Dnes umíráme tak, jak jsme kouřili před třiceti lety

Na začátku 21. století byla na světě 1,1 miliardy kuřáků, v roce 2025 by to podle odborných odhadů mohla být až 1,6 miliardy. Dosavadní „protikuřácká“ opatření totiž stále nepřinášejí významné zlepšení. I ve Spojených státech, kde se proti kouření vede velmi efektivní postup, se daří snižovat prevalenci (rozšíření) kuřáctví jen o jedno procento ročně. Jenom v České republice přitom na nemoci související s kouřením umírá ročně patnáct až sedmnáct tisíc lidí.

Kouření mělo ve 20. století víc obětí než obě světové války dohromady,“komentuje situaci Eva Králíková, lékařka a odbornice na oblast tabáku z 1. LF UK a VFN. „Společnost bez drog či tabáku není realistická, ale nové poznatky ohledně minimalizace škod ano. Proto chci vyzvat vládu k jasnějšímu přehodnocení tohoto veřejně-zdravotního problému a učinit praktické kroky nejen k zásadnímu ušetření peněz do státní pokladny, ale hlavně k záchraně mnoha životů a rodinných tragédií,“ doplňuje Jindřich Vobořil, expert na oblast závislostí a někdejší národní protidrogový koordinátor. Odborníci o problematice diskutovali u Kulatého stolu ThinkTanku Racionální politiky závislostí, tématu se věnujeme v rámci speciálu k 10. výročí serveru Vitalia.cz.

Mluví se o „tabákové epidemii“. Jak se tento stav vyvíjí, je to skutečně tak zlé? 

Eva Králíková: Bohužel ano. Epidemie kouření začala kolem roku 1900, když se rozšířily automaty na výrobu cigaret. Trvalo padesát let, než se jasně prokázal zničující vliv kouření na zdraví. Již během prvního století epidemie, tedy ve 20. století, způsobilo kouření zhruba 100 milionů předčasných úmrtí – tedy o 25 milionů víc než obě světové války dohromady. V tomto století bude mít obětí už miliardu. A protože se vliv na úmrtí projeví se zpožděním zhruba třicet let po vrcholu prevalence, dnes už víme, že prevencí bychom v roce 2050 už předčasným úmrtím v důsledku kouření nemohli zabránit, ta by se projevila až mnohem později. Jinak řečeno, dnes umíráme tak, jak jsme kouřili před třiceti lety, a víme, jak budeme v důsledku kouření umírat za třicet let, protože tak kouříme dnes. V rozvinutých zemích počet kuřáků sice pomalu klesá, ale boom je v Asii a teprve začíná v Africe. Epidemii kouření máme tedy před sebou, nikoli za sebou.

Jindřich Vobořil: O tabákové epidemii se mluví již dlouho vzhledem k tomu, že například v EU je kouření jedno ze tří nejčastějších příčin předčasných úmrtí. Stav se po mnoha tvrdých regulačních opatřeních alespoň zastavil a někde mírně v řádu procent poklesl, ale zatím je to stav neutěšený.

Dělá ČR dost pro snižování počtu kuřáků? Jak hodnotíte přijatá opatření?

Eva Králíková: Bohužel úplně ne. Dobrým krokem jsou nekuřácké veřejné vnitřní prostory, ale například v New Yorku se nekouří ani v parcích či na plážích už osm let. Cigarety jsou u nás laciné – pokud porovnáme průměrný plat dnes a před dvaceti lety s cenou cigaret, koupíme si za dnešní průměrný plat dvojnásobné množství krabiček, tedy reálná cena cigaret je poloviční než před dvaceti lety. Aby byly cigarety stejně dostupné jako tehdy, musely by stát kolem 200 Kč. Dalším bodem je jednotné balení = bez neregulované plochy, tedy všechny krabičky stejné, s hnědozeleným podkladem a dominujícím obrázkem zdravotního varování, názvy značek stejným písmem, stejnou velikostí i barvou. Také prodej jen v obchodě s licencí, tedy trafice, ne dohromady s potravinami. Zajímavé je, že všechna tato opatření jsou prakticky zdarma, nebo na nich stát dokonce vydělá: za méně prodaných cigaret s vyšší daní se totiž vybere víc do státního rozpočtu, obaly tiskne výrobce dle daných pravidel.

Jindřich Vobořil: Česká republika si z mého pohledu přenesla tak trochu slepá pravidla z evropské směrnice – např. obrázky na krabičkách či drobné zvýšení spotřební daně v řádu korun. Zavedl se zákaz kouření v restauracích, ale to už bylo rozhodnutí podložené i českým výzkumem veřejného mínění. Vůbec se ale nepracuje s moderními daty a poznatky, které by mohly zafungovat nejvíce. Nedělají se kampaně na oddálení první zkušenosti s tabákem. Nevymáhá se právo v oblasti zákazu prodeje dětem a mladším osmnácti let.

Co by podle vás pomohlo do budoucna? Mají smysl např. cenové regulace, podpora alternativních forem užívání nikotinu, větší represe, zákazy či osvěta? Jak by měla vypadat účinná prevence?

Eva Králíková: Výše popsané body, proti nimž ovšem tvrdě lobují výrobci cigaret – první návrh zákona o nekuřáckých restauracích mám z roku 1986, diskuse si jistě ještě pamatujeme. Pokud by balíček cigaret stál několik set korun, dítě by nikde nevidělo nikoho na veřejnosti kouřit, nikde cigarety prodávat, a když by se dostalo ke krabičce, byla by ošklivá, těžko by po cigaretě sáhlo. To jsou osvědčené body prokazatelně účinné prevence. Bohužel zákaz prodeje mladistvým nebo školní programy nefungují, i když jsou v zásadě správné – to je také důvod, proč je výrobci cigaret podporují.

Jindřich Vobořil: Dle mého by měla část daně – minimálně přibližně ve výši jednoho procenta – jít do preventivních kampaní na oddálení věku první zkušenosti s kouřením. Dále by se měla lidem nabídnout znalost o alternativách a také třeba o bezplatné telefonní lince pomoci. Ta by například měla být vytisknutá právě na krabičkách cigaret. Nevím, proč to ministerstvo zdravotnictví nepodpořilo, už jsem o to oficiálně žádal před dvěma lety. Cenotvorba by měla být nastavena tak, aby se lidem vyplatily alternativy. Alternativní formy, kdy se vdechuje či jinak konzumuje nikotin a dehet se nedostává do těla nejvíce škodlivým spalováním, bych zásadně podpořil i státní politikou. Represe by měla být jen ve věci vymáhání zákona o zákazu prodeje dětem. Obzvlášť když víme, že se cigarety běžně prodávají i dětem základní školy. Jsou země, kde se debatuje o tom, že by se tyto prostředky měly podpořit ze zdravotního pojištění.

Zdroj: vitalia.cz

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno