena anonymita a za pravdu jim nehrozí žádné negativní důsledky.

Účastníci podstoupili paměťové a inteligenční testy třikrát během sledovaných osmi let. Byli rovněž dotazováni, jak se mění jejich užívání marihuany. Když byly výsledky konečně zpracovány, odhalili výzkumníci značné počáteční rozdíly mezi jednotlivýi skupinami, kdy současní uživatelé marihuany dosahovali horších výsledků v testech, při nichž si měli zapamatovat seznam slov po různě dlouhou dobu, nebo řadu čísel v obráceném sledu, než v jakém jim byla předložena.

Nicmémě když výzkumníci data zkorigovali o faktory jako vzdělání či pohlaví, téměř všchny tyto rozdíly zmizely. Nižší vzdělání uživatelů marihuany a větší zastoupení mužů vytvořily zdání, že marihuana významně ovlivňuje jejich inteligenci. Ve skutečnosti ale mají muži jednoduše tendence být horší v testech verbální inteligence, zatímco ženy mají obecně horší výsledky v matematických testech. Relativní váha testů tak vytvářela zdání, že účinky trávy jsou horší než ve skutečnosti.

Dále vědci zkoumali, zda zanechání kouření marihuany ovlivní jediný rozdíl, který zůstal, což byly horší výsledky těžkých uživatelů v testu, který vyžadoval okamžité zapamatování si seznamu podstatných jmen. Zjistili, že uživatelé, kteří v průběhu testu s marihuanou přestali, se již ani v tomto ukazateli nelišili od těch, kteří nehulili nikdy.

Autoři studie, vedení Robertem Taitem z Centra pro výzkum mentálního zdraví na Australské národní univerzitě, shrnují:

„Negativní dopady užívání konopí na kognitivní funkce v této komunitní statistické skupině zřejmě buďto souvisejí s předem danými faktory, nebo jsou vratné, dokonce i po potenciálně delších obdobích užívání. Tato zjištění mohou být užitečná při motivování jednotlivců ke snížení užívání konopí, a to i v případě dlouhé historie jeho těžkého užívání.“

Ale co všechny ty předchozí studie, které konopí spojují s dlouhodobými negativními účinky na kognitivní funkce? Tyto studie mohou být pomýlené díky faktu, že v mnoha případech byli těžcí uživatelé testováni po pouhém jednom dni abstinence, takže jejich výkon mohl být ovlivněn zbytkovou marihuanou v těle nebo podrážděností či dalšími efekty vysazení. Studie, které zkoualy těžké kuřáky po delší době abstinence, se ve většině shodují s tímto novým výzkumem v tom, že nezjistili žádný dlouhodobý vliv na poznávací schopnosti.

Jiný výzkum uvádí, že samotná představa „přiblblého vyhulence“ může negativně ovlivňovat předvedený výkon, jelikož subjekty tíhnou k tomu být takovými, jak se od nich očekává. Ale v současnosti většina literatury nasvědčuje tomu, že momenty typu „I'm not as think as you stoned I am,” (nepřeložitelné nesmyslné přeřeknutí, typické pro stav zhulenosti-pozn.překl.) je pravděpodobně omezeno na dobu samotné zhulenosti.

Výzkum byl publikován v magazínu Addiction.

Autor: MAIA SZALAVITZ, 19.7.2011

Zdroj: time.com

Překlad: Michal

Více informací o Malajsii (v angličtině): http://www.legaliseinternational.com/…a/index.html

Petice: http://www.petitiononline.com/…etition.html

Na uvedeném linku naleznete též katalog justičních vražd v Malajsii – za neškodnou rostlinu!!!