Konopní cimrmani: Čeští vědci objevili léčivé účinky konopí již v 50. letech minulého století

Výsledek obrázku pro konopí je lék legalizace

Vědci z olomoucké univerzity zkoumali konopí a jeho léčivé účinky už v 50. letech minulého století. Přišli na to, že přípravky z konopí tlumí bolest a v některých případech mohou léčit zánět. Češi se tak honosí několika vědeckými prvenstvími. Jejich práce ale vyšly za železnou oponou, a nejsou proto dnes tolik citované jako práce konkurentů.

Všechno to vlastně způsobila druhá světová válka. První český profesor mikrobiologie Jan Kabelík utekl před nacisty nejprve do Londýna a pak do Jižní Ameriky. Podle textu, který o jeho aktivitách za války vyšel ve sborníku Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci v roce 1987, ho do Brazílie pozval Jan Antonín Baťa. Kabelík tam zpočátku pracoval pro jednoho z předchůdců farmaceutického gigantu Novartis, prastarou švýcarskou společnost J. R. Geigy. A právě v Geigy měl pod palcem výzkum léčivých rostlin.

Jan Kabelík se narodil v roce 1891 a autoři životopisných textů i bývalí kolegové ho označují za jednoho z posledních českých polyhistorů − vědců, kteří se zabývají mnoha obory. V roce 1919 velel bakteriologické laboratoři posádkové nemocnice v Bratislavě a jako místní prosektor, tedy lékař, který vykonával pitvy, určil po letecké nehodě příčinu smrti generála Milana Rastislava Štefánika. Vedle mikrobiologie se během své kariéry věnoval epidemiologii, hygieně, anatomické patologii a sérologii.Výsledek obrázku pro univerzita palackého

„Byl vysoký, čímž většinou přiváděl lidi do 165 centimetrů do nervozity,“ říká se smíchem Vilím Šimánek, profesor biochemie na Univerzitě Palackého v Olomouci. „Měl u sebe takové to benátské křeslo. Když jste k němu přišli, bylo to hezké. On se rozvykládal a vy jste poslouchali. Nekladli jste otázky.“

rofesora Kabelíka fascinovalo to, čím generace lékařů po něm opovrhovaly − přírodní medicína. „On se orientoval na sociální medicínu,“ vzpomíná profesor Šimánek. „Byl zastáncem fytoterapie, fytopřípravků, které v medicíně zůstaly jako čaje. K tomu měl blízko.“

Když se Kabelík po válce vrátil do tehdejšího Československa, přivezl s sebou několik vagonů humanitární pomoci včetně léků a potravin. A svou vášeň pro bylinky.

Zapomenutá léčivka

Rozvíjet ji mohl v malém městečku na severní Moravě. Stojí tam renesanční zámek, jehož bílou fasádu zdobí sgrafitová psaníčka. Losinské panství se proslavilo v druhé polovině 17. století čarodějnickými procesy, které si vyžádaly 56 obětí. Zámek postavili Žerotínové, na začátku 19. století ho prodali Lichtenštejnům, kterým ho zabavil stát hned po válce v roce 1945. V následujícím roce se do zámku nastěhovala nová instituce, Ústav eugeniky a hygieny venkova. Vedl ji bývalý exulant se zálibou v léčivých rostlinách − Jan Kabelík.

V té době běželo naplno pátrání po látkách s léčivými účinky, které by mohly sloužit k vývoji nových léků. Kabelíkovi lidé začali v losinských zahradách pěstovat nejrůznější rostliny. Renesanční vědec přesvědčil kolegy z lékařské fakulty, aby mu je pomohli zkoumat. Profesor Zdeněk Krejčí se věnoval jejich léčivým účinkům. Výsledek obrázku pro hanuš legalizace

„Studoval je jak na běžícím pásu. Rostlinu za rostlinou,“ říká jeho žák Lumír Hanuš, který se stal o několik desetiletí později kapacitou ve výzkumu kannabisu. „Když přišel ke konopí, tak uviděl, že to je úžasná antibakteriální látka,“ dodává Hanuš. Chemikovi Františku Šantavému se pak podařilo z konopí izolovat první kyselinu, která je typická jen pro tuto rostlinu: kyselinu kanabidiolovou.

Dnes se o ní ví, že má, tak jako jiné složky obsažené v konopí, protizánětlivé účinky a pomáhá potlačovat nevolnost.

V prosinci 1954 Kabelík a jeho kolegové představili výsledky svého bádání na univerzitní vědecké konferenci. Přednášky o historii, léčivých účincích a chemickém složení kannabisu vydali o rok později v monografii s názvem Konopí jako lék. „Je to poučný příklad, jak vysoce účinná léčivá rostlina, dobře známá ve starověku a středověku, užívaná dokonce koncem 19. století, byla zapomenuta a opuštěna − zcela neprávem − dnešním oficiálním lékařstvím,“ píše se v úvodu jejich práce.

Lékaři, kterým profesor Kabelík dal přípravky z losinského konopí, aby jimi zkusili léčit své pacienty, popsali účinky ve svých diskusních příspěvcích. Zubař Jaromír Soldán vyzkoušel konopné masti a spreje na 500 pacientech a došel k tomu, že poměrně rychle potlačují bolest a dokážou vyléčit některé záněty. „Zkoušeli jsme Cannabis indica u 18 nemocných s chronickým zánětem středoušním,“ uvedl ve shrnutí svého příspěvku jiný lékař, specialista na ušní, nosní a krční onemocnění Josef Navrátil. „Ve 13 případech u chronických otitid nastalo podstatné zlepšení. Naše zkušenosti jsou zatím příliš krátkodobé − jen tři týdny.“

Za izolaci kyseliny kanabidiolové jsou ale dnes častěji citováni vědci O. E. Schultz a G. Haffner, kteří svůj článek publikovali v německém farmakologickém časopise o tři roky později. Podobně to dopadlo i v případě dalšího konopného prvenství profesora Šantavého. V roce 1964 mu vyšel článek, v němž popsal strukturu a absolutní konfiguraci delta-9-tetrahydrokanabinolu. Tato látka je více známá pod zkratkou THC a je asi nejznámější složkou konopí, protože způsobuje to, co profesor Kabelík ve své stati popisuje jako „hašišový efekt“.

