Portugalská drogová politika se vyplácí, USA dostávají lekci

PORTUGALSKO, Lisabon – Dnes je Casal Ventoso normální dělnickou komunitou – matky tlačí kočárky, muži kouří před kavárnami, autobusy supí nahoru a dolů po kočičími hlavami dlážděné hlavní ulici. Před deseti lety byla tato lisabonská čtvrť peklem, „drogovým supermarketem“, kde se každodenně šikovalo na 5000 uživatelů drog nakoupit heroin a odplížit se šlehnout si na stráň posetou zpustlými domky.

V tmavým, sradlavých zákoutích závislí – někteří s červy svíjejícími se pod starými vpichy – zakopávali o občasné mrtvoly a proplachovali použité, zakrvácené jehly.

V té době si Portugalsko sáhlo na dno, stejně jako lůza z Casal Vendoso. Odhadem 100 000 lidí – udivující 1 procento populace – bylo závislých na ilegálních drogách. A tak, jako každý kdo má málo co ztratit, provedlo Portugalsko riskantní skok: dekriminalizovalo užívání všech drog v průkopnickém zákoně v roce 2000.

Nyní USA, po 40 letech války proti drogám, hledají odpovědi v maličkém Portugalsku, které sklízí výsledky toho, co se svého času jevilo jako nebezpečný hazard. „Drogový car“ Bílého domu (ředitel Úřadu pro národní kontrolu narkotik USA) Gil Kerlikowske navštívil v září Portugalsko, aby se seznámil s výsledky drogové reformy. Zájem projevily i další země jako Norsko, Dánsko, Austrálie a Peru.

„Pohromy, které předpovídali kritici, nenastaly,“ říká profesor Univesity of Kent Alex Stevens, který portugalský program studoval. „Odpověď je jednoduchá: Poskytnout léčbu.“

Drogy jsou v Portugalsku nadále ilegální. Co však Portugalsko učinilo je toto: Změnilo zákony tak, že uživatelé jsou posíláni na poradenství a někdy na léčbu namísto k soudům a do vězení. Odklon od chápání drog jako kriminální záležitosti k záležitosti veřejného zdraví má za cíl předejít začlenění uživatelů do podsvětí.

Také další evropské země se staví k drogám jako k zdravotnímu problému, ale Portugalsko je jedinou zemí, která toto zakotvila v zákoně. Výsledek: více lidí drogy zkusilo, ale méně se jich stalo závislými.

Zde je co se stalo mezi lety 2000 a 2008:
* Došlo k mírnému nárůstu spotřeby ilegálních drog mezi dospělými, ale ke snížrní mezi adolescenty a problémovými uživateli jako např. závislými a vězni.
* Počet soudních procesů souvisejících s drogami poklesl o 66 procent.
* Počet HIV případů spojených s drogami poklesl o 75 procent. V roce 2002 bylo 49 procent osob s AIDS drogově závislých, do roku 2008 tento počet klesl na 28 procent.

* Počet pravidelných uživatelů zůstal stejný, méně než 3 procenta populace u marihuany a méně než 0.3 u heroinu a kokainu, což znamená, že dekriminalizace nepřinesla strmý nárůst užívání drog.
* Počet osob léčících se z drogové závislosti vzrostl v letech 2001 až 2008 o 20 procent.

Portugalský premiér José Sócrates, jeden z hlavních architektů nové portugalské drogové strategie, říká, že byl částečně inspirován svou vlastní zkušeností, když pomáhal svému bratrovi zbavit se závislosti.

„Bylo velmi těžké udělat tuto změnu, protože v otázkách drog panuje mnoho předsudků,“ řekl. „Prostě se musíte těch předsudků zbavit a prosadit inteligentní přístup.“

Úřady zatím nevyčíslily náklady celého programu, ale neočekává se žádný nárůst výdajů, jelikož došlo hlavně k odklonu peněz vynakládaných na justiční systém do oblasti veřejného zdravotnictví.

V dnešním Portugalsku poskytují terénní zdravotníci závislým sterilní jehly, tampony, nádobíčko na přípravu injektované směsi, dezinfektanty a kondomy. Avšak každý, kdo je chycen byť jen s malým množstvím drogy je automaticky poslán k tzv. Varovné komisi na poradenství. V komisi působí právní experti, psychologové a sociální pracovníci.

Pokud se dotyčný nedostaví, může být pokutován, poslán na povinné léčení nebo jinak sankcionován. Ve vážných případech komise doporučí poslat závislého do léčebného centra.

Zdravotníci shromažďují některé závislé z ulic přímo na léčení. To se stalo např. 33letému Tiagovi, jenž se snaží zbavit závislosti na heroinu v lisabonském rehabilitačním zařízení.

Tiago, který kvůli ochraně soukromí uvádí jen křestní jméno, začal s heroinem ve 20ti letech. Šlehal si čtyři až pětkrát denně, celé roky přespával v opuštěném autě, kde se svou závislou přítelkyní zplodil dítě, které nikdy neviděl.
Ve vzdušném lisabonském léčebném centru, kde nyní žije, hraje Tiago stolní tenis, surfuje na internetu a dívá se na televizi. Pomáhá s úklidem a s dalšími pracemi. Je zpět na své normální váze, poté co během své závislosti zhubl o 50 kg.

Po téměř 6ti měsících na metadonu, jehož dávky každý den snižoval, vzhlíží s nadějí ke svému přesunu do domova provozovaného katolickou církví, kde je abstinujícím závislým nabízen nový start.
„Žádám boha jen o to, aby to bylo poprvé a naposledy – poprvé, kdy půjdu domů a naposledy, co jsem prošel detoxem,“ řekl.

Portugalský program je široce vnímán jako efektivní, ale někteří říkají, že má své slabiny.

Antonio Lourenco Martins, bývalý soudce portugalského Nejvyššího soudu, jenž seděl v roce 1998 v komisi, která novou drogovou strategii schválila a byl jedním ze dvou členů devítičlenné komise, kteří hlasovali proti dekriminalizaci, přiznává, že nový zákon přinesl něco dobrého, ale namítá, že tento přístup je příliš měkký.

Francisco Chaves, jenž provozuje lisabonskou léčebnu, také přiznává, že závislí mohou zneužívat dobré vůle.
„Víme, že kde je nedostatek nátlaku, nikdo z nás se nezmění, nebo není ochoten se změnit,“ řekl Chaves.

Celosvětově podle International Harm Reduction Association (Mezinárodní asociace pro snižování škod) v roce 2010 již 93 zemí nabídlo alternativy k uvězňování za (zne)užívání drog. Rozsah je široký, od výměny jehel v Kambodži po metadonovou léčbu v Polsku.

Kanadský Vancouver má první severoamerickou místnost pro legální konzumaci drog, tzv. „bezpečné, na zdraví zaměřené místo, kde si lidé mohou injektovat drogy a spojit se se zdravotnickými službami.“ Brazílie a Uruguay zrušili zavírání osob do vězení za držení malých množství drog pro osobní potřebu.

To, zda alternativní přístupy fungují, záleží zdá se na tom, jakým způsobem jsou opatření prováděna. V Nizozemí, kde si policie nevšímá mírumilovné konzumace nelegálních drog, stoupá podle EMCDDA (Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti) spotřeba drog a obchod s nimi. Pět holandských měst zavádí nové restrikce pro marihuanové coffeeshopy po vlně násilí gangů související s drogami.

Naopak ve Švýcarsku, kde si závislí píchají heroin pod dohledem, počet závislých neustále klesá. Podle lékařských studií nedošlo od začátku programu v roce 1994 ani k jednomu úmrtí na předávkování. Programu se přisuzují zásluhy o snížení kriminality a zlepšení zdraví závislých.

Obamova administrativa striktně odmítá legalizaci drog, argumentujíc dle drogového cara Kerlikowskeho tím, že by to zvýšilo dostupnost drog a propagovalo jejich přijatelnost. USA vydávají ročně 74 miliard dolarů na soudní a trestní procedury s obviněnými kvůli drogám, naproti tomu stojí 3.6 miliard na léčení.

Avšak dokonce i Spojené státy dělají opatrné krůčky směrem k portugalskému přístupu více osvěty a léčby. A Kerlikowske volá po ukončení rétoriky „války proti drogám.“
„Nazývat to válkou opravdu omezuje vaše možnosti,“ řekl. „Dívat se na věc jednak jako na problém veřejné bezpečnosti a jednak jako na problém veřejného zdraví má zdá se daleko větší smysl.“

Není žádná záruka, že by portugalský systém fungoval v USA. Tak třeba americká populace je 29krát větší než portugalských 10.6 milionů.

Nicméně rostoucí počet amerických měst nabízí za nenásilné drogové přečiny možnost zvolit léčbu namísto vězení a zdá se, že tento přístup funguje.

V sanfranciské hrubé čtvrti Tenderloin se 52letý Tyrone Cooper nemůže přestat smát, jak systém, který ho tucetkrát poslal za mříže, ho nyní přivedl na cestu k vyléčení.
„Namísto toho, abych šel kouřit crack, jsem šel na rehabilitační mítink,“ říká. „Věřili byste tomu? Já! A mítink! Myslím tím, po cestě byli moji kluci, přímo tam kouřili crack, a Tyrone kolem nich prošel.’Sorry’, povídám jim, ‘musím jít na ten mítink’.“

Cooper je jedním ze stovek obyvatel San Francisca, kteří skončili v letošním soudním programu, kde jim soudci nabídli šanci jít na rehabilitaci, získat práci, přestěhovat se do domů, najít si své primární lékaře a dokonce i zbavit se svých tetování. Nyní je dostatek údajů, které ukazují, že tyto alternativní soudy snižují recidivu a šetří peníze.

V národním měřítku je to u těchto soudů mezi 4 a 29 procenty obviněných, kteří budou s drogou přistiženi znovu, ve srovnání se 48 procenty těch, kteří projdou tradičními soudy.

Úřady tvrdí, že tyto sanfranciské drogové soudy ušetří městu 14 297 dolarů na jednoho obviněného. Pokud by byly tyto soudy aplikovány na všech 1.5 milionů drogových přečinů v USA, stálo by to ročně více než 13 miliard dolarů, ale vrátilo by to zpětně více než 40 miliard, tvrdí studie Johna Romana, hlavního výzkumníka z Urban Institute’s Justice Policy Center.

První soud pro drogy začal v USA fungovat před 21 lety. Do roku 1999 jich bylo 472. Do roku 2005 pak 1 250.
Letos byly nové soudy pro drogy otevírány každý týden po celých Spojených státech, ruku v ruce s tím, jak stát čelí rozpočtové krizi zhoršované množstvím uvězňovaných pro drogové přečiny. Dnes jsou soudy pro drogy ve všech státech USA, celkem přes 2400, kteří mají na starost 120 000 osob.

Loni následovali Newyorští zákonodárci své protějšky po celých Státech, kteří odvrhli tvrdé, 40 let staré drogové zákony a povinné tresty a dali soudcům bezprecedentní možnosti volby trestu. Také Department of Health and Human Services (Oddělení zdravotních a sociálních služeb) trénuje lékaře v rozpoznávání potenciálně závislých pacientů a hradí náklady zdravotnickým zařízením, která tak činí.

Arizona se nedávno stala 15. státem USA, který schválil užívání marihuany pro léčebné účely, čímž následovaly kalifornskou legislativu z roku 2006.

Zkáza, která kdysi zničila v Portugalsku čtvrť Casal Ventoso, je nyní vzdálenou vzpomínkou.

Americo Nave, 39letý psycholog, vzpomíná na hrůzné historky, se kterými jeho kolegové přišli poté, co portugalské úřady vyslaly první tým zdravotníků do čvtrti Casal Ventoso v pozdních 90. letech minulého století. Někteří závislí byli postiženi gangrénou (snětí) a jejich končetiny musely být amputovány.

 

Tyto dny jsou minulostí, přesto zde zůstávají stopy. Tucty chatrných, většinou zanedbaných lidí se občas shromáždí u autobusové zastávky, aby získali nové jehly a tampony v malých zelených plastových sáčcích od zdravotnických pracovníků v rámci 2x týdně probíhajícího programu. Někteří prchají z očí za zdi si šlehnout, další se krčí za popelnicemi a snaží se skrýt plamen zapalovače před větrem.

37letý muž, který se představuje pouze jako Joao, říká, že je na heroinu 22 let. Nakazil se žloutenkou typu C. Vzpomíná, jak sbíral použité, zakrvácené jehly z chodníku. Nyní chodí pravidelně na výměnu jehel.

“Tyto týmy… pomohly spoustě lidí,“ říká, snažíce se koncentrovat na vytažení cigarety.

Rozpadající se domy, které kdysi ukrývaly závislé, byly dávno srovnány se zemí. A letos město Lisabon vysadilo na 600 stromů a 16 500 keřů na úbočí kopce.

Snad letos na jaře rozkvetou.

Zdroj: Associated Press
Autoři: Barry Hatton and Martha Mendoza, Associated Press
Publikováno: 26. prosince, 2010

Překlad: michal

POŠLI TO DÁL
Spolek Legalizace.cz je nestátní nezisková organizace, která usiluje o reformu české drogové legislativy, se zaměřením na konopí. K dosažení tohoto účelu organizujeme kulturní a vzdělávací akce, realizujeme informační kampaně, konáme lobby a zaměřujeme se na aktivity vedoucí ke snižování rizik spojených s užíváním a získáváním konopí z černého trhu. Dále provozujeme tento portál, provádíme tematický media monitoring a překládáme zahraniční články pro české publikum. Pokud vám přijde naše práce smysluplná, budeme rádi za jakoukoliv z forem podpory spolku.

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno