Drogy v ČR – Perníková pevnost

 

„Milí rodiče, nebudu Vám teď moci dlouho psát, ale pošlete mi, jestli můžete, další pervitin do zásoby,“ píše domů z východní fronty druhé světové války dvaadvacetiletý voják wehrmachtu Heinrich Böll, budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu.

„To je teda fór,“ směje se František. „Když mi v šestadevadesátým zabavili německý celníci v Rozvadově na hranicích asi tři gramy pika, nemohli jsme se dohodnout, co to je. Trval jsem na tom, že pervitin. To slovo se mi zdálo dost mezinárodní a o chemii nic nevím. Nakonec jsem jim odkýval amfetamin, abych to už měl za sebou. Dali mi dvě stě marek pokutu a pustili mě dál.“

Dnes už by z toho tak levně nevyšel, ale dnes už taky v Rozvadově hranice nejsou a František s sebou po Evropě piko nevozí. Když v kavárně upíjí laté, člověk by neřekl, že má před sebou někoho, kdo několik let „jel“ na droze, díky níž se Česká republika řadí k velmocem svého druhu. Dokonce k velmocem, jichž by se ostatní mohli bát. Aspoň podle článku Evropa má strach z rozpínání metamfetaminové pevnosti (Europe Fears Meth Foothold Expanding), který vyšel v listopadu 2007 v New York Times. Tou pevností se míní Česká republika a metamfetamin je chemický název pro látku, kterou Češi důvěrněji znají jako pervitin, piko, peří či prostě péčko.

 

 Co to je pervitin
Je to chemická látka metamfetamin, která patří, podobně jako třeba kokain, mezi takzvaná psychostimulancia. Působí přímo na centrální nervový systém a ovlivňuje vylučování neuromediátorů dopaminu, noradrenalinu a serotoninu.

 

Jak jsme si takovou pověst vysloužili? Máme se stydět? Máme se sami bát? Můžeme něco dělat? Než propadneme panice či depresi, zkusme si celou věc zasadit do souvislostí.

 

DÍLNA EVROPY

Ve zprávě Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost z listopadu 2008 se v odstavci metamfetamin píše: „Výroba je koncentrována v severní Americe a jihovýchodní Asii. (…) K nezákonné výrobě v Evropě dochází, i když většinou je omezena jen na Českou republiku. Vyrábí se také na Slovensku a v menší míře v Litvě. Za rok 2006 bylo v 17 evropských zemích hlášeno asi 3000 záchytů v celkovém objemu 154 kg. (…) V období 2001 až 2006 se počet záchytů metamfetaminu a jeho objem v Evropě zvýšily, i když v porovnání s ostatními drogami zůstává stále nízký.“

 

Teď by se mohlo zdát, že New York Times trochu blábolí. Bohužel to není úplně pravda. V poslední citované větě se sice říká „zůstává nízký“, ale zároveň „jeho objem se zvyšuje“. Pokud si to spojíte s informací, že je tu především jedna země, kde se vyrábí, je zřejmé, odkud se bere ten zájem. Jasně to deklaruje i ředitel Národní protidrogové centrály, plukovník Jakub Frydrych: „Jsme největším producentem metamfetaminu v Evropě a za tuto roli jsme soustavně a dlouhodobě kritizovaní. Stejně jako jsou jiní kritizovaní za jiné drogy.“

Odkud se ale právě u nás vzala droga, která se jinde v Evropě nevyrábí?

„Česká historie doma dělaného pervitinu začíná v 50. letech u klienta s přezdívkou Buddha. Byl to chemik v oboru léčiv, který z Patentového úřadu vytáhl výrobní postup a pak ho učil další. Dožil se víc než padesáti let, což je na člověka, který bere drogy od šestnácti, výkon,“ vysvětluje psycholog Ivan Douda z pražského kontaktního centra pro drogově závislé Drop-In.

Odkud se vzal

 

Metamfetamin poprvé z efedrinu syntetizoval v roce 1919 japonský chemik Akiro Ogata. Pod oficiálním názvem „pervitin“ látku začala vyrábět firma Temmler Werken v Německu koncem 30. let minulého století jako tablety, později i jako injekční ampule. Ve druhé světové válce ho masově užívala německá a japonská armáda, zatímco Spojenci dali přednost příbuznému amfetaminu. Látka pomáhala vojákům zvládat fyzické i psychické vyčerpání, cítili se neohrožení a bylo snadnější udržovat disciplínu.
Látku zvyšující výkonnost hojně užívali i piloti včetně japonských kamikaze. Po válce v Japonsku zůstaly metamfetaminu plné sklady a od té doby se droga na Dálném východě drží. Odtamtud se údajně dostala do Kalifornie, odkud se v posledních desetiletích rozšířila po celých Spojených státech. Po Evropě se rozšířila spíš spojenecká droga amfetamin.

Na učení měl tedy Buddha času dost.

K tomu si připočtěte zavřené hranice a značně omezený pohyb zboží i osob. Lidem, kteří touží po drogách, tak nezbylo než čerpat z vnitřních zdrojů.

Těch však měli dost. Metamfetamin lze totiž poměrně snadno připravit z léků obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin.

Takových u nás byly a jsou plné lékárny, a bez předpisu, neboť jsou to ty nejobyčejnější léky proti virózám. Postupně se tak vytvořila drogová scéna, která se k evropské a světové má přibližně stejně jako naše chaty k developerství. Zkrátka – česká cesta aneb kutil zvládne cokoli. V tomto případě ovšem špičkový produkt.


„Vyrábíme nejlepší perník na světě, navíc jednoduchou metodou,“ potvrzuje psychiatr Tomáš Zábranský, vedoucí pro vědu a výzkum Centra adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a poradce ministra vnitra pro protidrogovou politiku.

„A čím je původní česká pervitinová scéna výjimečná? U nás byl pervitin tradičně drogou všech. I problémové užívání šlo vždy napříč vrstvami. Obvyklé složení party, která pervitin dělá a pak bere, je nějaký dělník, nějaká zdravotní sestra, vysokoškolák, inženýr…“

Ten dodá to, tenhle zase ono, ten to umí uvařit a všichni dohromady seženou dost léků, aby si vyrobili drogu pro vlastní potřebu.

Na prodej toho ovšem v tomto modelu mnoho nezbývá.

Trh se tedy nevyvíjí a zůstává poměrně omezený, což ilustruje statistika komunistické policie z roku 1986: tehdy zadržela za různé delikty spojené s drogami 1890 lidí, z toho ovšem pouhých šest za prodej.

 

UŽIVATEL NOVÉ DOBY

František mediálně rozšířenému obrazu člověka, který si vpichováním drogy zvedá nízké sebevědomí, neodpovídá. Má vysokoškolské vzdělání, vydělává dost peněz. „Lajnu“ pervitinu si poprvé šňupnul v roce 1995, ve třiceti, o pět let později sám usoudil, že má tělo už natolik zdevastované, že bude lepší skončit.

Na vaření se nepodílel, drogu si vždy kupoval přes svého dealera a kromě oné celní pokuty kvůli ní nikdy nepřišel do konfliktu se zákonem.

 

Za minulost se sice nestydí, podmínkou setkání je však slib, že nezveřejníme žádný údaj, podle něhož by se dal identifikovat. „Ztrátu klientů riskovat nebudu,“ prohlásil.

Někdejší manažer v reklamním průmyslu se totiž zase vrátil ke grafice a programování na volné noze, což mu umožnilo odstěhovat se z Prahy na venkov a úplně změnit životní tempo.

„Těžko říct, proč jsem s pervitinem začal až tak pozdě, asi jsem na něj dřív prostě nenarazil,“ připouští. „Jednou mi někdo nabídl a mně to přišlo hodně dobrý, tak jsem si to občas zopakoval. Dodnes mi přijde zvláštní, že se tady pořád mluví jen o těch, kdo s ním mají problémy, jako by se u alkoholu probírali jen notoričtí alkoholici.“

Na problémy ovšem narazil i on. „Dostal jsem se v práci do mimořádně dobře placené vedoucí pozice, jenže jsem se všechno musel učit za pochodu. Na nic nebyl čas, všechno bylo pozdě a ještě jsem potřeboval nejen jednat, ale taky rozmýšlet celkovou strategii,“ vzpomíná. „V té honičce mi piko přišlo k nezaplacení. Fungovalo to jako příliv a odliv. Jasně, při odlivu na kamení zůstanou všelijaké odpadky, ale i to má svou poezii. Naučil jsem se žít v úplně jiném rytmu. Přes týden žhnout, pak dva dny spát, jíst bifteky a pít červené víno. Vydržel jsem to skoro tři roky. Pak jsem jednou večer snědl jogurt a v noci ho vyzvracel. To už mi z nosu občas tekla krev, ztratil jsem čich a rozpadaly se mi zuby. Tak jsem ráno vymazal z mobilu číslo na dealera, změnil práci a od tý doby jsem čistej. A pomalej.“

 

SVĚT BEZ DROG?

František svým způsobem ztělesňuje změny po roce 1989. Otevřely se hranice, lidé i zboží se začali pohybovat sem a tam. Pokud jste chtěli předtím koupit kolo nebo užít drogu, museli jste být součástí určité komunity. Najednou je obojí na trhu. A na něj přicházejí noví lidé. Trh s drogami bychom sice nejradši zrušili, ono to ale dost dobře nejde.

 

„Vnímám drogy jako konstantní sociálně patologický jev. Stejně jako máme určité procento dětské úmrtnosti nebo patologického hráčství, máme ze své lidské podstaty jisté procento těch, kteří budou vždycky stát mimo konvenční rámce. Drogová válka se proto vyhrát nedá. Je to vidět na státech s absolutní restrikcí, jako je Čína nebo některé muslimské země. Ani ty nedosahují absolutních čísel,“ konstatuje plukovník Frydrych.

Boj s drogami podle něj má i tak jasný smysl: společnost musí nějak deklarovat, kde jsou pro ni hranice přijatelného chování. Nebojujeme přitom o to, jestli tu drogy budou či ne, ale o to, jaké, jak a za jakých okolností budou přístupné.

Tento fakt stvrzuje i světově uznávaný odborník, Američan Luciano Colonna, ředitel Harm Reduction Project v americkém Utahu. „V roce 1998 zavázala OSN členské země, aby všemi prostředky usilovaly o vytvoření světa bez drog a zcela potlačily či významně omezily produkci kokainu, opia a konopí do roku 2008. Od té doby ze slovníku Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu slovní spojení „svět bez drog“ jaksi vymizelo. Za úspěch se už oficiálně považuje stabilizovaný drogový trh, tedy že nepovolené drogy užívá asi 5 % světové populace – stejně jako před deseti lety.“

 

SÍŤ BEZ CENTRA

 

Jak se bere

 

Droga má podobu bílého prášku nebo bílých krystalků. Aplikuje se buď injekčně, nebo se šňupe, dá se také polykat. Účinkuje 10 až 12 hodin.
Zvyšuje výkonnost organismu, včetně sexuální, a mozkovou aktivitu, snižuje pud sebezáchovy.
Uživatel je plný energie, necítí hlad a žízeň, nepotřebuje spát. Dojezd pervitinu se může projevovat mimořádnou fyzickou únavou, nechutí k jídlu, neschopností usnout, někdy i paranoidními stavy. Stav bývá tak nepříjemný, že uživatele nutí k další aplikaci drogy. Spotřeba je ryze individuální, záleží na kvalitě a formě aplikace. Františkovi například vydržel i v dobách denního šňupání gram čisté drogy týden až dva. Jeden gram stojí kolem 1000 Kč. Při nákupu menšího množství však cena stoupá a kvalita klesá.

Podívejme se teď ještě jednou do výroční zprávy Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogovou závislost: ve většině evropských zemí bylo i v roce 2007 nejčastější drogou, spojenou s trestnými činy porušujícími protidrogové právní předpisy, konopí. Jiné drogy převažovaly jen v České republice (60 % metamfetamin), na Maltě (41 % heroin) a v Lucembursku (rovnoměrně heroin, konopí, kokain). Nejsme tudíž o nic horší než ostatní. Jsme pouze zvláštní tím, že k výrobě naší nejrozšířenější problémové drogy nepoužíváme rostliny, ale dostupné léky. A protože jsme v téhle úchylce dobří, zajímají se o nás i v cizině.

„Jelikož u nás bylo know-how, logicky se tu po revoluci objevili lidé, kteří si z pervitinu udělali kšeft. A protože vozit výrobek přes hranice je riskantní, vyváželi vařiče do zemí, kde je k mání efedrin. Přirozeně tak vznikla vrstva vařičů -profesionálů. Zbytek – netroufám si odhadnout poměr – vaří pro nejbližší okolí a sami berou. Ani my a zřejmě ani policie neví, kolik z nich má kontakty v zahraničí. Občas tam vyjedou, uvaří, dostanou zaplaceno a jedou zase domů. Pochybuji ale, že vlna výjezdů ještě trvá, nejjednodušší je přece poslat někoho zvenku sem, aby se tu vyučil,“ soudí doktor Douda.

 

Zdravotníci i policisté vědí, že se u nás v polovině 90. let pokusily převzít výrobu pervitinu ruskojazyčné mafie. Začaly tím, že vydíraly vařiče, aby vařili jen pro ně. Jenže nedokázaly postavit distribuční síť, takže neuspěly. „Monopolizovat trh v dnešním stavu je téměř nemožné. To má z pohledu policie svá minus, z pohledu veřejného zdraví spíš plus,“ míní Zábranský.

Výhody roztříštěného trhu ukazuje na situaci v americkém státě Oregon. „Když zde před pár lety zjistili, že mají problém s metamfetaminem, zarazili volný prodej léčiv. Tím poměrně úspěšně omezili malovýrobu a maloprodej. A stalo se co? Přišla velkovýroba a velkoprodej z Mexika. Do té doby drogu používaly partičky kluků a holek, které jsou k problémům jaksi předurčeny. Ti si to dělali pro sebe a moc toho neprodali – nasbírat tolik léků, aby zbylo na prodej, nebylo ani před zákazem volného prodeje lehké. Najednou se to začalo vozit po kilech, objevilo se to v barech a na diskotékách, na středních školách i univerzitách. Takže se bojím, abychom tuhle zkušenost nezopakovali. V drogové politice bohužel moc nefunguje selský rozum. Neplatí: utáhnu-li šroub, bude menší díra. Často utáhnu šroub a někde něco praskne.“

…a chatové osady převezmou developeři, chtělo by se dodat.

Plukovník Jakub Frydrych potvrzuje, že kolem pervitinu se netočí organizovaný zločin jako kolem kokainu a heroinu. Důsledky jsou i tak nepřijatelné: takový stav vede k celkové společenské destrukci. „Vytváření vařících komunit vypadá asi lépe, protože udržuje výrobu na domácké úrovni. Jenže z pohledu trestněprávního tato situace kriminalizuje i lidi, kteří by za jiných okolností mimo zákon nestáli,“ tvrdí. „Klasický model, tedy velkovýrobce, velkoobchodník, dealer a uživatel, drogovou subkulturu jasně rozdělují. Policie pak vůbec není od toho, aby v terénu honila uživatele, ale aby vůči obchodování s drogou prosazovala zákon.“

Jestliže někdo vaří, někdo půjčí byt, jiný sežene léky a další chemiky a sklo, stávají se všichni spolupachateli a policie nemá možnost o své vůli rozhodovat, kdo je spíš jen uživatel a tomu všemu jen trochu napomohl.

 

ŠPIČKA LEDOVCE

Podle Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti se u nás v roce 2007 odhadoval celkový počet problémových uživatelů drog na 30 900, z toho 20 900 představovali uživatelé pervitinu.

Jenomže policie i lékaři přicházejí do styku výhradně s lidmi, kteří už mají vážný problém. Kolik je uživatelů doopravdy, se mohou odborníci jenom dohadovat. Jisté naopak je, že ve srovnání s alkoholem je špička ledovce u nelegálních drog až trojnásobná, tipuje po letitých zkušenostech doktor Douda. „Zatímco z kvanta konzumentů alkoholu se jen tři až čtyři procenta stávají alkoholiky a dejme tomu pětina má pak velké problémy, u drog se to prolátne asi u 10 procent uživatelů. Rozdíl je také v tom, že alkohol můžete pít léta, aniž s ním budete mít problém, navíc máte jistotu, že na vás zafunguje pokaždé. Jenže u drog se při pravidelném braní účinky postupně snižují, uživatel tedy stupňuje dávky, což už ovlivní proces myšlení. Pervitin tedy nelze brát dlouhodobě, pravidelně ani stále častěji.“

František je toho důkazem, přestože do statistik se nedostal. Navíc ve své pervitinové éře znal deset patnáct lidí z branže, kteří také brali. Vytrval prý jediný, který se už do statistik zapsal – na lékařské straně.

 

I plukovník Frydrych si je vědom, že „…na jedné straně jsou lidé, kteří se, aby si mohli drogu dopřávat, musí nějak zapojit do kriminální subkultury, a na druhé ti, kteří si drogou za legálně vydělané peníze vylepšují svůj subjektivně vnímaný život. Takové policie zasahuje omezeně a velmi málo o nich ví.“

O manažerském užívání se přitom obecně soudí, že se týká spíš kokainu, protože na něj ti lidé mají. František se tomu jen usmál. „Jakmile jednou vyzkoušíte kvalitní piko, zbyde vám pro koks jediný důvod: musíte být snob. Kupujete totiž třikrát dráž třikrát míň muziky. Znal jsem dokonce jednoho, co předstíral, že šňupe koks, a přitom si ode mě dával piko.“

 

UŽ SE TO VAŘÍ

 

Jak se vyrábíStačí nehluboké chemické vzdělání či dobrý návod a pečlivost. Recept lze v podstatě najít i na internetu. Základ tvoří efedrin nebo pseudoefedrin, který se běžně vyskytuje v lécích proti chřipkovým onemocněním (Modafen, Panadol plus grip, Nurofen StopGrip, Paralen…). Dále jsou třeba další snadno dostupné látky – červený fosfor, kyselina fosforečná, louh, jód či toluen.

Poptávka po českém pervitinu není omezená na český trh. Potíže s překračováním hranic v rámci Evropy odvál schengenský systém. Možnost odhalení obchodu s ilegální drogou zase podle plukovníka Frydrycha minimalizuje oddělení výroby od distribuce. Vyrobíte v jedné zemi, prodáte v jiné.

Zdaleka ne všude se však na pervitin třesou. Ve státech, jako je třeba Polsko, kde se tradičně užívá i vyrábí amfetamin, droga s podobnými účinky, s ním velkou ránu neuděláte. Nic ale neplatí jednou provždy, jak dosvědčuje případ Slovenska. Navzdory společnému státu bylo pervitinem téměř nedotčené. Jestliže zde zaregistrovali za rok 2000 dvacet pacientů léčených kvůli metamfetaminu, o pět let později jich byly dva tisíce. Jak se to stalo?

„Know how,“ odtuší expert Tomáš Zábranský. „Přijeli tam Češi a někomu to ukázali. Musí se prostě sejít okolnosti. Proč lidi žvýkají spermint, a ne pedro? Na Slovensku to úplně převrátilo drogovou scénu.“

Na Slovensko jsme tedy úspěšně vyvezli know-how. Drogu i know-how vyvážíme do Německa, pouze drogu potom do Rakouska. „Varny jsou nyní rozplemeněné po celé republice, a nejen tady,“ upozorňuje plukovník Frydrych. „Naši vařiči vyjíždějí a vyrábějí na zakázku. Němci, kteří ještě před pěti lety problém českého metamfetaminu bagatelizovali, teď kvůli němu přijímají opatření v Sasku-Anhaltsku a v Bavorsku.“

Policie proto vytvořila mezinárodní pracovní skupinu Krystal, v jejímž rámci si jednotlivé státy intenzivně výměňují informace.

 

EFEDRIN NA PŘEDPIS, NEBO VOLNĚ?

V září 2008 se v Praze konala 1. světová metamfetaminová konference, na kterou se sjeli specialisté z celého světa, především však ze Spojených států a Austrálie, kde je metamfetamin na vzestupu. 

Historicky poprvé usedli k jednomu stolu policisté a lékaři–adiktologové.

Setkání si pochvaluje i Luciano Colonna, který na něm vystoupil s úvodní přednáškou. „Metamfetamin je dost nebezpečný jak pro jedince, tak i pro společnost. Proto je nutné strategie boje s ním dobře vážit na základě výzkumů založených na faktech a na aktuálních potřebách společnosti, ne na překrucování dat, mediálních historkách a zkreslených představách. Musíme být realisté a musíme spolu mluvit. A pražská konference nám přesně tohle umožnila.“

Kapacity diskutovaly také o tom, zda má smysl zákonem omezit prodej léčiv, která mohou sloužit jako zdroj efedrinu či pseudoefedrinu.

Policisté mají pro tento krok tři argumenty: teď jako by se drogy prodávaly v lékárně, z čehož těží farmaceutický průmysl a vařiči. V roce 2000 odhalila protidrogová policie v Česku 19 ilegálních laboratoří, v roce 2008 už jich bylo 434.

Lékaři mají za to, že léky proti virózám mají v zájmu obecného zdraví zůstat přístupné bez lékařských předpisů. Bojí se, že budou-li nedostupné, chopí se šance mafie – jako v Oregonu. „Kdyby represe mohla drogy potlačit úplně, byl bych pro. Jenže to není možné, proto doporučuji menší zlo,“ tvrdí doktor Zábranský.

Plukovník Frydrych nicméně přiznává, že mafie tu už stejně je. Pašuje k nám efedrin ze zahraničí, tady ho svaří a výrobek prodá jinde. Nahlížet jí do karet je pro policii těžké.

Řešení je v rukou politiků. Možná zvolí kompromisní opatření, možná se do toho opřou. Ať už ale udělají cokoli, drogy tu s námi zůstanou dál a my se s nimi budeme muset naučit žít.

 

FRANTIŠKOVO SBOHEM

František svou zkušenost vidí takto: „Droga vám dá pouze to, co ve vás už je. Jen to zvětší a zrychlí. A protože v každém člověku je spousta věcí, o kterých vůbec neví, můžete s ní zažít krásné i hnusné věci. Jenže jakmile přestane účinkovat, přijdete o to. A to hezké není. Pervitin s vaším tělem dělá přesně to, co banky s vaším životem. Zrychluje ho. Tváří se, že vám dává víc času a intenzivnější prožitky. Jako když si vezmete půjčku. Můžete si hned pořídit spoustu věcí, které ale nepotřebujete. A pokud si jich pořídíte fakt rychle fakt hodně, budete je splácet až do smrti a na nic dalšího už nikdy nebudete mít. Stanete se otrokem své chtivosti stejně jako feťák.Proto lidi nemají feťáky rádi: jsou jejich zrcadlem. Princip pervitinu je princip trvalého hospodářského růstu – všechno na dluh a všechno čím dál rychleji. Lidi zapomněli, že čas je kvalita, která se nedá ošidit. Ničím.“

 

Zdroj: readersdigest.cz, text: Jiří Zbořil

POŠLI TO DÁL
Spolek Legalizace.cz je nestátní nezisková organizace, která usiluje o reformu české drogové legislativy, se zaměřením na konopí. K dosažení tohoto účelu organizujeme kulturní a vzdělávací akce, realizujeme informační kampaně, konáme lobby a zaměřujeme se na aktivity vedoucí ke snižování rizik spojených s užíváním a získáváním konopí z černého trhu. Dále provozujeme tento portál, provádíme tematický media monitoring a překládáme zahraniční články pro české publikum. Pokud vám přijde naše práce smysluplná, budeme rádi za jakoukoliv z forem podpory spolku.

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno