Dominantní drogou je alkohol a ten je dostupný, říká o závislostech nejen v době koronaviru psychiatr Jiří Dvořáček

Koronavirová pandemie zaskočila celý svět. Najednou jsme byli doslova obklopení neznámou nemocí s názvem COVID-19, kterou způsobuje nový typ koronaviru. Zeměkoule byla a do jisté míry stále je, paralyzovaná. Život se změnil, zpomalil. Lidé byli a stále ještě jsou nuceni změnit své zvyklosti, a to razantně. Ne každý se ale dokáže nové situaci přizpůsobit, a tak se zvyšuje tendence sahat k různým „berličkám,“ jako je například alkohol. Právě závislosti byly hlavním tématem našeho rozhovoru s MUDr. Jiřím Dvořáčkem, ředitelem a primářem Psychiatrické nemocnice Červený Dvůr, která se na léčbu závislostí specializuje.

Kousek za jihočeským Český Krumlovem se nachází barokní zámeček Červený Dvůr, který je obklopený nádherným romatickým parkem. Čekali byste, že se v něm v dnešní době nachází stylový hotel, který svým hostům nabídne pohádkové ubytování v historických interiérech. Omyl, již od šedesátých let 20. století se zde nachází zdravotnické zařízení, ve kterém se léčí lidé bojující se závislostmi – s alkoholem, drogami, ale i s gamblerstvím.

Život na zámku

V devadesátých letech právě sem nastoupil jako řadový psychiatr MUDr. Jiří Dvořáček. Posledních bezmála dvacet let zde dělá ředitele a primáře zároveň. Rozhodně nečekejte ale žádného šíleného lékaře, u kterého nevíte, zda nepotřebuje odbornou pomoc sám. Ve dvěřích své pracovny vás bude vítat chlap středního věku, který si umí získat respekt, ale zároveň umí v pravý čas prohodit vtip a usmát se. Když mluví o své práci, tak z něj i po těch letech sálá energie a obrovský tah na branku – a ta že je v této oblasti medicíny někdy sakra daleko. O pacientech samozřejmě konkrétně nemluví, lékařské tajemství se porušovat nesmí, ale i v obecné rovině z jeho slov cítíte, že v každém z nich vidí především člověka, a tak se k němu také chová. On sám tvrdí, že každý, kdo se rozhodne ze závislosti léčit a na Červený Dvůr přijede, je pro něj partnerem, který udělal ten první krok a podle toho se k němu i tak on, jako lékař, chová. Ne, tady nečekejte žádné mříže. Naopak, doktor Dvořáček se snaží, aby Červený Dvůr byl místem, které je v rámci možností otevřené a založené na důvěře. Proto se například v areálu konají happeningy nebo kulturní akce. Při procházce parkem, který je veřejnosti přístupný, vlastně nemáte možnost zjistit, kdo je pacient a kdo lékař. Bílé pláště zde moc nepotkáte. Tato cesta se tomuto, pro někoho možná nekonvenčnímu, primáři vyplácí. Pacienti mu rozhodně přes plot nebo oknem večer neutíkají.

Na druhou stranu ale nečekejte snílka, který by si své pacienty idealizoval. Za svoji dlouholetou praxi MUDr. Dvořáček mockrát zažil to, že happyend se nekonal. Moc dobře ví, že závislost má jednu kamarádku, která se jí drží, a tou je recidiva. Bohužel, dnešní doba koronavirová závislostem nahrává a tak i tento lékař otevřeně mluví o tom, že je přesvědčený, že se současný strašák jménem COVID-19 na psychice lidí podepíše. Reálně očekává, že závislosti a obecně psychické problémy lidí budou vzrůstat.

Útěk od stresu a problémů

Domníváte se, že se nouzový stav a s ním spojená omezení projeví na psychickém stavu populace?

Téměř jistě ano. Těch důvodů je několik. Bohužel se nám nedaří zvládat pandemii věcně, ale všude dominuje velký strach a emoce. Většina médií nehraje v dnešním problému dobrou roli. Lidi jsou zásobováni strašlivými čísly a strašlivými příběhy, nejistota generuje velký stres. V časné fázi stresu nejsou důsledky tolik vidět, to se projeví spíš až po odeznění „adrenalinové“ fáze stresu. Objektivně také současná pandemie a opatření proti ní způsobí zhoršení kvality života mnoha lidem, jejich zavedené životy se změní, někomu se pokazí podnikání či jiná práce a máme tu další stres. Další kolo patrně přibyde v důsledku odkládaných řešení jiných zdravotních problémů. A nezapomeňme, že v poslední době došlo k omezení dostupnosti i psychiatrické péče, a tak se dá čekat že i tento výpadek se projeví na zdraví lidí, kteří potřebují pravidelnou péči nebo potřebovali rychlou podporu právě v této době. Samozřejmě nemusí být nic ztraceno, krize je prostě rozhraní a hodně bude záležet na tom, co bude následovat. Jak velkou podporu jsme schopni lidem ve stresu či ve zhoršené životní situaci dát, jak kvalitně se rozběhne celý zdravotní systém, jak bude schopen reagovat na aktuální problémy a samozřejmě jak budou reagovat média; jestli se budou spíš orientovat na pozitivní témata nebo jestli budou hledat další témata strachu. Bohužel si ale také myslím, že na současnou pandemii nemůžeme všechno svalovat – tendence ke strachu na Západě obecně narůstá.

Mají lidi, kteří jsou vystavení těmto, do jisté míry, extrémním podmínkám větší sklony k závislostem?

V tuhle chvíli nejde primárně o sklon k závislostem, ale spíš o snahu dosáhnout únik od stresu a problémů, a to návykové látky bohužel v krátkodobém horizontu umí. Závislost půjde v druhém sledu, opět bohužel. Popravdě, jakkoli mě celé současné uzpůsobení života trápí, nejde o nějak extrémní podmínky. Lidi, kteří prožili většinu 20. století, by se tomuto hodnocení asi smáli. Ano, je to veliká nepříjemnost, ale působí do značné míry až v kombinaci s naším současným duševním nastavením.

Bohužel si nemyslím, že by nedostatek drogy vedl u lidí k abstinenci, spíš si budou hledat náhražku

Myslíte si, že formy závislosti aktuálně ovlivní například horší dostupnost drog nebo jsou lidé podle vás natolik vynalézaví, že si i v této oblasti poradí?

Předně je třeba říci, že dominantní drogou je alkohol, naprosto s převahou, a ten dostupný je. Na druhém místě jsou pak návykové léky – jejich dostupnost se taky nezměnila. U nealkoholových drog se uzavření hranic na dostupnosti může projevit, ale spíš si myslím, že si drogový trh cestu najde a nedostatek drog může být přechodný. Bohužel si nemyslím, že by nedostatek drogy vedl u lidí k abstinenci, spíš si budou hledat náhražku, buď přejdou na jinou drogu nebo se spokojí s čímkoli dostupným, lhostejno jak čistým, bezpečným atd. To samozřejmě zvýší negativní důsledky na zdraví.

Které ze závislostí zaznamenají podle vás nárůst?

Myslím, že naroste počet lidí zneužívajících látky s anxiolytickými účinky. Alkohol a benzodiazepiny hlavně. Taky se nebavíme o ideálních podmínkách pro nárůst nelátkových závislostí, konkrétně závislosti na počítačových hrách a sociálních sítích. Děti jsou doma, nemají pořádně co dělat, fyzické kontakty s kamarády téměř nulové. Sedí u počítače. Naše nadšení z rozmachu online kontaktů během pandemie má svou stinnou stránku: minimalizují se kontakty fyzické. Ještě nedávno bychom z takového podhoubí pro počítačové závislosti měli hrůzu.

Rozdíly mezi muži a ženami se setřely

Lze definovat, ke kterým závislostem mají větší sklony muži, a ke kterým ženy?

Dnes už jsou rozdíly setřené. Už ani moc neplatí, že by muži užívali drogy či alkohol ve společnosti a ženy spíše samy doma, rozdíly se stírají jako v mnoha jiných věcech. Možná ještě zůstává větší počet gamblerů mezi muži, ale nevím, jestli to není vykompenzované třeba větším tíhnutím k sociálním sítím. Jestli stále platí, že ženy lépe zvládají chronický stres, pak jsou muži v ohrožení asi více.

Napadá mne jedna ze závislostí, která je možná v tento moment poměrně nedostupná – gamblerství. Je to opravdu tak nebo je to absolutně lichá představa?

Gamblerství už dávno není vázané na klasické bedny, ale přešlo na internet. Tedy je prostor pro to naopak větší – lidi jsou od fyzického života více natlačeni k internetovému, více lidí pracuje doma, někdo je možná i bez práce. Je více důvodů pro riziko zhoršení problému s gamblingem. Hráče u počítače navíc nikdo nevidí, nemusí se stydět před ostatními, nemusí překonávat vzdálenost od bedny, plno bariér odpadá…přes internet navíc dostává všelijaké pobídky.

Nemůžou například právě automaty po zrušení restrikcí pro některé lidi představovat cestu, jak si vyřešit finanční situaci?

Automaty možné úplně ne, ale gambling v jakékoli podobě někomu zoufalému jako dobré řešení může připadat. že je to řešení nesmyslné, je zbytečné zdůrazňovat.

Které skupiny lidí jsou nejrizikovější a proč?

Lidi, kteří hůře zvládají stres. Lidi, kteří mají rádi pevnou strukturu světa a života, a to je teď přechodně rozbito. Lidi, kteří jsou sami (a navíc si formují pohled na svět jen podle zdivočelých médií), tedy například většina seniorů. Lidi, kteří přišli o práci. Lidi, kterým se jakkoli zkomplikoval jejich život. Lidi, kterým se pokazily vztahy. Dokonce i lidi, kteří opatření proti viru organizují. Ta část zdravotníků, která je přetížena. Asi bychom mohli pokračovat déle. Pro každou tuto skupinu to ale může být současně impuls k něčemu novému, pozitivnímu. Záleží na tom, jak s tím teď všichni budeme pracovat dál. Musí přijít uklidnění, nové šance a dobře cílená podpora. Je třeba také zdůraznit, že nejsme nějaké mechanické figurky, které se ve špatné době musí zhroutit. Máme-li mozek, vždycky jsme schopni na problém nahlédnout a rozhodnout se, kterou cestou chceme jít. Nejsme samozřejmou obětí jakkoli špatné doby.

Jak ohrožení jsou děti a mladiství v této době? Přece jen jsou v tento moment více s rodiči, je tedy možná i větší kontrola.

Soudě podle svého okolí, tak to děti zvládají ještě nejlépe. Existenční starosti řeší dospělí, škola není, vygooglovali si, že jich se koronavirus moc netýká. Někdo může mít i zlepšení v tom, že je rodina více spolu, někde to samozřejmě bude fungovat naopak. už jsme se ale bavili o plíživém nenápadném ocitání se ve virtuálním světě a opuštění světa fyzického. To je riziko velké. A tohle je nová věc a nikdo z nás neví, jak velký problém to přinese.

O lidské zodpovědnosti

Očekáváte, že budou lidé natolik zodpovědní, a že dokážou odhadnout ten moment, kdy mají již tak říkajíc „problém“ a sami vyhledají odbornou pomoc?

Moc si to nemyslím. V bohaté, stabilní, rozvinuté společnosti, kde jsou funkce specializovány, a kde plno zodpovědností za nás dělá někdo jiný, si nemyslím, že máme zachovalý cit pro takový moment. Nemáme přece už ani zachovalý cit pro to, které zodpovědnosti za život jsou jen mé a naopak máme spíše pocit, že ty povinnosti mají instituce či stát.

Dá se obecně předpokládat, že se zařízení pro léčbu závislostí více naplní?

Jsem si tím jistý. Bohužel.

Děkujeme za rozhovor, pane primáři.

Možná úpně nakonec jedna otázka k zamyšlení pro nás všechny – není konečně čas na to, abychom přestali psychické problémy mezi sebou bagatelizovat a na psychiatry a jejich pacienty koukat skrz prsty? Ano, stále se to děje, ne že ne. Ale vždyť, když si zlomíme ruku, také si ji nesádrujeme pokoutně doma samotní, ale vyhledáme chirurga. Takže proč i duši nesvěřit raději do rukou lékaře, když je třeba? Není to ostuda.

Zdroj: g.cz

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno