Konopí a rakovina: Zkušenosti pacientů a lékařů

Pacienti

Judith Cushnerová, rakovina prsu

V roce 1989 mi byla diagnostikována rakovina prsu. Po sérii operací následovala krátká rekonvalescence, po níž jsem absolvovala silnou chemoterapii. Léčba trvala osm měsíců a lékaři ji familiérně označovali jako „CMF“, protože sestávala z vysokých dávek cyklofosfamidu, metotrexátu a 5-fluorouracilu.

V průběhu jsem pociťovala celou řadu vážných vedlejších účinků, kvůli nimž jsem nemohla normálně fungovat: chronickou nevolnost, celkovou slabost, vyčerpání a ubíjející nedostatek energie, ztrátu chuti k jídlu a následný výrazný úbytek na váze, bolesti kloubů a nespavost. To vše vedlo k deformaci mého společenského a rodinného života. V důsledku těchto symptomů jsem často nebyla schopná užívat veškeré léky, které jsem v rámci léčby užívat měla.

Od začátku jsem na potlačení vedlejších účinků chemoterapie dostávala prochlorperazin. Užívala jsem ho jak orálně, tak nitrožilně, nicméně i tento lék měl vážné nežádoucí účinky včetně neuropatické bolesti. Navíc mi prochlorperazin ani nedokázal poskytnout dostatečnou úlevu od nevolností (spíše mi neposkytl vůbec žádnou). Ošetřující lékař mi proto kromě prochlorperazinu předepsal metoklopramid, jenže ani tato kombinace neměla žádné pozitivní účinky a po krátké době jsme se rozhodli ho vysadit. Tou dobou se mi také naplno rozjela chronická bolest v ústech (také vedlejší účinek chemoterapeutik) a polykání jídla nebo jakýchkoli prášků pro mě bylo velmi bolestivé. Metoklopramid mi tedy vůbec nepomohl a pouze zhoršil mou bolest.FEDERATION OF AMERICAN SCIENTISTS

Dalším preparátem, který jsem vyzkoušela, byl Marinol. Ani ten mi ovšem od nepolevujících nevolností nepomohl. Naopak z toho, že mám užívat další pilulku, se mi dělalo ještě hůře. Z každého prášku, který jsem musela spolknout, mě bolela ústa. Byla jsem z nich neustále unavená, ale v noci jsem přesto měla problémy se spánkem – částečně i kvůli přetrvávající nevolnosti a úzkosti. Ošetřující lékař mi tedy předepsal lorazepam (Ativan) na zlepšení spánku, ale pro mne to ve výsledku byl jen další prášek s dalšími nepříjemnými vedlejšími účinky.

V průběhu léčby mi kamarádka jednou nabídla marihuanovou cigaretu. Shodou okolností byla zdravotní sestra a nemohla se dívat na to, jak trpím. Poslechla jsem její radu, párkrát si z cigarety potáhla a během pár minut bylo po nevolnosti. Poprvé po několika měsících mi nebylo zle. Takže jsem pocítila naději. Po celý zbytek léčby chemoterapií a ozařováním jsem kouřila malé množství konopí. Brala jsem to pouze jako součást léčby a nikdy se z toho nestal zvyk. Pokaždé, když se mi začínalo dělat špatně, dvakrát nebo třikrát jsem si potáhla a nevolnost odezněla. Jak se mi podařilo zbavit nevolností, mohla jsem znovu jíst a jídlo normálně strávit. Přibrala jsem na váze a nebyla neustále unavená. V důsledku těchto zlepšení se mi zkvalitnil i spánek. Když se na to podívám zpětně, jedním z nejpozitivnějších aspektů užívání konopí bylo to, že jsem mohla snížit dávky toxických a paralyzujících léků, jako je prochlorperazin, metoklopramid a lorazepam. 

Nyní jsem již téměř jeden rok v remisi. Dožila jsem se synovy oslavy dospělosti a musím s hrdostí v hlase říct, že jsem svým riskantním rozhodnutím užívat konopí (kterým jsem technicky vzato překračovala zákon) získala obdiv svých dětí. Obě dokázaly rychle pochopit rozdíl mezi užíváním konopí k léčbě a jeho zneužíváním, díky čemuž (na rozdíl od mnoha svých vrstevníků) v mladém věku nepodlehly svodům rekreačního užívání.“

Moje rozhodnutí užívat konopí k léčbě mi nejen zachránilo život, ale pomohlo rozšířit obzory mnoha lidem kolem mě, včetně mého rabína a celé kongregace.

Jo Dalyová, rakovina tračníku

V roce 1980 jsem byla tehdejší starostkou San Franciska Dianne Feinsteinovou jmenována policejní komisařkou. Tento úřad jsem vykonávala šest let a krátce po odchodu do důchodu mi v květnu roku 1988 byla diagnostikována rakovina tračníku ve IV. stadiu, která se rychle rozšířila do vaječníků a lymfatických uzlin. Můj onkolog v renomované fakultní nemocnici Kalifornské univerzity v San Francisku mi předepsal agresivní chemoterapii, která trvala šest měsíců. Každý první týden v měsíci jsem musela pět dní docházet do nemocnice, kde do mě čtyři hodiny denně vpravovalivelké množství chemoterapeutik.

Každý den jsem se vracela domů kolem páté hodiny odpolední a zdálo se mi, že mám horečku. Bylo mi hrozné horko a měla jsem pocit, že mi hoří konečky prstů. Potom se mi vždy udělalo šíleně nevolno – jako by mi v břiše vybuchla atomovka // bomba – a nezbývalo než se na dlouhé hodiny zavřít v bolestech do koupelny, kde jsem jen objímala záchodovou mísu a v jednom kuse zvracela. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení a ani to málo, co jsem dokázala polknout, jsem v sobě nedokázala udržet. V noci jsem navíc nemohla pořádně spát.

Silná nevolnost přetrvávala dva týdny po každé dávce chemoterapeutik. Třetí týden jsem přestala pociťovat vedlejší účinky těchto preparátů a začalo být mi lépe. Jenže krátce nato jsem se musela vrátit do nemocnice na další týdenní dávku a moje peklo mohlo znovu vypuknout.

Na zmírnění nevolností jsem vyzkoušela Marinol – syntetickou formu THC. Kvůli potížím s polykáním a udržením potravy jsem ho ovšem často vyzvracela. Jednoho dne mi kamarád přinesl marihuanovou cigaretu s tím, že by mi to mohlo ulevit od nevolností. Zapálila jsem ji a třikrát si potáhla… O půl hodiny později jsem se cítila mnohem lépe, nevolnost byla ta tam, měla jsem chuť na jídlo a celou noc jsem spala jako nemluvně.

Při další návštěvě onkologie jsem se před svým doktorem zmínila, jak mi proti nevolnostem skvěle pomohlo konopí – a jeho to vůbec nepřekvapilo. Naopak mi oznámil, že v konopí nachází úlevu velké množství jeho pacientů, a poradil mi, abych v tom pokračovala, když mi to dělá dobře. Ačkoli jsem občas cítila lehkou euforii a omámení, nejednalo se o vyloženě nepříjemné pocity, ale raději jsem tehdy zůstávala doma.

Vedlejším, nicméně stále velmi důležitým účinkem užívání konopí bylo to, že jsem mohla vysadit většinu silných medikamentů, jež mi byly původně předepsány na zmírnění bolestí a nevolností. Díky léčebnému konopí, které jsem užívala nepravidelně a pouze v malých dávkách, jsem nepotřebovala prochlorperazin, lorazepam ani triazolam. Tyto konvenční léky mi ani při kombinovaném užití nedokázaly přinést dostatečnou úlevu a měly vážné vedlejší účinky, jaké jsem u konopí nepozorovala.

Anonym, rakovina prsu

Léčebné konopí užívám tady v Kalifornii legálně od chvíle, kdy mi byla diagnostikována rakovina prsu a zahájena její léčba, což bude už jeden rok. Nejdříve mi byly na vedlejší účinky chemoterapie předepisovány léky, které mi ovšem vůbec nepomáhaly, a navíc mi dráždily žaludek. Na to mi měly být předepsány další prášky. Jednalo se o drahé a neúčinné medikamenty, a proto jsem se rozhodla je po konzultaci se svým lékařem nahradit konopím, užívaným pomocí vaporizéru. Vyhnula jsem se tak ne zcela zdravé aplikaci kouřením.

Osobně bych upřednostňovala, kdyby federální vláda využívala svěřené prostředky k boji s opravdovým zločinem, místo aby perzekvovala nemocné za to, že užívají léčebné konopí.

Lyn Nofziger, otec onkologické pacientky

Když naše dcera podstupovala chemoterapii kvůli léčbě rakoviny lymfatických uzlin, neustále jí v důsledku léčby bylo špatně a celé dny prozvracela. Žádné legální drogy – ani Marinol – jí nepomáhaly. Nakonec jsme vyzkoušeli konopí. Dceři se udělalo ihned lépe, dokázala normálně strávit jídlo a dokonce přibrala na váze. Lidé, kteří tvrdí, že Marinol a další legální léky dokáží plně nahradit účinky konopí, mohou mít pravdu v určitých případech, ale rozhodně ne vždy.

Mohou-li lékaři předepisovat morfin a další léky, na nichž může vznikat silná závislost, nedává potom smysl odepírat nemocným a umírajícím pacientům konopí, když by je bylo možné předepisovat a regulovat jako běžné léčivo.

Lékaři

Dr. Howard D. Maccabee

Ozařování je u nás běžná metoda léčby celého spektra zhoubných nádorů. Obvykle se k němu přistupuje po operaci nebo chemoterapii – v rámci druhé fáze léčebného procesu. V určitých případech se ovšem nasazuje ozařování souběžně s chemoterapií, případně se ozařováním léčba dokonce začíná.

Denně se věnuji okolo dvaceti pacientům a dalších zhruba pět mě navštěvuje po ukončení léčby kvůli pravidelnému vyšetření anebo konzultaci. Nyní mám okolo dvou tisíc pacientů, kteří za mnou docházejí na vyšetření po léčbě. Většina z nich je dlouhodobě v remisi.

V určitých případech vyžaduje léčba nádorů silné ozáření břicha a žaludku. Pacienti potom trpí nevolností, zvracením a dalšími nežádoucí účinky. Tyto vedlejší účinky mohou být tak nepříjemné a nesnesitelné, že se část pacientů rozhodne celou léčbu ukončit, ačkoli vědí, že bez terapie zanedlouho zemřou.

V osmdesátých letech 20. století jsem se účastnil státem placeného výzkumu zabývajícího se účinky marihuany a THC na nevolnost. Tehdy jsem si poprvé všiml, že nezanedbatelné procento pacientů kouří během hospitalizace konopí, přičemž v mnoha případech tak činili s tichým souhlasem svých onkologů. Také jsem na vlastní oči viděl, jak léčebné konopí některým pacientům účinně pomáhá od nevolnosti.

Během své lékařské praxe jsem zažil případy, kdy pacientům na nevolnost anebo zvracení nezabírala předepisovaná antiemetika. Podobné zkušenosti mají i další onkologové a lékaři, kteří léčí pacienty trpící AIDS. Konopí může být účinnou formou léčby v případech, kdy pacienti nemohou polykat prášky v důsledku vedlejších účinků chemoterapie či ozařování, případně v důsledku konkrétní povahy nádorového onemocnění (například u rakoviny jícnu).

Dr. Debasish Tripathy

Od roku 1993 působím ve fakultní nemocnici Kalifornské univerzity v San Francisku na oddělení prevence a léčby rakoviny prsu. Ve své praxi se věnuji výhradně pacientkám s tímto onkologickým onemocněním. Celkově ke mně dochází více než 1 000 žen. Kolem sta z nich podstupuje v současné době chemoterapii, tedy léčbu kombinující několik silných medikamentů. V některých případech je u těchto léků rozdíl mezi terapeutickou a smrtelnou dávkou minimální. Ačkoli je se chemoterapie hojně využívá při léčbě mnoha druhů nádorových onemocnění, může mít také velmi vážné vedlejší účinky, které někteří pacienti zkrátka nezvládají. Mezi ty nejběžnější patří nevolnost a zvracení.

Tyto vedlejší účinky spojené s chemoterapií jsou často nesnesitelné a těžko zvladatelné. Jejich dopad na zdraví je u každého pacienta jiný, v mnoha případech vede k úbytku na váze, vysílení a chronickým bolestem. U pacientů s  velmi špatným zdravotním stavem mohou být následky mnohem závažnější. Například rizika spojená s úbytkem váhy a podvýživou jsou větší u pacientů, jejichž rakovina metastazuje do dalších částí těla.

Několika pacientům jsem předepisoval Marinol a u některých jsem pozoroval pozitivní účinky. Nicméně vědecké zprávy a anekdotická svědectví dlouhodobě naznačují, že kouření je terapeuticky vhodnější způsob aplikace kanabinoidů, přičemž ale Marinol lze užívat pouze ve formě pilulek. Navíc obsahuje pouze jednu z mnoha účinných látek obsažených v konopí (THC), přičemž je pravděpodobné, že zdraví prospěšné účinky THC se v kombinaci s dalšími kanabinoidy zvyšují. Tímto směrem by se měl ubírat vědecký výzkum v následujících letech. Z určitého, nám přesně neznámého důvodu se kouření konopí zdá být rychlejším a efektivnějším způsobem, jak dosáhnout úlevy od bolestí.

Dr. Kate Scannellová

Protože jsem si rakovinu nechala léčit v té samé nemocnici, ve které jsem zaměstnaná, netrvalo dlouho a ostatní pacientky na pokoji si všimly, že jsem lékařka. Jedna z nich byla shodou náhod mou pacientkou, takže se to ani nedalo utajit.

Snažila jsem se poctivě odpovídat na její dotazy, ale zároveň jsem si přála, aby celý svět alespoň na chvíli zapomněl, že jsem doktorka. Po diagnóze, operaci a chemoterapii jsem absolutně neměla náladu řešit svou profesi, navíc z pozice lékaře pracujícího na onkologickém oddělení. Kromě toho mi chemoterapie, antiemetika, prášky na spaní a Prednison zastíraly mysl.

I proto jsem ji nejdříve varovala, že nejsem zcela ve své kůži, ale přesto se pokusím její otázky zodpovědět, jak nejlépe budu umět. Otočila se tedy ke mně a já uviděla, jak má oteklé břicho a jak trpí. Měla rakovinu vaječníků s metastázemi do žaludku. Oči měla vyhaslé, jako bez života, a samotné mluvení jí působilo potíže.

„Řekněte mi prosím,“ vypravila ze sebe s vypětím všech sil, „mohla by mi pomoct marihuana? Je mi tak strašně zle.“

Sevřelo se mi srdce. Viděla jsem, jak je na tom špatně, že trpí silnou nevolností a žádné léky jí nepomáhají – u některých se projevovaly další vedlejší účinky jako zácpa, malátnost a zhoršení nevolnosti. Věděla jsem, jak chemoterapie dokáže naprosto rozhodit psychiku – ten strašlivý pocit, kdy se vám koktejl toxických preparátů rozlévá do kostí, ničí vaše vnitřnosti a otupuje mozek. Věděla jsem, že tuto ženu čeká pomalá a velmi bolestivá smrt.

A po zkušenostech za mnoho let klinické praxe jsem také věděla (stejně jako mnoho mých kolegů), že konopí by jí opravdu mohlo pomoci. Opakovaně jsem byla při léčbě onkologických pacientů a pacientů s AIDS svědkem toho, jak konopí dokáže účinně ulevit od bolestí, zmírnit nevolnost a zastavit zvracení, zvýšit chuť k jídlu a zajistit výrazný příbytek na váze. Byla bych ochotná se podepsat pod tyto prospěšné účinky a dala ruku do ohně za to, že konopí by této pacientce výrazně zmírnilo utrpení.

Nicméně federální zákon Spojených států amerických zakazuje lékařům předepisovat pacientům konopí (ačkoli ho mohou legálně doporučit). V roce 1988 Úřad pro kontrolu drog (Drug Enforcement Administration – DEA) dokonce zavrhl návrh jednoho z vlastních soudců, jenž po dvouletém slyšení u správního soudu svým verdiktem léčebné konopí podpořil.

Soudce Francis Young doporučil změnu přístupu takto: „Konopí je ve své přírodní podobě jednou z terapeuticky nejbezpečnějších substancí známých člověku… a jeho použití v lékařství je zcela legitimní.“

Lékaři jsou dnes a denně svědky toho jak se sociální nerovnost v mnoha svých podobách neblaze podepisuje na lidském těle. Ale tento případ – automatické odepírání paliativní léčby lidem s vážnými chorobami v podobě neškodné drogy, jakou je konopí – působí tak neskutečně krutě zejména proto, že by se vše dalo nesmírně snadno napravit, a také proto, že se v něm odráží realita politických zájmů chladnokrevně stavějících vlastní agendu nad účinnou pomoc trpícím a umírajícím lidem.

 

POŠLI TO DÁL
Legalizace.cz
Spolek Legalizace.cz je nestátní nezisková organizace, která usiluje o reformu české drogové legislativy, se zaměřením na konopí. K dosažení tohoto účelu organizujeme kulturní a vzdělávací akce, realizujeme informační kampaně, konáme lobby a zaměřujeme se na aktivity vedoucí ke snižování rizik spojených s užíváním a získáváním konopí z černého trhu. Dále provozujeme tento portál, provádíme tematický media monitoring a překládáme zahraniční články pro české publikum. Pokud vám přijde naše práce smysluplná, budeme rádi za jakoukoliv z forem podpory spolku.

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno