Nejčastější škůdci

Mšice

Není snad známější škůdce, nežli jsou mšice. Jejich životní cyklus je docela bizarní, a navíc je docela těžké se jich zbavit. S mšicemi se můžeme setkat na široké škále rostlin. Jejich invaze může přijít při indoor pěstování i při pěstování venku a ve skleníku, takže bude tento díl užitečný pro všechny pěstitele.

Jak mšice žijí

V češtině je název mšice souhrnným termínem, který představuje mnoho druhů navzájem si velmi podobného hmyzu ze stejného živočišného rodu. Laickým okem většinou dokážeme mšice rozdělit na šedé, zelené, žluté, s křídly či bez křídel, a to nám také většinou postačí, jelikož jejich život a likvidace je vesměs stejná. Životní cyklus mšic začíná na jaře. Z vajíček nakladených na podzim se vylíhnou okřídlené nymfy, kterým nedělá problém najít si vhodné útočiště na libovolné rostlině. Během 7–10 dnů od vylíhnutí shodí larva kůži i s křídly a změní se na samičku, která je schopná rodit živé mšice bez křídel. A že jich není málo – dospělá mšice prý vyprodukuje za svůj život 50–250 samiček, které jsou zase schopny rodit další a další davy mšic. Jakmile tedy najdete na svých rostlinách jen několik jedinců, můžete si být jistí tím, že se jejich populace velmi rychle rozroste. To vám potvrdí každý, kdo už se s nimi setkal. Mšice jsou neuvěřitelně flexibilní. Pokud se populace začne přemnožovat, narostou některým samičkám křídla a ony pak mohou přeletět na jiné rostliny a rozšířit tak svoji populaci do nového teritoria. Tímto způsobem se mohou mšice šířit do nekonečna. Nejspíš jste správně pochopili, že doposud nepotřebovali mšice žádné samečky, jak je to možné? Chvíle pro samečky přichází až na sklonku sezóny s blížící se zimou. V tuto chvíli začnou samičky rodit i samečky, aby se s nimi mohly spářit. Po společném páření je samička schopna naklást vajíčka přímo do rostliny nebo jiné vhodné místo, kde vajíčka přezimují. Jakmile se zase začne oteplovat, vajíčko ožije a na svět se vyklubou zcela nové okřídlené nymfy – koloběh života pokračuje. Při pěstování indoor mohou mšice fázi vajíček klidně vynechat a rozmnožovat se pouze živorodým způsobem.

Mšice se živí šťávou ze stonků, listů a květů. Ze všeho nejvíce jim chutnají mladé výhonky, a proto se na nich často shromažďují. Listy napadené v mládí nikdy nedosáhnou optimálního tvaru. Jsou většinou zkroucené nebo jinak deformované. Mšice z rostlin vysávají, mimo jiné, cukr. Pokud ho vysají více, než kolik dokážou spotřebovat, vyloučí ho ve formě čiré lepkavé tekutiny, takzvané medovice. Tato tekutina je pro člověka nepříjemná, ale náramně chutnámravencům. Dokonce uzavřeli s mšicemi nepsanou dohodu. Za to, že si ze mšic mohou mravenci obírat medovici, poskytují mšicím tělesnou stráž. Ač se totiž může mšice zdát jako nechutný hmyz, pro některé predátory je vítanou pochoutkou. Nejvíce si na nich pochutnávají slunéčka sedmitečná a jejich larvy nebo zlatoočky. Pokud tedy spatříte na rostlinách mravence, budou tam dost pravděpodobně i mšice. Mravenec totiž jinak nemá moc důvodů k tomu, aby po rostlině lezl. Symbióza mezi mravenci a mšicemi je tak velká, že mravenci někdy nechávají přezimovat vajíčka mšic ve svém mraveništi a na jaře je dovedou k bujnému porostu.

Co provedou mšice rostlinám

Jak mšice sají šťávu z rostlin, odčerpávají jim mnoho energie a mohou je dočista zahubit. Listy a květy rostlin napadených mšicemi se kroutí, usychají, žloutnou a opadávají. Dalším problémem plynoucím z výskytu mšic je to, že přenášejí choroby a infekce z rostliny na rostlinu. Jelikož zabodávají svůj sosák přímo do pletiva rostlin, je přenos chorob velmi účinný. Už víme, že se mšice množí geometrickou řadou a růst jejich populace je explozivní. Musíme tedy mít na paměti, že velké množství mšic dokáže nadělat velkou paseku a je potřeba zasáhnout proti nim už při identifikaci prvních několika jedinců.

Jak mšice poznáme

Mšice jsou drobné, 3–10 mm velké bytosti na šesti nohách s dlouhými tykadly a tělem hruškovitého tvaru. Různé druhy mšic mohou mít různé zbarvení. Nejčastěji se setkáme s nazelenalou, žlutou nebo šedou až černou barvou. Okřídlené nymfy mšic jsou otravné poletující mušky do velikosti pěti milimetrů a mohou být prvním identifikátorem výskytu mšic na našem porostu. Zelené mšice zůstávají na rostlinách dlouho nezpozorovány, protože jejich barva dokonale splývá s napadenou rostlinou. Mšice se navíc často drží na spodní straně listů, skryté před zrakem zahradníků. Pokud mšice nevidíme, ale našim rostlinám se začínají kroutit listy nebo opadávat drobné květy, měli bychom zapátrat, zda se přece jenom mšice na porostu nevyskytují. Identifikátorem mohou také být svlečené kůže nymf. Ty si můžeme někdy splést s molicemi, protože mají podobný tvar. Kůže jsou bílé a lehké jako vítr. Stačí do nich fouknout a odletí. Dalším identifikátorem mšic může být lepkavý povrch listů nebo v okolí rostlin. Pokud by mšice napadly rostlinu pěstovanou v okně, byl by parapet v okolí rostliny lepkavý od medovice.

Jakmile najdeme na našem porostu nějaký hmyz a jsou to právě mšice, snadno je rozeznáme od ostatních druhů škůdců. Jejich vizuální identifikace je totiž velmi jednoduchá.

Jak se mšicím bránit

Asi tisíckrát už bylo opakováno, že nejlepším způsobem řešení problémů je prevence. Při indoorovém pěstování je důležité filtrovat vzduch přicházející do pěstírny. Skrze filtraci se do pěstebního prostoru nedostávají pouze mšice, ale i řada dalších, pro naše rostliny stejně nebezpečných škůdců. Na otvory, jimiž vháníme vzduch do pěstírny, bychom měli umístit alespoň jemné filcové filtry, kterými nepronikne nic o velikosti tří milimetrů. Ať už rostliny pěstujeme uvnitř, nebo venku, měli bychom je pravidelně kontrolovat a prohlížet, jestli se na nich neusadil jakýkoliv škůdce, mšice nevyjímaje. Nemůžeme-li tuto kontrolu provádět denně, měli bychom si na ni udělat čas alespoň jednou či dvakrát týdně. Dalším způsobem, jak se ubránit mšicím, je použití preventivních bio přípravků. Tyto přípravky se většinou nanášejí na rostliny postřikem a vytvoří na ní tenký povlak, který mšice odpuzuje a odrazuje je od sání z listů. Z českých výrobků docela dobře funguje Biool. Lze použít i skořicový olej, roztok z chilli papriček, česnekový olej či mýdlovou vodu. Tyto přípravky lze použít i pro likvidaci již existující populace mšic.

Likvidace mšic

Předchozí odstavec skončil vyjmenováním několika druhů postřiku proti mšicím, kterými je možné napadení předejít nebo eliminovat. Způsobů je ovšem více a jsou do značné míry závislé na tom, v které fázi výskytu mšic zasáhneme. Při odhalení několika jedinců mšic můžeme zvolit manuální likvidaci. Mšice sbíráme ručně nebo s pomocí vatového tampónu a nelítostně je rozmáčkneme. Mšice můžeme také smýt z rostliny tlakem vody. Stačí rostlinu pečlivě osprchovat ze všech stran a mšice odplavit. Jestliže je rostlina moc velká na to, abyste ji přenášeli pod sprchu, nebo prostě tuto možnost nemáte, můžete nalít vodu do rozprašovače a spláchnou mšice proudem vody z něj. Další možností je angažování přirozených nepřátel mšic. Jako nejlepší se jeví použití larev slunéčka sedmitečného. Mají jednu zásadní výhodu – neuletí. Naopak, dokud budou mít dostatek mšic, budou se s nimi neúnavně ládovat, dokud se nerozhodnou zakuklit a transformovat do dospělce slunéčka sedmitečného. Larva slunéčka vypadá jako malý dinosaurus na šesti nohách. V létě je najdete docela snadno v přírodě. Uvidíte-li rostlinu v trávě napadenou mšicemi, máte velkou šanci, že se na ní budou nacházet i larvy slunéčka. Pokud byste měli s nalezením larvy problém, zkuste se podívat v místech, kde rostou kopřivy, na kterých mšice také rády hodují. Stejně jako larvy, tak i slunéčka sedmitečná mají mšice na svém jídelníčku. Spořádají jich o něco méně než larvy, ale jejich pomoc při likvidaci kolonie mšic je velmi výrazná. Dalším nenasytným pomocníkem jsou zlatoočky. Jsou to takové ty zelené mouchy s dlouhými průhlednými křídly. Pokud v létě rozsvítíme večer světlo na balkóně nebo jen necháme roztažené rolety a rozsvíceno v bytě, brzy se zlatoočky objeví, protože vědí, že světlo přitáhne spoustu malých mušek, které jsou pro zlatoočky také vítanou potravou. Mezi účinné predátory patří také dravé vosičky Aphidius colemani a Aphidoletes aphidimyza, které využijete zejména při indoorovém pěstování a pořídíte ve specializovaných obchodech. U nás se prodejem živých predátorů zabývá firma Biocont.

Jestliže výše popsané postupy likvidace mšic selžou, přichází na řadu nějaký komerční postřik proti mšicím. Jako první vždy volíme bio přípravky, které jsou postaveny na přírodní bázi a nekontaminují naše rostliny nežádoucími látkami. Osvědčené jsou přípravky firem Neudorf či řada Natura českého výrobce Agro CS a. s. Pokud bychom ani s bio přípravky nepochodili, nezbývá nám než sáhnout po chemickém ošetření. V takovém případě čtěte vždy pozorně příbalový leták a zaměřte svoji pozornost zejména na údaj označený jako ochranná lhůta, který značí dobu, která by měla uběhnout od použití postřiku do konzumace ošetřené rostliny. Naprosto spolehlivým pesticidem proti mšicím je Mospilan.

Svilušky

Biolog by řekl, že sviluška patří do třídy pavoukovců (Arachnoidea), podtřídy roztoči (Acarina), řádu sametkovci (Prostigmata) a čeledi sviluškovití (Tetranychidae). Pro obyčejné smrtelníky to znamená, že jsou svilušky příbuzensky spjaté s pavouky a patří mezi roztoče. Na rozdíl od pavouků nemají svilušky členité tělo, ale jejich osm nohou vychází z těla jednolitého. Nejčastěji se setkáváme se dvěma druhy svilušek, a to se sviluškou chmelovou (Tetranychus urticae) a sviluškou ovocnou (Panonychus ulmi). Svilušky jsou miniaturní – dospělá samička svilušky chmelové dorůstá maximální velikosti 0,5 mm, samečci jsou ještě kratší a o něco hubenější. U svilušky ovocné dorůstají dospělci až 0,7 mm, ale i tak jsou pořád dost malí na to, aby zůstali před našimi bedlivými zraky dlouho skryté. Základní rozdíl mezi životním cyklem těchto dvou druhů svilušek je fakt, že sviluška ovocná klade na zimu vajíčka, která přezimují a koncem dubna se z nich vylíhnou první larvy, zatímco u svilušky chmelové přečkává zimu samička ukrytá pod kůrou, v půdě, pod kameny či podobných místech a vajíčka klade až na jaře. V populaci svilušek je převaha samiček vůči samcům v poměru 3 : 1. Tento nepoměr má mimo jiné za následek velmi rychlý nárůst populace. Samička dokáže naklást až 200 vajíček, ze kterých jsou již za 15 dnů dospělci schopní další reprodukce. To znamená, že když se nám v pěstírně nebo na zahrádce objeví 20 svilušek (15 samiček a 5 samců), což je počet, který nezaregistrujeme ani náhodou, během 15 dnů už může být na rostlinách 3 000 jedinců. Pokud ani v tuto chvíli nezareagujete, za dalších 15 dnů můžete mít na zahrádce populaci dosahující počtu 453 000! Neuvěřitelné, že? Tento scénář se týká svilušky chmelové, která se množí o něco rychleji než sviluška ovocná. Dlužno dodat, že rozmnožování svilušek svědčí teplé a suché klima. Ve venkovním prostředí se s nimi proto nejčastěji setkáme v létě, ovšem v indoorové pěstírně je můžeme nalézt de facto po celý rok. Vyšší vlhkost sice zpomalí populační explozi svilušek, ale na již žijící jedince nebude mít větší vliv.

Čím svilušky škodí

Svilušky patří mezi savé škůdce. To znamená, že zapíchnou své sací ústrojí do pletiva rostlin a sají z něj šťávu. Rostlině tím odčerpávají energii. Napadení má za následek zpomalený růst, sníženou schopnost tvořit květy a plodit. Nejčastěji napadají svilušky listy, kde po nich zbývají drobné světlé skvrnky. Stejně tak ale mohou svilušky napadat i květy. Když je svilušek více, začnou spřádat pavučiny, které jim usnadňují pohyb mezi jednotlivými částmi napadené rostliny. Tyto jemné a pevné pavučinky omezují v růstu zejména mladé listy a výhonky, ovšem svilušky je staví i na velkých a silných částech rostlin. Dalším problematickým jevem spojeným s výskytem svilušek je zvýšené riziko napadení rostlin nějakou chorobou. Jak svilušky sají z listů, mohou šířit choroby přinesené z jiných rostlin, a to v případě napadení ve venkovním prostředí i při pěstování uvnitř pod umělým osvětlením.

Identifikace svilušek

První známkou výskytu svilušek bývají světlé skvrny na listech, které jsou viditelné i shora, přestože svilušky často sají z jejich spodní strany. Někdy se zdá, že listy napadla nějaká bílá plíseň, neboť blednou a zdá se, že je na nich bílý povlak. Svilušky obvykle napadají nejprve listy ve spodních částech rostlin. Odhalení přítomnosti svilušek komplikuje fakt, že se pohybují na spodní straně listů. Tuto taktiku používá drtivá většina savých škůdců. Pokud tedy najdete na svých rostlinách nestandardní skvrny či malé tečky, podívejte se nejprve ze spodní strany postižených listů. Pokud zde najdete miniaturní pohybující se tečky, budou to s největší pravděpodobností právě svilušky. Barva svilušek může být různá – od oranžové přes žlutozelené až po červené, přičemž červená barva je charakteristický rys svilušky ovocné. Sviluška chmelová má zase na bocích dvě výrazné tečky. Tito obratlovci jsou trošku chlupatí, což byste snáze poznali pod mikroskopem nebo lupou. Zcela bezpečně poznáte svilušky podle osmi nohou. Tento počet je totiž u rostlinných škůdců spíše výjimkou. Velkým pomocníkem při identifikaci svilušek jsou již zmíněné pavučiny, které na rostlinách svilušky natahují. Jsou bílé, jemné a docela pevné. Svilušky je relativně těžké si splést s jiným škůdcem. Jsou totiž skutečně malé a vyskytují se v hojném počtu. Jediný živočich, který jim je podobný a který se může vyskytovat na stejném porostu, je Phytoseiulus persimilis – dravý roztoč s osmi nohami a červeným tělem, který je sviluškám přirozeným nepřítelem. Larvy i dospělci tohoto pavoučka se živí výhradně sviluškou chmelovou. Tento roztoč ovšem nežije v takových houfech jako svilušky. Pokud se vám tedy po rostlinách toulá samotný červený pavouček, určitě to nebude sviluška, ale spíše váš přítel.

Jak předejít výskytu svilušek

Při pěstování ve venkovním prostředí máme málo možností, jak se výskytu svilušek bránit. Nejspolehlivějším způsobem je vytvořit v okolí našeho záhonu alespoň malý kousek místa, kde by se mohli ukrýt různí hmyzí predátoři. Takovým místem je například vyšší tráva. Rostliny můžeme také postříkat nějakým biologickým přípravkem proti savým a žravým škůdcům. Velmi účinný a oblíbený je Neem Oil, olej pocházející ze stromu Azadirachta indica, kterému se říká neem. Tento strom roste v Indii, Pákistánu a přilehlých oblastech, takže u nás si ho jen tak nevypěstujete. Neem Oil ale seženete snadno a můžete ho použít i na další savé škůdce. Při indoorovém pěstování můžeme prevenci před sviluškou nastavit na docela vysokou úroveň tím, že jí nedovolíme přístup do pěstírny. Na otvory, kterými přitéká vzduch do pěstírny, proto namontujeme jemné filtry a pokusíme se dovnitř nevstupovat ve stejném oblečení, ve kterém jsme předtím byli ve volné přírodě. Svilušky se nám totiž mohou snadno zachytit na oděvu a do pěstírny si je přineseme, ani nevíme jak. Stejně jako v případě jiných škůdců je nesmírně důležité rostliny pravidelně kontrolovat. Prohlížíme hlavně spodní stranu listů.

Likvidace svilušek

Díky tomu, že se svilušky velmi rychle množí, je při jejich likvidaci velmi důležité, v jaké fázi napadení porostu je odhalíme. Jak už to bývá – čím dříve přítomnost tohoto škůdce odhalíme, tím snadnější bude jeho likvidace. Pro likvidaci jakéhokoli škůdce se vždy nejdříve ze všeho snažíme využít biologické přípravky. Pro boj se sviluškami to platí samozřejmě také. Na trhu dnes můžeme bez problému najít hned několik přípravků na přírodní bázi, které na svilušky fungují. Za všechny jmenujme třeba Natura Rock Effect či Neudosan. Pokud byste si chtěli vyrobit vlastní přípravek, pak můžete zkusit vylouhovat mletou skořici s hřebíčkem – vroucí vodu odstavte a dejte do ní mletou skořici s hřebíčkem, od každého zhruba 7 gramů na litr. Skořici i hřebíček nechte ve vodě až do vystydnutí, pak slijte a máte připravený vlastní postřik proti sviluškám. S vodou můžete také smíchat kapsaicin, což je účinná látka z chilli papriček, dále skořicový olej nebo rozmačkaný česnek (před použitím je třeba scedit). Nutno podotknout, že tyto přípravky mají nejvyšší efekt v případě, že odhalíme svilušky včas. Vyplatí se také zvýšit vlhkost v pěstírně, pokud je to možné. Vyšší vlhkost zpomalí vývoj a rozmnožování svilušek, jak již bylo řečeno výše. K likvidaci svilušek můžeme přizvat i jejich přirozené nepřítele. Jedním z nich je dravý roztoč Phytoseiulus persimilis, o kterém již také byla řeč. Výhodou tohoto řešení je, že tento roztoč miluje stejné podmínky jako svilušky, takže se mu v daném prostředí bude dobře dařit. Dravého roztoče koupíte ve specializovaných zahradnictvích. Asi nejznámější firmou produkující tyto roztoče je u nás Biocont Laboratory, kterou snadno najdete na internetu. Sviluškami se živí také slunéčka sedmitečná či zlatoočky – tyto predátory v létě seženete zdarma na vlastní zahrádce, na louce či v parku. Zlatoočka nalákáte od jara do podzimu velmi snadno. Stačí nechat rozsvícené světlo u odkrytého okna. Světlo naláká drobný hmyz a s největší pravděpodobností se objeví i zlatoočka, která se tímto hmyzem živí. Pak už je stačí jen odchytit a nasadit do pěstírny, skleníku či na zahradu. V případě svilušek však zůstává nejlepším řešením biologický postřik nebo dravý roztoč.

Jestliže je napadení sviluškami kalamitní nebo v případě, že biologické postupy nezabraly, nezbývá nám nic jiného, nežli použít některý z chemických insekticidů – ty fungují na svilušky velmi spolehlivě. Dnes jsou k sehnání například Vertimec 1,8 EC nebo Nissorun 10 WP. Při použití chemických preparátů je třeba pečlivě číst příbalový leták a věnovat pozornost především ochranné lhůtě, která udává, za jak dlouho po ošetření přípravkem je možné rostlinné části zpracovat pro bezpečné použití. Ochranná lhůta by měla být kratší než zbývající čas do sklizně. Použití chemických přípravků v přírodě pečlivě zvažte a při likvidaci jakéhokoli problému na rostlinách vždy zkuste nejprve biologickou cestu.

Třásněnky

Třásněnek (Thripidae) je několik set druhů, z nichž se asi nejčastěji setkáme s třásněnkou zahradní (Thrips tabaci), která je ve střední Evropě nejrozšířenější a napadá mnoho druhů rostlin. Ať už se setkáte s třásněnkou zahradní, nebo jiným druhem, jejich životní cyklus a poškozování rostlin jsou velmi podobné. Třásněnky obvykle přezimují v půdě nebo ukryté pod spadanými listy či zbytky rostlin. Přezimovat mohou v podstatě všechna vývojová stadia, ale nejčastěji přezimují nymfy nebo dospělí jedinci. Jakmile se začne oteplovat, vylezou třásněnky ven a začnou hledat nejbližší vhodnou rostlinu, kterou by osídlily. Jakmile takovou rostlinu najdou, zahájí fázi rozmnožování. Dospělé samičky kladou vajíčka do pletiv listů. Zajímavé je, že vajíčka nemusí být ani oplodněná k tomu, aby se z nich vylíhla další generace. Z vajíček se vylíhnou nymfy bez křídel. Ty projdou ještě různým počtem vývojových fází, v závislosti na druhu třásněnky, až z nich nakonec budou dospělé třásněnky s křídly. Podle křídel poznáte třásněnku velmi snadno. Na okrajích křídel jsou totiž viditelné třásně. I když mají dospělé třásněnky křídla, příliš toho nenalétají, spíše se přesouvají dlouhými skoky. Aby se z nymf staly dospělci, musejí se zakuklit. Zakuklení často probíhá v pěstebním médiu či substrátu. Třásněnky se množí docela rychle, ale ne tak rychle, jako třeba mšice či svilušky. Vývoj jedné generace trvá přibližně 20 dnů, a do značné míry závisí na teplotě prostředí. Nymfy a dospělé třásněnky měří zhruba 1-1,5 mm. Nymfy jsou světlé, dospělci tmavší, opět v závislosti na druhu a podmínkách. Nejlépe tomuto škůdci vyhovuje teplo a přiměřené vlhko, nicméně déšť jim výrazně škodí. V indoorové pěstírně a ve skleníku mají třásněnky optimální podmínky pro život a rozmnožování.

Co dělají třásněnky rostlinám

Třásněnky řadíme mezi savé škůdce, protože z rostlin vysávají šťávu. Nejčastěji svoji záškodnickou činnost provádějí na listech, ale mnohé druhy nepohrdnou ani květem, případně plodem. Třásněnka je vybavena bodavým savým ústrojím, které zabodne do pletiva rostliny a vysává to, pro co si přišla. Výsledkem takového poškození jsou bledé až stříbrné tečky na rostlinách, trošku podobné těm, které po sobě nechávají svilušky, ale o poznání větší. Pokud napadení trvá delší dobu, skvrny hnědnou a listy usychají. Pokud stav přetrvává, může být zahubena celá rostlina. Třásněnky mohou přenášet i různá virová onemocnění rostlin, což jejich škodlivost ještě zvyšuje. Mimo vysávání šťávy z rostlin zanechávají třásněnky na listech svůj trus, který rostlinám také zvlášť neprospívá, ale nám pomáhá s lepší identifikací.

Jak výskyt třásněnek poznáme

Především je třeba rostliny pravidelně kontrolovat. Třásněnky se, stejně jako další saví škůdci, rády pohybují po spodní straně listů, takže je nemusíme spatřit hned zkraje jejich výskytu, pokud nekontrolujeme právě spodní strany listů, zejména těch v dolních částech rostliny. Prvním příznakem výskytu svilušek jsou již zmíněné stříbřité skvrny na listech, které zůstávají jako stopa po sání. Pokud spatříme takové skvrny, měli bychom list pečlivě prohlédnout ze všech stran. Třásněnky vypadají jako světlé či tmavé pohyblivé čárky, podle toho, v jakém stadiu jsme je objevili. Mám zkušenost s tím, že obvykle najdeme světlé bezkřídlé nymfy. Pohybují se poměrně rychle a rozeznáme je pouhým okem. Kdybychom larvy ani dospělce na listu nespatřili, může nám s identifikací třásněnek pomoci jejich trus v podobě tmavých teček na listech, jak by mělo být vidět na obrázcích u tohoto článku. Měli bychom zpozornět také v případě, že se u našich rostlin vyskytují mušky, které skáčou. To mohou být dospělí jedinci svilušek, takže se ihned dáme do hledání zbytku populace. Můžeme si také pomoci rozmístěním modrých lepových desek. Jelikož je tento hmyz přitahován modrou barvou, určitě se nám nějaké kusy na desky přilepí, pokud se v pěstebním prostoru objeví.

Prevence napadení třásněnkami

Jak již bylo řečeno, třásněnky se nejčastěji objevují při pěstování pod umělým osvětlením nebo ve skleníku. Hlavní prevencí je pravidelná kontrola rostlin. Opravdu se dívejte pečlivě i na spodní strany listů. Možnost včasného zásahu je důležitá, takže pečlivá kontrola je na místě. Jednoduchou prevencí může být zakrytí pěstebního média. Jelikož během svého vývoje se musí nymfy třásněnky zakuklit v zemi, můžeme vrchní část květináčů zakrýt libovolným materiálem vhodným pro použití s rostlinami. Například netkanou textilií nebo něčím podobným. Ve skleníku můžeme netkanou textilii natáhnout přímo na záhony. Pokud byste někde sehnali křemelinu v odpovídajícím množství a za rozumnou cenu, udělá vám minimálně tak dobrou práci, jako zakrytí pěstebního média textilií. Díky tomu, že přerušíme vývojový cyklus, třásněnky se nebudou moci množit a postupně vyhynou. Tento způsob funguje především při indoorovém pěstování, protože venku a ve skleníku se většinou najde nějaký kus půdy, kde se může nymfa zakuklit. Můžeme také použít nějaký preventivní postřik odpuzující savé škůdce. Nejlepší je v takovém případě volit přípravek na přírodní bázi. Doma si můžeme vyrobit postřik sami s pomocí vody a chilli papriček, česneku, skořicového oleje a podobně. Tyto postřiky koneckonců můžete použít i na eliminaci již nastalého problému s třásněnkami. Nutno ale dodat, že tento hmyz je docela odolný, takže zmíněné postřiky ho nemusí nijak výrazně znervóznit.

Likvidace třásněnek

Jestliže už jsme se dostali do situace, kdy třásněnky napadly naše rostliny, nezbývá nám nic jiného, než vytáhnout nejsilnější zbraně. Za každé situace se snažíme problém vyřešit bez chemických přípravků, které volíme až jako poslední možnost. Třásněnky mají řadu přirozených nepřátel. Patří mezi ně známí požírači škodlivých breberek – slunéčko sedmitečné a zlatoočky. Ještě větším specialistou na třásněnky je dravý roztoč Amblyseius cucumeris, který se dá sehnat v obchodech s biologickými přípravky na ochranu rostlin (v ČR zejména Biocont Laboratory), stejně jako parazitická háďátka (nematody) druhu Steinernema feltiae, která se aplikují do substrátu, kde napadají kukly. Další možností je použití postřikových přípravků na bázi stromu neem, což je indický název pro Azadirachta indica. Pokud všechny biologické varianty selžou, nezbyde nám než sáhnout po chemických přípravcích. V takovém případě se zeptejte přímo v zahradnictví, neboť názvy přípravků se často mění a stále se objevují nové a nové. Třásněnky jsou poměrně známý a běžný škůdce, takže nebudete mít problém sehnat něco účinného. Při použití chemických přípravků dávejte pozor na ochrannou lhůtu, která říká, za jak dlouho po ošetření může být rostlina konzumována. Pokud ale budete dodržovat doporučené preventivní kroky a rostliny pravidelně kontrolovat, neměli byste být nuceni chemii použít. Biologickou likvidaci je vhodné kombinovat s likvidací mechanickou. Pokud je to tedy možné, odstraňte škůdce, které spatříte. Z listů je můžete dostat navlhčenou vatou nebo jemným hadříkem.

Smutnice

Smutnice (Sciaridae), latinsky také Bradysia paupera, mají několik vývojových stadií. Líhnou se z vajíček v pěstebním médiu, nejčastěji v zemitých substrátech. Smutnice se ale mohou objevit i v rockwoolu, kokosu a jiných nasákavých médiích. Naopak keramzit či perlit tomuto hmyzu ideální podmínky neposkytují. Ovšem pokud pěstujeme v keramzitu, do kterého máme zasazené větší rockwoolové kostky, můžeme smutnice objevit i tam. Z vajíček se líhnou larvy, kterým brzy narostou nohy. Z larev se později vylíhnou mušky, které jsou trošku podobné komárům. Jen jsou menší, nemají tak dlouhé nohy a jsou úplně černé. Larvy jsou 0,5–1,5 milimetru velké, dospělé mušky mají 2–4 milimetry. Larvy se pohybují docela rychle, zatímco mušky létají dost zmateně a neobratně, čímž se také často prozradí. Dospělí jedinci nakladou zpět do pěstebního média zhruba 200–250 průhledných vajíček o velikosti 1 milimetru, z nichž se opět vylíhnou larvy. Až 90 procent larev jsou samičky, takže rychlost nárůstu populace je opravdu vysoká. Jelikož funkce dospělců je pouze naklást vajíčka, žijí mušky jen několik dnů. Doba vývoje od vajíčka do dospělé mušky činí zhruba jeden měsíc.

Čím smutnice škodí

Dospělí jedinci jsou pro rostliny relativně neškodní. Nejvíce paseky ale nadělají larvy, které systematicky okusují kořeny rostlin, čímž omezují jejich schopnost vstřebávat živiny, a navíc způsobují uhnívání kořenů. Vůbec nejraději okusují kořínky mladé, tedy ty nejperspektivnější a nejužitečnější. V angličtině se smutnice nazývají fungus gnats, což by se dalo přeložit jako plísňoví komáři. Tento název smutnice dokonale vystihuje, jelikož jim vyhovuje vlhké prostředí a mimo uhnívání kořenů způsobují i různé plísňové choroby. Pokud jsou v pěstebním médiu škodlivé plísně a hniloba, budou tam s největší pravděpodobností i smutnice. Rostlina bez zdravého kořenového systému ztrácí schopnost vstřebávat živiny i vodu, což se dále projevuje na jejím zdravotním stavu.

Jak smutnice odhalit

Stejně jako většina dalšího hmyzu jsou smutnice velmi nenápadné. Často si jich všimneme až ve chvíli, kdy rostliny vykazují nějaké problémy, nejčastěji žloutnutí listů a zpomalený růst. Důvodem těchto příznaků je oslabený kořenový systém, který neumožňuje rostlinám dobře vstřebávat živiny a vodu. Jestliže se s podobnými problémy setkáme, musíme se podívat na povrch a mírně pod povrch pěstebního média. Pokud povrch jemně prohrábneme rukou a jsou smutnice přítomny, uvidíme tam pobíhat různě velké množství bezkřídlých larev. Jsou lesklé, bílo-šedé a někdy se zdá, jako kdyby měly kovový krunýř. Střídavě vylézají a zase zalézají do pěstebního média. Larvy nijak neskáčou, pouze lezou, ale poměrně rychle. Dalším důkazem přítomnosti smutnic jsou dospělé mušky. Těch si snadno všimneme především při pěstování uvnitř v bytě, skleníku či pěstírně. Mušky zmateně poletují po celém prostoru, a zejména v bytě mohou tvořit nepříjemné a početné společníky. Jakmile si poletujících černých mušek všimnete, rychle zkontrolujte všechny květináče, a co nejdříve zasáhněte. Výborným identifikátorem přítomnosti smutnic jsou modré a žluté lepové desky, které koupíte v každém zahradnictví. Stačí je nechat v blízkosti rostlin a pravidelně kontrolovat. Dospělé mušky se zaručeně přilepí, takže o smutnicích budete včas informováni a budete moci včas zasáhnout. Kontrolu lepových desek i substrátu můžete udělat při každém zalévání.

Preventivní opatření proti výskytu smutnic

Jako vynikající prevence velkého napadení se dají použít výše zmíněné lepové desky. Čím dříve totiž zasáhneme, tím menší budou způsobené škody. Podstatně můžeme riziko výskytu smutnic snížit tím, že nebudeme rostliny přelévat. Rády se totiž usazují v přelitém pěstebním médiu a také tam, kde cítí uhnívání kořenů v důsledku přelití. Jinými slovy, pokud rostliny přeléváme, doslova k nim smutnice lákáme. Je to jako s komáry – poskytneme-li jim optimální podmínky, zaručeně se objeví. Při pěstování v zemině je proto vždy dobré ji nechat před dalším zalitím dostatečně vyschnout. Další možností, jak zabránit smutnicím v množení, je použití ochranné 2–3 centimetry hluboké vrstvy z křemičitého písku, křemeliny, perlitu nebo vermikulitu na povrchu pěstebního média. Dospělé smutnice do této bariéry nebudou klást vajíčka, protože by v suchém prostředí nepřežila. Pokud pěstujeme v půdním substrátu, kde se smutnice objevují nejčastěji, můžeme použít preventivně také parazitickou hlístici Steinernema feltiae, která napadá larvy smutnic. Půdní substrát totiž může být napadený již při koupi. Pokud napadený skutečně je, parazitická hlístice larvy vyhubí. Pokud ne, hlístice po pár dnech či týdnech sama zahyne, aniž by přitom jakkoli poškodila rostliny.

Jak se smutnic zbavit

Smutnice jsou jedním z nejrozšířenějších a nejznámějších škůdců, zejména při pěstování uvnitř. Není proto divu, že je i velké množství přípravků, které slibují jejich jednoduchou likvidaci. Opět máme na výběr mezi přírodní a chemickou cestou. Jako první vždy volíme biologickou cestu. Nejsnazší je přerušit životní cyklus smutnic, tedy zabránit jim v množení. Toho docílíme umístěním dvou- až třícentimetrové vrstvy křemeliny či křemičitého písku na povrch pěstebního média. Křemičitý písek seženeme v akvaristických potřebách. Jako alternativu můžeme použít perlit nebo vermikulit. Tento způsob je optimální zejména při pěstování v květináčích či podobných pěstebních nádobách. Pokud aplikace ochranné vrstvy není možná, použijeme parazitickou hlístici Steinernema feltiae, kterou celkem snadno objednáme na internetu. Jako další přípravky můžeme vyzkoušet Neem Oil nebo skořicový olej, které smísíme s vodou a rostliny vydatně zalijeme. Podobné recepty ale fungují jen při začínajícím napadení. Jestliže biologické postupy selžou nebo je z jakýchkoli důvodů nemůžeme aplikovat, musíme sáhnout po chemii. Velmi dobře funguje přípravek Calypso, který je třeba smísit s vodou v koncentraci 0,9 ml/l vody. Tímto roztokem vydatně zalijeme rostliny a larvy smutnic spolehlivě zahubíme. Doporučuje se použít cca 100 mililitrů roztoku na 1 litr pěstebního média. Pokud děláme aplikaci do záhonu, použijeme okolo půl litru roztoku na jednu vzrostlou rostlinu. Při použití chemikálií nesmíme zapomenout na ochrannou lhůtu, což je doba, která musí uplynout mezi aplikací chemického ošetřujícího přípravku a konzumací rostliny. Ochranná lhůta je vždy uvedena na příbalovém letáku či návodu k použití.

Smutnice a zavlažování

V dnešním článku jsme si již řekli, že smutnice dobře prospívají ve velmi vlhkém pěstebním médiu. Vysoká vlhkost pěstebního média může souviset s přeléváním rostlin, ale také s pěstebním systémem. Smutnice se totiž objevují i v hydroponických systémech, kde je vysoká úroveň vláhy v pěstebním médiu běžná. V hydroponických systémech tedy budeme volit specifický způsob likvidace. Při hydroponickém pěstování v kokosu, rockwoolu, mapitu a pěstebních rohožích zkusíme na smutnice nasadit parazitickou hlístici nebo rovnou Calypso. Když budeme pěstovat pouze v keramzitu, je riziko výskytu smutnic mizivé.

Při pěstování v zemině můžeme výskytu smutnic i jejich rozšíření zabránit správným zavlažováním, kdy necháme substrát před dalším zalitím vyschnout, a to alespoň do hloubky 2–3 centimetrů, což je vrstva, ve které se larvy líhnou, a při nízké vlhkosti se jim to nepovede. Jelikož výsledkem působení smutnic bývá žloutnutí listů, jejich osychání od krajů a zpomalený růst, dělají někteří pěstitelé obvyklou chybu. Myslí si totiž, že tyto příznaky znamenají nedostatek živin v důsledku malého přísunu vody. Udělají proto tu nejhorší možnou věc – začnou rostliny ještě více zalévat, čímž urychlí uhnívání již tak dost poškozených kořenů, a navíc podpoří množení smutnic. Je proto důležité si opět připomenout, že při žloutnutí listů a pomalém vývoji rostlin nebývá zvýšení zálivky téměř nikdy správným řešením. A na to je třeba pamatovat i při boji se smutnicemi.

Molice

Molice (Aleyrodoidea) jsou příbuzné mšic a jejich potravou je šťáva rostlin. Nejčastěji se setkáváme s molicí skleníkovou nebo molicí tabákovou. Dospělí jedinci jsou zhruba jeden až dva milimetry velcí, mají dva páry křídel a jasně bílou barvu. Ve skutečnosti je jejich tělo většinou nažloutlé, ovšem mají na sobě vrstvu sněhobílého voskového prášku, který jim dává typickou bílou barvu. Nejčastěji se zdržují na spodní straně listů, kde samice kladou miniaturní vajíčka. Každá samička naklade za život zhruba 100 vajíček, takže nárůst populace je poměrně rychlý. Během sedmi až deseti dnů se z vajíček líhnou larvy, které se okamžitě začínají živit šťávou z listů. Larvální stádium trvá čtyři až šest týdnů a má čtyři fáze. V první fázi jsou molice podobné puklicím. Jsou oválné a zploštělé, mají po stranách těla nohy a sunou se po listu, dokud nenajdou vhodné místo pro přisátí. Další larvální stadia jsou obvykle nepohyblivá. V poslední fázi larva přestane přijímat potravu a čeká na závěrečnou proměnu. V této fázi se larva nazývá pupa. Během poslední fáze pupa mění tvar těla a změní se na dospělou molici, kterou vidíte na obrázcích u tohoto článku. Všimněte si křídel složených do tvaru střechy. Je to velmi užitečný identifikační znak. Dospělci žijí dalších čtyři až šest týdnů. Nejlépe jim prospívají teploty v rozmezí 27–30 °C, takže se s nimi častěji než ve volné přírodě setkáváme ve sklenících nebo při pěstování pod lampou. Neznamená to ale, že by jejich napadení nehrozilo i při běžném outdoorovém pěstování – rozmnožují se totiž i při nižších než zmíněných teplotách, ovšem reprodukce není tak rychlá a masivní. Jelikož jsou molice zdatnými letci, dokážou se rychle šířit na další dostupný, nenapadený porost.

Čím molice škodí

Molice patří mezi savý hmyz, stejně jako například mšice či třásněnky, o kterých jsme si povídali v předchozích dílech „Zahrady v nesnázích“. Molice vysávají šťávu z listů rostlin a nechávají na nich takzvanou medovici, což je lepkavá tekutina, se kterou se setkáváme i u mšic. Následkem sání ztrácí rostliny barvu, životní sílu, osychají, uvadají a při pokračujícím napadení hynou. Medovice navíc může mít za následek vznik různých houbových chorob. Aby toho nebylo málo, jsou molice významným přenašečem rostlinných virových onemocnění, kterých dokážou přenášet několik desítek druhů.

Jak molice poznáme

Přítomnost molic můžeme poznat podle světlých teček na listech, které jsou pro savý hmyz velmi typické. Dospělí jedinci jsou výborní letci. Pokud nám tedy kolem rostlin poletují bílé mušky, nejspíš to budou molice. Jako řada dalších škůdců vegetují molice nejvíce na spodní straně listů, takže se vždy musíme podívat tam. Existuje docela jednoduchý způsob, jak poznat, zda jsou naše rostliny napadené molicemi – jemně zatřeste s rostlinou nebo s některými jejími větvemi. Pokud jsou molice přítomné, vyletí dospělí jedinci do vzduchu a po chvíli se vrátí zpět na napadenou rostlinu. Žádní jiní létající škůdci nejsou tak bílí a nelétají tak dobře a v takovém množství. S identifikací nám pomohou také žluté lepové desky, které bychom měli mít vždy umístěné v okolí rostlin. Mušky se na ně zachytí velmi brzy po tom, kdy se v naší zahradě objeví. I kdybychom tedy neodhalili jejich přítomnost podle znaků na rostlinách, najdeme je zachycené právě na lepových deskách a můžeme včas zasáhnout.

Prevence výskytu molic

Základní prevencí mohou být právě zmíněné žluté lepové desky. Důležité je také správné zalévání rostlin – nesmíme je přelévat. Přelévání je častým důvodem pro výskyt řady dalších škůdců, což už ale pravidelní čtenáři našeho seriálu dobře vědí. Pokud můžeme ovlivnit teplotu pěstebního prostoru, snažíme se ji udržet pod 27 °C, abychom neposkytovali molicím ideální podmínky pro rozmnožování a vývoj. Zejména ve skleníku to může být obtížné, ale musíme se pokusit pravidelně a dostatečně větrat. Při pěstování indoor nám pomůže filtrování vzduchu přicházejícího z vnějšího prostředí do pěstírny (pomáhá to i při pěstování ve skleníku). Instalací jemného filtru zabráníme vniknutí i dalších možných škůdců. Preventivně můžeme nasadit i přirozené nepřátele molic. Jsou jimi například slunéčka sedmitečná a jejich larvy (likvidují i celou řadu dalších škůdců) nebo parazitická vosička Encarsia formosa – její nasazení je vhodné ve skleníku nebo indoorových pěstírnách, protože při pěstování pod širým nebem brzy odletí neznámo kam. Jako prevenci lze použít i různé postřiky na přírodní bázi proti savému hmyzu. Na aktuální nabídku se zeptejte ve svém oblíbeném zahradnictví. Můžete si vyrobit i vlastní postřik – vizte další odstavec.

Likvidace molic

Prevence je vždy nejlepším způsobem, jak čelit škůdcům i chorobám. Pokud i poctivá prevence selhala a podařilo se nám odhalit molice včas, využijeme některý z biologických přípravků na hubení molic. V současné době dobře fungují Neudosan, Rock Effect, Neem Oil a do určité míry i BioOl. Můžeme si vyrobit i vlastní postřik z česneku, skořicového oleje nebo chilli papriček. Jednoduše jednu z těchto ingrediencí smícháme v dostatečném množství s vodou a rostliny postříkáme. Chilli je dobré používat sušené a drcené, česnek čerstvý a také drcený. Tento recept lze použít i jako preventivní ošetření. K likvidaci můžeme přizvat i již zmíněná slunéčka sedmitečná nebo parazitickou vosičku Encarsia formosa. U nás prodává vosičky a další živé bojovníky společnost Biocont z Brna a lze je v sezóně objednat i přes internet. Slunéčka seženete docela snadno v přírodě. Hodně často jsou k nalezení tam, kde se vyskytují mšice. Prohledejte zarostlá zákoutí ve vašem okolí – kopřivy, neudržované okolí lesních cest a podobně. Pokud mají slunéčka dostatek potravy, nebudou mít důvod odlétat. Larvy jsou ještě lepší, neboť jsou odkázané jen na své nohy, takže se daleko nedostanou. Pokud je napadení masivní, můžeme rapidně snížit populaci dospělců výkonným vysavačem. S rostlinami zatřeseme a mušky, které vzlétnou, luxujeme přímo ze vzduchu. Vypadá to legračně, ale funguje to. Po vysání značné části dospělců použijeme nějakou další biologickou metodu. Pokud všechny biologické možnosti likvidace molic selžou či je napadení už příliš velké, nezbývá nám nic jiného než sáhnout po chemii. Spolehlivě fungují Mospilan, Substral Careo, Karate ZEON CS.

Zdroj: magazin-legalizace.cz

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno