Konopí a smrt přítelkyně

Znali jsme ji od jejího narození. Dokonce jsme velmi aktivně asistovali u jejího zrození. Byla krásná již tehdy, kdy na nás poprvé vykoukla.

A já byl nadšený. Laskal jsem ji, zabraňoval všemu, co by jí mohlo ublížit, vybíral jsem ji jen tu nejlepší stravu a velmi bedlivě jsem kontroloval její pitný režim. A ona se nám odvděčovala. Byla stále krásnější a stále ženštější. Každý den jsme byli spolu. A každý den jsme si vyprávěli.

Říkal jsem jí, jak je krásná, něžná a při tom stepilá, a že já udělám vše, co jen mohu, abych ji ochránil před zlobou lidí a nevzpytatelností přírody. A také jsem jí říkal, jak úžasným požehnáním ona je pro jednu nemohoucí holku. A když na mne z toho boje s větrnými mlýny dolehl splín, tak jsem šel k ní, sál jsem do sebe tu její úžasnou vůni a při tom jsem jí vykládal o svém trápení se svým státem, pro kterého je utrpení a smrt mé dcery přijatelnější, než zrušení či změna nesmyslných a nelidských zákonů a nařízení. A ona mne chápala. Hladila mne svými listy a s pomocí vánku mi šeptala do uší slůvka uklidnění a povzbuzení. A také o tom, že již brzy nastane doba, kdy ona udělá vše, co jen může, aby moje dcera netrpěla křečemi, bolestmi a totálně rozpadlou psychikou. A to vše i za cenu svého vlastního života.

Šťastní pěstitelé
Šťastní pěstitelé (Zdeněk Majzlík)

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno