Samoléčba konopím v Čechách

Roli v nedostupnosti léčebného konopí v ČR oficiální cestou hraje zejména vysoká cena byliny v lékárnách, nedostatek předepisujících odborníků a vhodných odrůd. Foto: Shutterstock

O léčebném potenciálu konopí dnes nepochybuje již nikdo, kdo se o tuto problematiku zajímá. Přibývající odborné studie stále přesněji popisují mechanismy terapeutického působení konopí v lidském těle a mnoho zemí přistupuje k uvolňování jeho legální regulace. Jak ale stále kontroverzní léčbu vnímají sami nemocní? Jaké to je, léčit se ve schizofrenním prostředí České republiky, kdy je konopí na jedné straně legalizováno pro medicínské užívání, ale v praxi je nedostupné a širší veřejností je často považováno za nebezpečnou drogu? Tato otázka stála v pozadí antropologického výzkumu, který jsem uskutečnila začátkem roku 2017.

Studie byla založena na anonymním dotazníkovém šetření, do kterého se zapojilo více než sto nemocných různého věku, profese a zdravotních obtíží, kteří využívají konopí k terapeutickým účelům a dobrovolně mi o své situaci poskytli podrobné informace. Za samoléčbu považuji jednání, které probíhá z vlastní iniciativy, bez lékařského doporučení a na základě motivace úlevy od zdravotních problémů či ve snaze o jejich prevenci. Při analýze dat jsem se zaměřovala na subjektivní rovinu prožívání samoléčby pomocí konopí v souvislosti se zvládáním příznaků onemocnění a níže popisuji dominantní trendy a souvislosti, které byly v odpovědích nejčastěji tematizovány.

PROČ JE LEGÁLNÍ LÉČBA NEMOCNÝM NEDOSTUPNÁ?

Česká republika legalizovala konopí k léčbě v roce 2013. Na zmírnění obtíží spojených především s rakovinou, roztroušenou sklerózou či AIDS je nyní mohou předepisovat lékaři s oprávněním vydávat elektronické recepty s omezením. Patří mezi ně onkologové, neurologové, odborníci z oboru paliativní medicíny a léčby bolesti, revmatologové, ortopedi, infekcionisti, internisté, oční a kožní lékaři, geriatři a psychiatři. V době trvání výzkumu (1. 1. 2017 – 1. 5. 2017) bylinu vydávalo celkem 29 lékáren a její cena se pohybovala kolem 300 Kč za gram sušiny dovážené ze zahraničí. Pacientům a lékařům byla k dispozici jediná odrůda s obsahem psychoaktivního THC 19 % a obsahem CBD menším než 1 %. Od února do dubna pak došlo v důsledku administrativních obtíží s výběrem vhodného dodavatele na straně Státního ústavu pro kontrolu léčiv k výpadku přísunu konopí do lékáren, který byl obnoven až koncem května. V daném období tedy bylo v celé ČR vydáno pouze 49 receptů. Nevalný zájem v lékárnách je ale ze statistik patrný i v dlouhodobějším horizontu. Je snad na vině malá poptávka, jak se v červenci 2017 nechal slyšet bývalý předseda sněmovního Výboru pro zdravotnictví Rostislav Vyzula?

Respondenti mé studie uváděli konkrétní důvody, proč legální cestu k léčebnému konopí odmítají. Na prvním místě byla jeho nepřiměřeně vysoká cena. Invalidní důchodce s diagnózou roztroušené sklerózy se mi svěřil: „Beru 14 000 Kč. Potřebuji něco okolo 60 gramů konopí za měsíc, což v lékárně představuje za nejnižších cen polovinu mého příjmu. A musím bydlet a jíst, tudíž na to prostředky nemám.“ Z podobných příběhů je zřejmé, že současný systém je pro vážně nemocné, kteří bylinu potřebují ve větším množství, nepřijatelný. Náklady na léčbu navíc stát nechává plně v rukou pacientů, a to bez nároku na její úhradu v rámci zdravotního pojištění, což je například v sousedním Německu samozřejmostí.

„Je málo konopných lékáren a doktorů, kteří se nebojí konopí předepisovat svým pacientům. Přetrvává názor: přece nebudete brát drogy. Vám na to předepíšu nějaké prášky.“

Problematizován byl také přístup lékařů a z výpovědí vyplynulo, že roli hraje nejen nedostatek předepisujících odborníků, ale také přetrvávající předsudky vůči konopí, které je často vnímáno jako nebezpečná droga. Své zkušenosti popisuje například stavař, kterému samoléčba pomáhá s nespavostí: „Je málo vydávajících lékáren a doktorů, kteří se nebojí konopí předepisovat svým pacientům. Pořád přetrvává názor: přece nebudete brát drogy. Vám na to předepíšu nějaké prášky.“ Zdá se tedy, že i osvěta mezi lékaři je běh na dlouhou trať, a vzdělávací programy, jako nedávno zahájené kurzy využití konopí v klinické praxi pořádané IPVZ (Institut postgraduálního vzdělání ve zdravotnictví), jsou jen první krůčky správným směrem.

V neposlední řadě byl zmiňován i nedostatek dostupných odrůd, na což upozornilo 70 % respondentů. Poměry účinných látek se v různých typech konopí liší a ty, které pomáhají v jednom případě, nemusí jindy vůbec účinkovat nebo mohou mít odlišný efekt. Situaci trefně shrnul kuchař, kterému bylina pomáhá mírnit příznaky roztroušené sklerózy: „Konopí je dostupné pouze na předpis, jen někomu. Za moc peněz, a ještě k tomu nevyhovující odrůda! Za takové peníze, co je v lékárně pět gramů, já můžu (teda díky naší legislativě nemůžu) vypěstovat jednu kytku, která mi vystačí na celý rok!“

Nejsnazší cestu ke konopí představuje pro řadu nemocných v České republice ilegální samopěstování. Foto: Shutterstock

CESTA K SAMOLÉČBĚ 

Právě samopěstování je primárním zdrojem konopí k samoléčbě, jak uvedly dvě třetiny účastníků studie. Ve venkovních podmínkách (tzv. outdoor) je v České republice možné pěstovat konopí přibližně od dubna do října, kdy stihne vyrůst a dozrát jeden cyklus běžných rostlin a až dva cykly rostlin takzvaně samonakvétacích (geneticky upravených tak, aby jejich dozrání nezáviselo na světelných podmínkách). Další variantou je kultivace rostlin pod umělým osvětlením (tzv. indoor), která je možná celoročně, ale vyžaduje pořízení nákladného pěstebního vybavení. Nákup a prodej semen konopí je u nás legální. Na trhu se běžně objevují semínka stovek odrůd, zpravidla dovážených ze zahraničí. Jedno lze pořídit přibližně od 50 do 250 Kč a průměrný výnos z jedné rostliny se pohybuje v rozsahu od 50 po 500 gramů, v závislosti na konkrétních pěstebních podmínkách. Už ze základních počtů je tedy zřejmé, že je touto cestou bylinu možné opatřit za minimální finanční náklady. Důvody k pěstování mi vysvětlil programátor s diagnózou roztroušené sklerózy takto: „Vím přesně, jakou mám doma rostlinu, co obsahuje, čím ji hnojím a zalévám, kolik dostala světla a tepla a v jaké je půdě. Neměl jsem nikdy potřebu jít do lékárny a vyhazovat peníze za něco, co si mohu doma vypěstovat sám ve stejné kvalitě.“

Samopěstování se ale neobchází bez komplikací. V České republice zůstává pěstování rostlin s obsahem THC vyšším než 0,3 % stále protizákonné, bez ohledu na to, zda je jejich majitelem registrovaný pacient s nárokem na legální léčbu. Ačkoli bylo množství výpovědí o skutečném trestním postihu v datech statisticky zanedbatelné, jeho neustálá hrozba představovala významný zdroj stresu, strachu a pocitu nespravedlnosti. Jak mi popsal student, který si konopí sám pěstuje a využívá je k úlevě od nespavosti: „Jsem kvůli tomu pod tlakem rodiny, kterou moje chování ohrožuje, respektive její pověst. Mrzí mě to. Vím, že mi za mé jednání hrozí peněžitý trest a vpravdě nevím, kde bych na nějakou pokutu vzal finanční prostředky. Přitom má činnost je přinejmenším nenásilná.“ Nezřídka se také objevily obavy z udání na policii ze strany okolí a z odcizení cenné úrody bez možnosti se proti zlodějům právně bránit. Jako náročná byla hodnocena také péče o rostliny, která je pro zdravotní stav některých pacientů často téměř nemožná. Respondent využívající konopný extrakt k samoléčbě rakoviny si postěžoval: „Je s tím hrozný práce – ať už s pěstováním, výrobou léku nebo získáním informací o způsobech léčby a dávkování. Mělo by to být tak, že dostaneš od doktora recept, vysvětlí ti, jak dávkovat a co dělat, když se předávkuješ, a v lékárně si vyzvedneš hotový výtažek zaplacený zdravotní pojišťovnou.“

