A. Zákon z roku 1923
Třebaže se ČSR stala smluvní stranou Haagské úmluvy v roce 1922, zákon
o provádění Mezinárodní opiové konvence byl vydán 29. května 1923 a
prováděcí vládní nařízení k němu až 29. května a 18. června 1925,
tedy o více než dva roky později. Podle tohoto zákona byl dozor nad
výrobou, dovozem, prodejem, distribucí a vývozem omamných látek svěřen
úředním lékařům politických úřadů prvé instance, respektive
ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Československý
trestní řád definoval nelegální obchod s drogami pouze jako přestupek a
podle toho jej i trestal. Postup zahrnoval peněžité pokuty až do výše
2000 Kč, v případě nedobytnosti mohla být pokuta změněna v trest
odnětí svobody až do 3 měsíců. Tyto nízké sazby v praxi neumožňovaly
účinný postih překupníků a distributorů drog.
B. Opiový zákon z roku 1938
Předválečná právní úprava boje proti zneužívání omamných látek
byla završena až opiovým zákonem č. 29/1938 Sbírky zákonů a nařízení.
Tím, že jím bylo finalizováno zavádění mezinárodních úmluv do
československého právního řádu a definována vnitřní protidrogová
politika, získal tento zákon značný význam. V ustanovení § 1 opiového
zákona bylo stanoveno, že úřednímu dozoru se podrobují výroba,
zpracování, příprava, rozdělování, obchod, dovoz, tranzit a vývoz
omamných látek. Byl zde podán výklad základních pojmů a stanovena
potřeba zvláštních povolení k disponování s těmito látkami. Na
základě opiového zákona byla zavedena povinnost zapisovat drogy do
zvláštních (tzv. opiových) registrů, a to jak v případě velkoobchodu,
tak maloobchodu. Všechny lékárny musely v těchto registrech zaznamenávat
drogy vydávané na lékařské předpisy. To se týkalo i lékařů a
veterinářů, kteří disponovali osobními lékárnami. Zákon rovněž
zaváděl v lékárnách úřední inspekce, prováděné minimálně jednou za
rok. Ty byly zaměřeny na kontrolu dodržování předpisů, na jejichž
základě byly drogy vydány.V trestní oblastí klasifikoval opiový zákon
podle závažnosti přestupky, přečiny a zločiny. Přestupky postihovaly
okresní úřady pokutou od 500 do 50000 Kč nebo vězením od 24 hodin do
5 měsíců. Látku, jež byla předmětem přestupku, mohl okresní úřad
zkonfiskovat bez ohledu na to, komu náležela. Závažnými delikty, které
projednával soud byly přečiny a zločiny, i pokusy o ně. Za přečin bylo
možné podle uvážení soudu uložit trest tuhého vězeni v sazbě od
3 měsíců do 3 let a peněžitý trest od 5000 do 50000 Kč. Za zločin
pak žalář od 1 roku do 5 let a peněžitý trest od 10000 do 100000 Kč.
Zákon umožňoval podrobit odsouzeného policejnímu dohledu a cizince
vypovědět z území republiky. Bez ohledu na výsledek trestního řízení
bylo možné předměty určené ke spáchání trestného činu, předměty,
kterými byl trestný čin spáchán, nebo předměty, které byly trestným
činem vyrobeny nebo získány, prohlásit za propadlé. Odsouzeným osobám
bylo možné na určitý čas nebo navždy odejmout zvláštní povolení,
živnostenskou koncesi nebo zakázat výkon funkce.
Loading ...
