Konopný papír byl poprvé vyroben ve starověké Číně před 2000 lety. Pro svou trvanlivost se konopný papír používal mnohem více než papír papyrusový. Používání dřevitého papíru se rozšířilo až v polovině devatenáctého století! Do té doby se svět spoléhal na roční úrodu lnu, konopí a bavlny.

V Evropě a severní Americe se konopný papír běžně používal až do padesátých let 20. století a jeho produkce představovala 70 – 90% světové produkce papíru vůbec. Používal se hlavně na cenné dokumenty např. ústavy, bankovky, deklarace apod. Také většina známých a hodnotných literárních děl minulosti (Guttenbergem tištěná Bible) nám byla zachována jen díky jeho trvanlivosti.

K výrobě hadrového konopného papíru se používají převážně staré konopné tkaniny, které se dříve získávaly většinou ze starých plachet a z lanoví lodí. Morbidním příkladem je jedna britská papírenská firma, která pro výrobní účely skoupila po druhé světové válce všechny zbylé uniformy vězňů z nacistických koncentračních táborů, které byly vyrobeny z konopí. V dalších letech dostupnost konopných tkanin prudce klesla z důvodu velkého rozšíření umělých vláken.

Při výrobě papíru z rostlin se používají dlouhá nebo krátká vlákna. Z dlouhých vláken se vyrábí vysoce kvalitní papír, který se používá na knihy, časopisy, bankovky a umělecké papíry. Kratší vlákna slouží k produkci spotřebních výrobků, jakými jsou například novinový, balicí či toaletní papír. K výrobě konopného papíru lze využít i pazdeří, které je vlastně odpadním produktem při zpracování konopí na vlákno.

Konopí není jediným bezstromovým zdrojem vlákna, je však jedním z nejvýhodnějších a to především pro vysoký výnos biomasy. Hektarový výnos vlákniny je u konopí 2,5× vyšší než u hektaru lesa. Nízký obsah ligninu v konopí umožňuje ekologicky přijatelnější bělení papíru bez použití silných sloučenin chlóru. Bezdřevnatá výroba papíru tak může na rozdíl od tradičních celulózek ušetřit populaci ryb v říčních tocích. Konopný papír odolává rozkladu a časem nežloutne jako papír dřevitý.