Mezinárodní úmluvy do roku 1938

A. Mezinárodní úmluva o opiu (Haag 1912)

Požívání omamných prostředků, jmenovitě opia, morfia a kokainu, bylo v kulturních západních státech před první světovou válkou jen řídkým jevem. Ve východních zemích bujelo toto zlo již od dávných dob. Byl to hašiš, jehož užívání se rozšířilo téměř v celém islámském světě. Kromě hašiše holdovali tamní obyvatelé i požívání jiných omamných látek, zejména opia a morfia. Zhoubné následky, které to mělo na lidské zdraví, byly již tehdy známy a proto úřady počaly proti tomuto zlu vystupovat. V Egyptě to byli zejména kalifové, kteří poživače trestali i tělesnými tresty. Kromě toho byly veškeré zahrady, v nichž se pěstovaly rostliny používané k výrobě omamných prostředků, z úředního nařízení zničeny. Těmto opatřením se však nepodařilo toto hluboce zakořeněné zlo vymýtit, nýbrž jen omezit. Z východních zemí bylo toto zlo zavlečeno i na západ. Počátkem 20. století si již počínají zhoubných následků požívání těchto omamných prostředků všímat i vlády západních států, až konečně po dlouhých průtazích dochází v roce 1909 ke svolání mezinárodní Šanghajské komise. Tu svolal americký prezident Theodore Roosevelt proto, aby pomohl Čínskému císařství zlikvidovat opiovou narkomanii, zejména kouření opia. Šanghajská komise však nedostala k navržení mezinárodní smlouvy mandát a delegáti mohli předkládat pouze doporučení. Na jejím základě se Spojené státy americké snažily svolat druhé zasedání, které by mezinárodní smlouvu připravilo. Holandsko nakonec souhlasilo, že uspořádá v prosinci 1911 Mezinárodní konferenci o opiu v Haagu. Dne 23. ledna 1912 byla ujednána tak zvaná “Mezinárodní opiová konvence” pro mezinárodní boj proti používání narkotik. Působnosti pro Československo nabyla konvence teprve 10. ledna 1920, a to její ratifikací ústavními orgány ČSR. Prováděcí zákon v Československu byl k této konvenci vydán 18. června 1925.

B. Mezinárodní úmluva o opiu (Ženeva 1925)

Ačkoliv prováděcí ustanovení Haagské úmluvy přineslo dobré výsledky, přesto se konstatovalo, že podloudnictví a zneužívání omamných látek v úmluvě uvedených ve velké míře pokračuje. Potlačeno může být jen účinným omezením pěstování a výroby drog a bedlivějším dohledem na mezinárodní obchod. K tomuto účelu bylo svolána do Ženevy druhá opiová konference obeslaná 36 státy, která dne 19. 2. 1925 ujednala zvláštní konvenci. Ta vydala doplňující ustanovení pro účinné potírání výroby a distribuce narkotik. Podle této konvence se každý smluvní stát zavázal, že bude stíhat přiměřenými tresty porušení zákonů a nařízení, jež se vztahují na provádění ustanoveni této úmluvy a že zavede příslušná zákonodárná opatření. Státy si pak navzájem prostřednictvím generálního sekretáře Společnosti národů oznámí svoje zákony a nařízení. Spory, které by vznikly mezi smluvními státy o výklad nebo provádění této úmluvy a které by nemohly být rozřešeny diplomatickou cestou, mohou být spornými stranami před jakýmkoliv soudním nebo rozhodčím řízením předloženy technickému orgánu, který určí Rada Společnosti národů. Nepodaří-li se takový spor rozřešit na základě dobrozdání tohoto technického orgánu, bude spor vznesen na základě žádosti jednoho ze smluvních sporných států Stálému dvoru Mezinárodní spravedlnosti.

Touto smlouvou byl též stanoven “Stálý úřední komitét, skládající se z 8 členů, jmenovaných na pět let Radou Společnosti národů, étery by shromažďoval zprávy dodávané smluvními státy a dohlížel na pohyb mezinárodního obchodu. Jestliže by komitét na základě dodaných zpráv seznal, je určitá země shromažďuje přílišné množství látky uvedené v této smlouvě a hrozí tak stát se střediskem obchodu, může být tato země prostřednictvím generálního sekretáře Společnosti národů požádána o vysvětlení. Kdyby nebylo toto vysvětlení dostatečné, informoval by komitét o této skutečnosti všechny smluvní státy i Rado Společnosti národů.

C. Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek (Ženeva 1931)

Pro jednání této konference byl základem projekt vypracovaný opiovou komisí, ačkoliv zástupci různých států podali také zvláštní návrh, opírající se o poměry panující v jejich zemích, étery se týkal pěstování příslušných rostlin. Po mnohých debatách o jednotlivých omamných jedech, přípravě, přeměně, jakož i otázkách, jak se zabavenými omamnými jedy naložit, došlo dne 13. července 1931 k tzv. limitační konvenci.

Tato konvence se skládá z protokolu a závěrečného aktu. Obsahuje celkem 34 článků a je rozdělena do sedmi kapitol. První kapitola definuje drogy, na něj se konvence vztahuje. Rozeznává dvě skupiny drog, z nichž prvá pojednává o pravých omamných jedech a druhá o drogách, které mohou být v omamné jedy přeměněny. Druhá kapitola pojednává o tak zvaných rozpočtech (evalutions-estimates), které mají vlády nejpozději do 1. srpna každého roku předkládat pro příští rok Stálému opiovému centrálnímu komitétu a jež mají obsahovat přesně vymezené množství omamných jedů, které ta která země bude pro svoji potřebu požadovat.

Rozpočty se budou předkládat zvláštnímu kontrolnímu orgánu, který má být zřízen u Společnosti národů a který bude sestávat ze čtyř členů. Jednoho jmenuje poradní opiová komise, druhého Stálý opiový centrální komitét, třetího “Institut ď Hygiene publique” v Paříži a čtvrtého “Comité dé Société des Nations”. Třetí kapitola pojednává o tzv. “limitaci výroby”. Čtvrtá kapitola obsahuje různé zákazy a omezení, jimž výroba různých omamných jedů podléhá a různá ustanovení ohledně dovozu a vývozu těchto výrobků. Kapitola pátá pojednává o kontrolních opatřeních, v nichž připadá velmi důležitá role již shora zmíněnému Stálému centrálnímu opiovému komitétu. Kapitola šestá a sedmá obsahuje různá ustanovení povahy administrativní i všeobecné.

Závěrečný akt této konvence obsahuje několik doporučení, z nichž zasluhuje zmínky zejména to, které se vztahuje na ujednání mezinárodní konvence k potírání podloudného obchodu omamnými jedy dle vzoru ženevské konvence proti penězokazectví z roku 1929.

Limitační konvenci podepsalo do 30. července 1931 celkem 36 států, mezi nimi i Československo.

Zdroj: Biotox, Enpsyro


Powder Feeding Green House