V nejpoužívanější databázi vědeckých článků Web of Science ale průlomové objevy československých vědců nenajdete. Univerzitní časopis, v kterém tehdy vyšly, v databázi není. Výsledek obrázku pro hanuš legalizace

Narazíte tu na více než tisíckrát citovaný článek z prestižního amerického časopisu Journal of the American Chemical Society, také z roku 1964, v kterém izolaci a strukturu THC popsaly hvězdy výzkumu kannabisu − izraelský vědec Raphael Mechoulam a jeho kolega Yechiel Gaoni.

Okrajová epizoda

Československý výzkum konopí nakonec usnul. Vědci ale také přišli na to, že pacientům mnohem více pomáhají přípravky z rostliny. Jednotlivé látky, které z konopí izolovali, sice vykazovaly léčivé účinky, jenže slabší. V Olomouci tehdy neobjevili látku, která by mohla sloužit jako stavební kámen nového zázračného léku, jakým byl za války třeba penicilin. A to znamená, že farmaceutický průmysl nemůže na konopí vydělat. Firmy si totiž mohou patentovat jednotlivé účinné látky, nikoliv celé rostliny.

„Nemůžete třeba kvůli chininu, který se používal jako primární antimalarikum, vykácet všechny chinovníky v Amazonském pralese,“ popisuje syn Františka Šantavého Jiří logiku vývoje léků v moderní medicíně 20. století. „Řešením je, že se stanoví přesná struktura. A na základě toho se potom chemickou cestou léky připraví.“

O jeho otci si povídáme v ordinaci, kterou gynekolog Jiří Šantavý provozuje v rodinném domku nedaleko olomoucké fakultní nemocnice. Před vysokými paneláky sousedního sídliště ho ukrývají vzrostlé stromy. Přestože právě profesor Šantavý pěstoval i přes železnou oponu kontakty s chemiky z celého světa, jeho konopná prvenství časem zapadla.

Dnes se mnohem častěji citují statě kolegů, s kterými v 50. a 60. letech minulého století držel krok nebo je předběhl. Třeba zmíněného Izraelce Raphaela Mechoulama, snad nejslavnějšího vědce, který svůj život zasvětil právě výzkumu rostliny s úzkými zubatými listy.Výsledek obrázku pro mechoulam legalizace

„Taky jste z té konopné mafie?“ vtipkuje profesor Šimánek, když vítá novináře v Ústavu lékařské chemie a biochemie v areálu olomoucké nemocnice, který kdysi vedl právě Šantavý. Profesoru Šimánkovi šéfoval 15 let. „Práci chtěl. To ano. V sobotu, v neděli se běžně pracovalo. Divil se, když někdo nebyl v neděli v laborce,“ vypráví pan profesor, který později ústav vedl 23 let.

V knihovně listuje ústavní kronikou. Zápisy zahraničních návštěv střídají skupinové fotografie z oslav a konferencí. „Všechny nás tohle učil zpívat,“ ukazuje Šimánek na básničku s názvem Chemická hymna. Jeho někdejší šéf sice jako první správně popsal THC, ale to, že ho dnes málo citují, by ho určitě netrápilo, míní Šimánek. Podle něj byl pro Šantavého výzkum konopí jen okrajovou epizodou. Jak to? „Protože to nebyla jeho myšlenka. Byl k tomu přizvaný,“ říká.

Šantavý, po kterém se v budově jmenuje počítačová učebna, propadl výzkumu jiné rostliny − ocúnu. „To byl takový jeho symbol, který dělal nejdelší dobu,“ vzpomíná syn Jiří. „Sledoval je od Jižní Ameriky až po Sibiř.“ Potomci ocúnů, které si jeho otec vozil z celého světa, dodnes kvetou u Šantavých na zahradě. „Ocúny jsme měli všude,“ říká Jiří.Výsledek obrázku pro mechoulam legalizace

Podle profesora Šimánka skončili olomoučtí biochemici s fytochemií − tedy výzkumem látek z rostlin − na konci 80. let. „Už tady nebylo co zkoumat,“ vysvětluje. A zatímco František Šantavý by nad dnešní konopnou horečkou možná mávl rukou, fanoušek léčivek Jan Kabelík by z ní měl určitě radost. „Asi byl ovlivněný Amazonským pralesem. To musí udělat dojem na každého,“ přemítá profesor Šimánek v knihovně ústavu, v jehož laboratořích před více než 60 lety izolovali z konopných listů první kyselinu.

 

Zdroj: ihned.cz, text: Kateřina Šantúrová

POŠLI TO DÁL
Legalizace.cz
Spolek Legalizace.cz je nestátní nezisková organizace, která usiluje o reformu české drogové legislativy, se zaměřením na konopí. K dosažení tohoto účelu organizujeme kulturní a vzdělávací akce, realizujeme informační kampaně, konáme lobby a zaměřujeme se na aktivity vedoucí ke snižování rizik spojených s užíváním a získáváním konopí z černého trhu. Dále provozujeme tento portál, provádíme tematický media monitoring a překládáme zahraniční články pro české publikum. Pokud vám přijde naše práce smysluplná, budeme rádi za jakoukoliv z forem podpory spolku.

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno