Mezinárodní úmluvy od roku 1946

A. Protokol (1946)

Tento protokol byl podepsán dne 11. prosince 1946 v Lake Success, v platnost vstoupil 10. října 1947. Jeho clem bylo převést funkce kontroly omamných látek do působnosti Organizace spojených národů, zároveň byla vytvořena Komise OSN pro omamné látky. Československo přistoupilo k protokolu 28. září 1949.

Po značném rozšíření zneužívání drog v období po skončení druhé světové války byla koordinace boje s drogami svěřena Narkotické komisi OSN (Division of Narcotics). Je právě zásluhou této komise, že dala popud ke vzniku dalších úmluv.

B. Jednotná úmluva o omamných látkách (1961)

Úmluva byla sjednána a podepsána dne 31. března 1961 v New Yorku. V platnost vstoupila 13. prosince 1964. Jejím cílem bylo sjednotit všechny dříve podepsané mezinárodní úmluvy z této oblasti, protože systém kontroly se stát již natolik komplikovaným a nepřehledným (vedle již zmiňovaných úmluv se jednalo ještě zejména o Protokol 1948 a Protokol o opiu z roku 1953; Československo se nestalo smluvní zemí těchto dvou protokolů), že bylo třeba zaměřit se zvláště na:

  • Kontrolu pěstování rostlin, které slouží jako suroviny pro získávání omamných látek (články 22 až 28)
  • Vytvoření podmínek pro vybudování orgánů provádějících ustanovení Úmluvy (článek 17)
  • Omezení výroby omamných látek pouze na množství používaná pro léčebné a omezené vědecké účely (článek 29)

Úmluva zakazovala kouření a požívání opia, žvýkání kokových listů a používání konopí k jiným než k léčebným účelům. Byla však stanovena přechodná doba na překonání obtíží spojených s opuštěním těchto zastaralých praktik v některých zemích. Tato doba byla 15-25 let, nejpozději do 31. prosince 1989.

Přílohou této Úmluvy byly seznamy omamných látek rozdělené do čtyř skupin. Do skupiny I. byly zařazeny například morfin, kokain, opium, ze syntetických omamných látek pak například fentadyl, petidin, piritramid, sultentanil, tilidin. Na základě rozhodnutí Komise OSN pro omamné látky, jsou seznamy průběžně doplňovány. Každý účastnický stát je povinen promítnout změny a doplňky během 180 dnů do vnitrostátní právní úpravy. Úmluva byla jménem ČSSR podepsána 31. července 1961 s výhradami k několika článkům. Vláda ČSSR připojila souhlas k Úmluvě 13. září 1961 a prezident ČSSR ji ratifikoval 23. listopadu 1963 s výhradami učiněnými při podpisu Úmluvy.

C. Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách (1972)

Protokol ze dne 25. března 1972, podepsaný ve Vídni v tomž roce, vstoupil v platnost 8. srpna 1975; posílil úlohu Mezinárodního úřadu pro kontrolu omamných látek, rozšířil povinnosti států v oblasti odhadu spotřeby omamných látek. Náš stát ho ratifikoval v roce 1988.

D. Úmluva o psychotropních látkách

V reakci na nárůst zneužívání psychofarmak koncem 60. let doporučily shodně Světová zdravotnická organizace (WHO) a Komise OSN pro omamné látky, aby vlády jednotlivých států přijaty příslušná právní a administrativní opatření pro jejich kontrolu, která by reagovala na aktuální problémy související s rozšiřováním těchto látek, jež nepodléhají mezinárodní kontrole podle Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961. Na podkladě návrhů Komise OSN pro omamné látky byla ve spolupráci s WHO připravena Úmluva o psychotropních látkách (Convention on Psychotropic Substantes, 1971) ze dne 21. února 1971; podepsána byla v tomtéž roce ve Vídni, v platnost vstoupila 16. srpna 1976.

Zdroj: Biotox, Enpsyro


Legalmarket.cz