Konopí indické je také velmi důležitou léčivou rostlinou. Bylo užíváno již v dávné minulosti, nebol první zmínky o jeho terapeutickém využití jsou z období vlády bájného čínského císaře Šen-nun­ga (2737–2697 př.n.l.), kopie jeho prací pocházejí z mnohem pozdější doby. Byl i vynikajícím léčitelem a pravděpodobně také autorem nejstaršího čínského herbáře. Konopí předepisoval při léčení malárie, zácpy, revmatických bolestí a ženských nemocí. Později se víno s konopnou pryskyřicí doporučovalo jako anestetikum při operacích. Čínský lékař Chua Tchuo, který žil na přelomu 2. a 3. století našeho letopočtu, prováděl chirurgické zákroky, při nichž pacienty uspával vínem s vyluhovaným konopím.

Ve velké oblibě je konopí v indické ájurvédě, a to jako prostředek oživující mysl, snižující horečku a léčící nespavost, úplavici a malomocenství. Podporuje rovněž trávení a reguluje vyměšování žluči, léčí bolesti hlavy, pohlavní choroby, černý kašel a tuberkulózu. Podle indické Šustruty léčí konopí malomocenství, zvyšuje chuť k jídlu, zlepšuje trávení a zkrášluje hlas.

V některých oblastech Afriky se používá konopí také při malárii, horečkách, úplavici a sněti. Jinde se zase pokládá za účinný prostředek na zmírnění porodních bolestí, ale doporučuje se i při hadím uštknutí.

O léčivých účincích této rostliny se v Evropě poprvé zmiňují Dioskorides a Plinius, kteří ji považují za účinnou při léčbě mnoha nemocí. Dioskorides však upozorňoval na skutečnost, že jeho užívání způsobuje impotenci. Na pravou míru to uvedl teprve Galenos, který uvádí, že teprve nemírné požívání zeslabuje pohlavní schopnost. V Evropě se po staletí konopí doporučovalo v lidovém léčitelství k léčení astmatu, kašle, epilepsie, poruch spánku, při bolesti a křečích; zevně potom na rány a kožní infekce.

Zdroj: Biotox, Enpsyro