Konopí může pomoci přehodnotit pohled na vlastní onemocnění a zlepšit subjektivní náhled na kvalitu života.

Mimo pěstování byly významné i případy nákupu konopí na černém trhu, kde se cena za gram sušených květů pohybuje v rozmezí 80–200 Kč. Nakupovány jsou zejména konopné produkty, které nelze snadno vyrobit. Ceny se liší, 1 gram koncentrovaného výtažku je obvykle možné sehnat přibližně za 1000 –1500 Kč, 50 ml konopné masti pak za 120–250 Kč. Kontrola kvality a přesného obsahu látek je ale na černém trhu prakticky nemožná, což je zejména u výtažku, který může obsahovat až 90 % THC, ale i rezidua škodlivých chemických látek použitých při výrobě, přinejmenším znepokojivé. Není už na čase poučit se z příkladu zemí, jako je například Kanada, která registrovaným pacientům umožňuje nejen pěstovat beztrestně až pět rostlin konopí a delegovat toto právo na jinou osobu, ale také využít možnosti testování sklizně na obsah účinných látek?

Je pochopitelné, že lidé závislost na nevyhovujícím systému léčebného konopí odmítají a zodpovědnost za své zdraví berou do vlastních rukou, bez ohledu na těžkosti, které s sebou samoléčba přináší. Nejde pouze o hrozbu postihu kvůli nezákonnému opatřování rostlin, ale také o rizika spojená s určováním správného dávkování, s užíváním a zvládáním psychoaktivních účinků. Informace o tom, jak při léčbě postupovat, získávají nemocní nikoli od svých lékařů, ale nejčastěji na internetu, od přátel a z odborné literatury.

Nemocní v současnosti volají zejména po úlevě od psychické zátěže v podobě hrozby postihů za pěstování vlastních rostlin a po zpřístupnění dostatečného počtu legálních odrůd konopí a jeho derivátů za přijatelnou cenu v lékárnách. Foto: Shutterstock

JAK, KOLIK A KDY

Ze způsobů užívání konopí je nejčastější kouření sušených květů samičích rostlin v podobě balené cigarety, takzvaného jointu, dále pak topická aplikace v podobě masti a užívání v jídle. Jedním z důvodů pro volbu kouření je snadná možnost dávkování a regulace účinků, které se projevují během prvních 5 až 15 minut po aplikaci. S ohledem na negativní vliv vdechovaných látek vzniklých při spalování na lidské zdraví je tento způsob užívání problematický. Nahrazován je někdy bezpečnější metodou vaporizace, tedy inhalace páry obohacené o účinné látky za pomoci speciálního přístroje, při čemž nedochází ke spalování byliny.

Pokud jde o metodu určení vhodné dávky, nejčastěji bylo uváděno intuitivní rozhodování a metoda pokusu a omylu. Obvyklé se ukázalo postupné navyšování dávky až do nastoupení požadovaného stavu. Kontrola množství je nesnadná zejména v případě užití v jídle nebo v podobě výtažku. Svou první zkušenost se samoléčbou, která skončila předávkováním, mi popsal důchodce trpící Parkinsonovou nemocí takto: „Konopí rozpuštěné v sádle jsem si namazal na dva krajíce chleba a dva dny jsem potom v kuse spal. Manželka chtěla volat lékaře, ale měla strach, jak to vysvětlí. Po odeznění jsem se poučil a další užití už proběhlo bez problémů.“

Více než polovina respondentů uvedla, že užívají konopí na denní bázi. Z výpovědí vyplynulo, že se často ocitají ve vnitřním konfliktu: touží užít bylinu k dosažení úlevy od příznaků onemocnění, ale snaží se vyhnout některým účinkům, které by mohly ovlivnit činnosti vyžadující soustředění. Mezi ně patří typické zhoršení motivace k práci, malátnost či nepozornost. K vnitřnímu užívání tedy dochází nejčastěji večer či v době volna a odpočinku. Jak uvedl nemocný trpící vysycháním kloubního vaziva: „Za předpokladu, že mám pracovní dobu od 7 do 16 hodin a mám bolesti, tak neužívám žádné konopí, ale několik tabletek nějakého silného prášku, který trochu a občas pomůže. Na řadu přichází nechuť k jídlu a přidají se i bolesti hlavy. Většinou bolesti přetrvávají a jsem i nucen odejít z práce dřív. Spěchám domů, abych si smotal jointa, a většinou je po vykouření (1/3 až 1/2 jointa) účinek okamžitý. Když se cca po 1 hodině cítím vysvobozený a uvolněný od veškeré bolesti, tak se hned taky pustím do nějakého jídla. Většinou si pak smotám druhého jointa a během večera si ho pokuřuji, než jdu spát.“

OD BOLESTI K ÚLEVĚ

Základním pocitem při popisu účinků samoléčby byla úleva zejména od bolesti, ztuhlosti, nechutenství, nespavosti, úzkosti, deprese a kožních potíží. Změnu stavu po první aplikaci konopí popsal respondent trpící roztroušenou sklerózou takto: Snad po měsíci jsem se poprvé pořádně najedl, ustoupily mi bolesti a usnul jsem jako nemluvně. Ráno jsem se vzbudil s příjemným pocitem a hlavně jsem nemyslel na to, že jsem nemocný a že mě čeká chemoterapie a ozařování.“ Zvládání stavů souvisejících s chemoterapií bylo zmiňováno opakovaně, přičemž mimo bolesti šlo zejména o nechutenství či nevolnost. To popsala i obchodnice, která léčivku užívala v průběhu léčby rakoviny mízních uzlin: Po chemoterapiích většina pacientů trpěla mnohem více než já, nemohli jíst ani oblíbená jídla, já po požití marihuany mohla jíst normálně, netrpěla jsem bolestmi ani depresí. (…) Chemoterapii jsem díky konopí zvládala mnohem lépe než pacienti, se kterými jsem se na onkologii potkávala.“

Významný se zdá být také vliv konopí na psychické stavy. Nejčastěji se v tomto smyslu opakovaly zmínky o úlevě od úzkosti a depresí, zlepšení nálady a celkového pocitu psychické pohody. Z mnohých výpovědí vyplynulo, že samoléčba pomáhá změnit vnímání vlastního onemocnění k lepšímu a tím přispívá ke zlepšení subjektivního náhledu na kvalitu života. Slovy programátora s roztroušenou sklerózou: „Předtím jsem si myslel, že můj život ztratil smysl, že už jenom doklepu to, co mi zbývá. S pleší na hlavě a prázdným žaludkem někde mezi domovem a onkologií. Po užívání konopí jsem si uvědomil, že tady můžu být poměrně dlouho a že mám co nabídnout. Založil jsem před rokem rodinu a před třema dostudoval vysokou školu. Nemám už pocit, že bych byl nemohoucí člověk. Nemoc si připouštím, ale nedávám jí šanci, aby převzala moje myšlenky nebo vědomí. (…) Dávno jsem se s onemocněním smířil a přisuzuju to právě konopí. Bez něj bych se daleko dýl užíral tím, že jsem nemocný a nemůžu to a ono. Moc mi to pomohlo hlavně po této stránce.“ Některá svědectví naznačují, že schopnost vnímat vlastní onemocnění v novém světle souvisí se změněným stavem vědomí, který konopí vyvolává.

Nejčastější formou administrace konopí je kouření sušených květů nebo topické užití v podobě masti. Foto: Shutterstock

ZMĚNA VNÍMÁNÍ

Psychoaktivní účinky jsou základním zdrojem kontroverze konopné léčby. Jaké tedy skutečně jsou? Ve výpovědích bylo nejčastěji zmiňováno intenzivnější smyslové vnímání, posuny ve vnímání času a prostoru, nový pohled na známé jevy, stavy psychické relaxace a euforie. Svůj stav během intoxikace mi podrobně popsala překladatelka: „Nejdříve úzkost a chaos, strach ze síly života, který je ale zároveň jako probuzení z nějakého limbu, jako bych žila víc, intenzivněji, na vyšší úrovni než běžně. A to mne ze začátku často vyděsí. Ta změna – pak přijde pocit tělesného uvolnění a uvědomění si, že mne nikdo nekontroluje, že se nikdo nedívá, že si můžu dělat, co chci. Často se svléknu do naha a jen vnímám svoje tělo takové, jaké je – to je pro mne silně terapeutické. Často mne napadne nějaká melodie, takže si zpívám. Mám jakoby otevřenou – vnímavou – mysl a cítím teplo a lásku. Mám chuť někoho obejmout nebo vedle někoho, koho mám ráda, jen tak ležet. Často mám chuť na sex. Moje sexuální prožívání po požití konopí je daleko hlubší a intenzivnější, konopí na mne působí jako afrodiziakum. Co se mysli týče, procházejí mnou myšlenky, jako by protékaly a jako bych byla jen přijímač. Často mne napadají směšné věci a neobvyklá inovátorská a geniální řešení mých životních situací. Všechno mi připadá jasné.“Mnoho nemocných zmiňovalo stavy intenzivní relaxace: „Hlavně naprosté uvolnění – fyzické, ale i psychické, dále pak euforie, zesílené vnímání hudby, jídla a vůní. Konopí mě nabádá k přemýšlení a kreativitě.“ Uvolňující vnitřní reflexi zažívá i další respondent: „Pokouřím konopí a rozeberu při tom uplynulé dění. Anebo pouze jen ležím se zavřenýma očima. Dostanu se pak do zvláštního stavu, kdy vidím různé odpovědi na otázky, které si dost dobře nelze zapamatovat, ale navozují v duši klid.“

Největší obavy u samoléčby konopím vzbuzují jeho psychoaktivní účinky.

Ve spojení s nevhodně zvoleným dávkováním, odrůdou či v důsledku specifických osobních predispozic byly tematizovány také negativní prožitky, kdy se mohou objevovat až halucinogenní stavy. Zdá se, že zde hraje klíčovou roli zejména užité množství konopí, jak se zmínil důchodce trpící artritidou: „Při správném množství konopí není změna skoro patrná a na člověku znatelná, ale při nesprávné volbě množství nelze vyvíjet žádnou aktivitu a je nutno odpočívat, přichází ztráta rovnováhy – možnost úrazu, zatměná mysl, nemožnost soustředění.“ Programátor užívající konopí k úlevě od příznaků rakoviny dosvědčuje: „Při předávkování je to zlý. Závratě, přepadávání dozadu, bušící srdce, hloupnu a nemůžu mluvit.“ Konopím se nelze smrtelně předávkovat, ale stav po užití příliš vysoké dávky může být velmi nepříjemný. Omezit je ho možné například užitím čistého CBD, důležité je pak zejména nepanikařit, zvýšit příjem tekutin a cukru a vyčkat, až účinek odezní. Zvládání psychoaktivních účinků ovlivňuje také předchozí zkušenost s užíváním, jak uvádí jiný respondent: „Dezorientace, opilost, panika – zpočátku, časem po vzniku tolerance a zkušenostech jsou změněné stavy minimální.“

Při posuzování konopné samoléčby je třeba pamatovat i na to, že ne všichni nemocní látku užívají vnitřně. Inženýr využívající konopné masti k samoléčbě ekzému se proti mé otázce o psychoaktivních účincích konopí vymezil: „Nemám změněný stav vědomí. Snad ne každý, kdo používá konopí k léčbě, musí být hulič.“ Topické užívání k úlevě od bolestí svalů a kloubů či k řešení dermatologických obtíží představovalo druhou nejčastější formu aplikace.

Je zřejmé, že informace o tom, co očekávat v průběhu změněného stavu vědomí, jakou zvolit dávku a jak se zachovat v případě předávkování, mají na průběh samoléčby klíčový vliv, což platí zejména u prvouživatelů. Stejně důležitá je také znalost obsahu účinných látek v užívaných produktech. V České republice existují laboratoře, které jsou na vyžádání schopny analýzu kanabinoidů provést, nicméně využití jejich služeb je s ohledem na legální situaci riskantní. Na trhu jsou k dostání také domácí testy umožňující hrubou analýzu, obě metody jsou ale poměrně finančně nákladné.

Konopí často představuje účinnou náhradu konvenční léčby. Foto: Shutterstock

KONOPÍ VE SPOLEČNOSTI

Jakékoli onemocnění je sociální událost a nutně zahrnuje i blízké okolí nemocného, neboť přirozeně narušuje jeho schopnost zapojovat se do běžných kolektivních aktivit, ať už v rámci rodiny, přátelských vztahů nebo práce. Výpovědi ohledně dopadů konopné terapie na nejbližší vztahy byly veskrze pozitivní či neutrální, a to zejména v souvislosti s úlevou od příznaků onemocnění, což nemocným umožnilo znovu zvládat běžné činnosti a zapojit se do společenských aktivit. Téměř 90 % respondentů o samoléčbě informovalo svou rodinu, která praxi zpravidla schvalovala anebo tolerovala. Tato reakce byla často podložena výsledky terapie, které rodinné příslušníky dokázaly přesvědčit o její efektivitě i přes počáteční nedůvěru: „Ze začátku byli proti a nevěřili mi, později však zjistili, že mi to opravdu pomáhá, a smířili se s tím.“ Rodinní příslušníci běžně pomáhají nemocným také s pěstováním a výrobou léčebných přípravků, případně sami konopí využívají. Jak vysvětluje důchodce s Parkinsonovou nemocí: „Manželka mi připravuje konopné masti a blízká rodina tvrdí, že jestli mi to pomáhá, tak není důvod k připomínkám.“ Reakce širšího okolí byly smíšené a přecházely od pozitivních, se kterými se setkala přibližně polovina nemocných, po negativní, kdy bylo konopí vnímáno jako riziková droga. „Okolí si myslí, že jsem narkoman, feťák a levicový vyvrhel,“ svěřil se mi jeden z respondentů. Otevřenost okolí naopak popsal kuchař, kterému konopí pomáhá od bolestí: „Nikdy jsem to moc s širším okolím neřešil, ale pokud ano, vždy byla reakce spíše kladná a někdy jsem si i rozumně popovídal nebo vyměnil zkušenosti.“ 

„Ne každý, kdo se léčí konopím, musí být hulič.“

Konopí se v současnosti v České republice nachází v pozoruhodné situaci. Ačkoli se zdá, že je naše společnost v zásadě připravena revitalizovat status byliny, která byla po desetiletí systematicky řazena do škatulky nebezpečných drog, aktuální legislativa tomuto trendu stále neodpovídá. Nemocní v současnosti volají zejména po úlevě od psychické zátěže v podobě hrozby postihů za pěstování vlastních rostlin a po zpřístupnění dostatečného počtu legálních odrůd konopí a jeho derivátů za přijatelnou cenu v lékárnách.

Řešením by pro nemocné mohlo být také zavedení systému konopných společenských klubů, tedy spolků, které již v zahraničí běžně fungují a umožňují svým členům konopí pod odborným dohledem pěstovat a úrodu si dělit na základě individuálních potřeb. V klubech je zpravidla přítomen také lékař, který dokáže poradit s nejvhodnější formou aplikace a dávkováním, které se zdají být v samoléčbě jednou z nejproblematičtějších oblastí. Vše probíhá v neformálním a přátelském prostředí, kde se nemocní nesetkávají s předsudky a nebojí se o své léčbě otevřeně promluvit. Konopí pěstované v podobných spolcích má transparentní původ, prochází kontrolou kvality, je finančně dostupnější a nemocní si mohou být jisti, že spolu se svým lékem neužívají i jedy, což je v případě nákupu na černém trhu vždy obklopeno otazníky.

Ráda bych poděkovala za důvěru a cenné informace všem respondentům, kteří se rozhodli do výzkumu zapojit. V současnosti připravuji další studii založenou na osobních rozhovorech, která proběhne v roce 2018 a zaměří se na terapeutický potenciál změněných stavů vědomí. Pokud vás téma zaujalo, konopím se léčíte a rádi byste se výzkumu zúčastnili, neváhejte mne kontaktovat na e-mailu: bara@legalizace.cz. 

Zdroj: magazín Legalizace č. 44

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno