Chemie

Chemie

Rostliny konopí obsahují širokou skupinu látek, z nichž lze mimo jiných uvést organické kyseliny, sacharidy, fytosteroidy, sloučeniny odvozené od terpenů apod. Vedle těchto součástí rostlin konopí byly identifikovány a izolovány i dva alkaloidy odvozené od pyridinu. Prvním z nich je trigonellin (N-methylpyridin-3-karboxylová kyselina), druhým nikotin (N-methyl-2-(3-pyridyl)-pyrrolidin). Oba tyto alkaloidy jsou přítomny i v celé řadě jiných, konopí systematicky vzdálených rostlin.

Tyto látky, jakkoliv je jejich přítomnost v konopí zajímavá, nehrají v omamném účinku této drogy žádnou významnější roli. Z hlediska přítomnosti halucinogenních látek, charakteristických pro rostliny konopí, je důležitá pryskyřice, produkovaná žlázkami na listech a hlavně v samičím květenství. Je to zapáchající, žlutá až hnědavě žlutá hmota vylučovaná rostlinou, reagující tak na vysokou teplotu a nedostatek vlhkostí v atmosféře.

Pryskyřice představuje velmi početnou směs tzv. kanabinoidních látek, lišících se strukturou svých molekul. Těchto tzv. C-21 sloučenin (látek s 21 uhlíky v molekule) bylo z konopí doposud izolováno přes 60. Obsah zmíněných látek se v pryskyřici pohybuje kolem 40%, v listech a květenstvích nepřevyšuje 8-12%.

Kanabinoidní látky izolované z konopí jsou po chemické stránce odvozeny od tří základních struktur: od dibenzopyranu (tetrahydrokanabinoly (D8, D9), kanabinol a kanabindiol), od chromanu (kanabichromen) a od terpenu geraviolu (kanabigerol). Společným znakem všech těchto sloučenin je aromatický šestičlenný kruh s vicinálně uspořádanými substituenty, kterými jsou hydroxyskupina (-OH), dalším substituentem je buď vodík (-H) nebo karboxylová skupina (-COOH) a konečně pětiuhlíkatý nasycený alifatický zbytek (C5H11).

Hlavním nositelem halucinogenních účinků (odhadem 70-100%) je zřejmě D9-tetrahydrokanabinol (D9-THC nebo jen THC), systematicky 1-hydroxy-6,6,9-trimethyl-3-pentyl -6H-dibenzo[b,d]pyran-1-ol.

THC se vyskytuje u všech druhů konopí a to od stopových množství až po téměř 95% ze všech obsažených kanabinoidů. THC působí již při dávkách nad 3,3 mg, přičemž jeho obsah v marihuaně se pohybuje běžně okolo 5-10 mg, přičemž policií zachycené vzorky tuzemské marihuany obsahovaly 0,2 až 69,4 mg ( ! ) na gram. Ve světě je běžná koncentrace 0,3-14 mg/g. Na aktivitu THC má také velký vliv jeho otáčivost molekuly THC, zatímco levotočivý THC je silně aktivní, pravotočivý THC je aktivní mnohem méně. Koncentrace THC v hašiši je asi 5x větší než u marihuany. Hašišový olej obsahuje asi 20% THC.

Jak se na omamných účincích podílejí ostatní kanabinoidní látky, není dosud zcela objasněno. U všech se nepředpokládá omamný účinek, u některých je uváděn účinek sedativní, případně antibakteriální. Právě sedativní, analgetické a antibiotické účinky projevuje druhý téměř vždy zastoupený kanabinoid CBD, tj. kanabidiol, který však nevykazuje psychoaktivní účinky. CBD je bioprekurzorem THC a proto se také může v pryskyřici vyskytovat v koncentracích od téměř 0 až po 95% přítomných kanabinoidů. Nízkého obsahu CBD lze dosáhnout dobrým načasováním sklizně, nebo izomerizací. Tento kanabinoid působí proti povzbudivým účinkům THC. Posouvá také nástup účinku THC, avšak zároveň ho prodlužuje. Názory na vlastní ovlivnění účinku marihuany tímto kanabinoidem se liší, nicméně výskyt snivých či melancholických nálad je téměř stabilní u druhů marihuany s patřičným zastoupením CBD a THC. Při nízkém obsahu THC a vysokém obsahu CBD se dostavuje pouze stav slabosti až otupělosti.

Oxidačním produktem THC je kanabinol (CBN), tato látka se v rostlině přirozeně nevyskytuje, čerstvá marihuana ho již trochu obsahuje a špatně skladovaná či stará marihuana ho obsahuje značné množství. Tato látka je v kvalitní marihuaně nežádoucí. Čisté formy CBN vykazují maximálně 10% účinnost THC, tento účinek je při vysokém množství CBN sice podobný THC, avšak bez dosažení pořádného účinku a s následným pocitem ospalosti a únavy.

Některé druhy konopí z jihovýchodní a střední Asie a Afriky obsahují také propyl-derivát THC tetrahydrokanabivarin (THCV). Tento derivát má místo pětiuhlíkatého řetězce u THC jen řetězec tříuhlíkatý. Údajů o působení THCV na člověka je velmi málo, nicméně z pokusů na zvířatech je známo, že působí rychleji než THC a jeho účinek také rychleji odezní.

Kanabichromen (CBC) je derivát odvozený od chromenu. Tento derivát se dříve považoval za bezvýznamný minoritní podíl, přesnější měření však ukázala, že se tato složka zařazovala do hodnot CBD. Její obsah je však vůči THC a CBD doopravdy malý, zřejmě nepřesahuje 20 % kanabinoidů. Vzhledem k tomu, že se vyskytuje ve vysoce potentních rostlinách se předpokládá, že působí synergisticky s THC (že zvyšuje jeho účinnost).

Z dostupných údajů vyplývá, že zastoupení kanabinoidních látek je závislé na stáří a růstové fázi rostliny. Až do doby květu převládá v pryskyřici CBD, teprve potom dochází k přeměně na THC, případně jiné látky kanabinoidního typu. Přičemž se spektrum těchto látek mění i vlivem teploty, což vysvětluje rozdílné obsahy halucinogenů v pryskyřici konopí pěstovaného na různých stanovištích. Výší teploty totiž katalyzují přechod CBD na THC. THC se však oxiduje vzdušným kyslíkem (za vyšších teplot samozřejmě rychleji) na neaktivní látky, proto je vhodné uchovávat marihuanu ve vzduchotěsných nádobách a v chladu. Další podstatnou vlastností THC je jeho rozpustnost. THC není rozpustné ve vodě, je však velmi dobře rozpustné v tucích a především v alkoholu, který jeho účinky částečně potencuje.

Dosud není jednoznačně prokázáno, zda jsou omamné účinky kanabinoidních látek vyvolávány těmito látkami přímo, či zda jsou vyvolávány až jejich metabolity. Vzniku účinných látek důsledkem metabolických přeměn nasvědčuje fázový posun drogového efektu po přijetí drogy organismem. Při posuzování tohoto fázového posunu je třeba brát v úvahu i rozdílnou toleranci konzumenta, včetně jeho individuálních předpokladů pro návyk na tuto drogu. Jednoznačně jasné však je, že se metabolity kanabinoidů značně kumulují v organismu. Po týdnu zůstává v organismu až 70% THC, eliminační poločas (doba za kterou se sníží koncentrace v roganismu na polovinu) je 27 dnů. Celá exkrece může trvat až 77 dnů. Jedná se však o psychoaktivní 11-OH-THC a nepsychoaktivní 11-nor-9- karboxy-D9– THC, hromadící se v tukových tkáních (viz biotransformace THC).

Biotransformace THC

Tetrahydrocanabinnol je silně lipofilní látka, která se ukládá v tucích a z 95 % se váže na proteiny. V organismu podléhá oxidaci na dvě hlavní monohydroxysloučeniny 11-hydroxy-THC a 8-beta-hydroxy-THC, které jsou v plazmě v nízkých koncentracích (11-hydroxy-THC je v plazmě v koncentraci menší než 10% koncentrace THC po kouření marihuany). Mimo tyto byly identifikovány ještě další dva hydroxymetabolity, konkrétně 8-alfa-hydroxy-THC a 8,11-dihydroxy-THC, tyto látky nevykazují psychoaktivitu. Produkty oxidace 11-hydroxy-THC jsou inaktivní. Produkt následující oxidace je inaktivní metabolit 11-karboxy-THC, který se dále konjuguje na monoglukosiduronát a diglukosiduronát, které jsou vyloučeny do moči.

Odhady hodnot plazmatického poločasu THC jsou 20-57 hodin u náhodných kuřáků marihuany, odhady pro chronické kuřáky jsou v rozmezí 3 -13 dní.

U chronických uživatelů se 70 % THC dávky vyloučí během 72 hodin, z toho 40 % stolicí a 30 % močí. Z podílu eliminovaného močí představuje 20 % konjugovaná kyselina 11-karboxy-THC. Zbývající THC je akumulován v tukových tkáních a pomalu se uvolňuje po řadu dní až týdnů. Po jednorázové dávce 10 mg THC v cigaretách deseti dobrovolníkům se maximální hodnoty koncentrace konjugované 11-karboxy-THC v moči pohybovaly v rozmezí 6-129 ng/ml a byly dosahovány různě v průběhu 16 hodin.

Metody záchytu THC v biologických materiálech

Poločas vylučování THC (a jeho metabolitů) je 10-40 hodin. U nechronických (příležitostných) kuřáků konopí je droga prokazatelná v moči 2-8 dní, u chronických kuřáků 14-42 dní po poslední dávce.

Orientační skupinový záchyt kanabinoidů lze provést pomocí řady imunochemických metod. Důležitá je jejich specificita a koncentrační mez záchytu. Specificita zákonitě klesá s posunem meze záchytu k nižším hodnotám. Komerční metody nabízejí sety s odečítací hranicí 100-20 ng/ml moči. U těchto testů se většinou jedná o kompetitivní stanovení. Tyto metabolity jsou relativně velmi malé molekuly a jejich přímá reakce s protilátkou není dostatečně spolehlivá. V těchto testech je ve sběrné zóně již připraven komplex protilátka-drogový metabolit, přičemž upravený drogový metabolit v této vazbě je barevně značen. Pokud jsou ve vzorku přítomny drogové metabolity (zde pochopitelně neznačené a nebarevné), vytlačují z komplexu své “značené kolegy”, a vzniká tak barevný komplex. Hlavní výhodou těchto testů je cena (okolo 60Kč).

Pokud je potřeba efektivně odhalit kuřáka po jedné marihuanové cigaretě nebo uplynula-li delší doba od dávky, je nutné mít k dispozici metodu indikující přítomnost nízkých koncentrací, nejlépe s hraniční hodnotou 20 (zde bych jen podotkl, že cena těchto setů je poměrně vysoká). Potvrzující metody na bázi tenkovrstevné chromatografie lze uplatnit, pokud v předběžném screeningovém testu byly indikovány masivní koncentrace (kolem 100 ng/ml). V ostatních případech je metodou volby plynová chromatografie s hmotnostní spektrometrií. THC je v biologických vzorcích poměrně stálý, jsou-li uloženy ve skle alespoň při -20 °C. Skladování v plastikových kontejnerech při laboratorní teplotě způsobuje velké ztráty.

Zdroj: Biotox, Enpsyro