„Šíření toxikomanie“ je gumový bolševický paragraf, zrušme ho

Smí se mluvit a psát o legalizaci konopí? To záleží na posouzení orgánů činných v trestním řízení. Při dostatečně extenzivním výkladu § 287 o šíření toxikomanie by nepohodlný propagátor liberalizace mohl vyfasovat až pět let „natvrdo“. Jde o stejně gumový a zneužitelný paragraf, jakým za komunismu byl trestný čin výtržnictví, za nějž režim zavíral své kritiky, když na ně nenašel nic jiného.

Drogy s výjimkou alkoholu a tabáku jsou u nás dnes zakázané, nicméně ve svobodné společnosti je nepřijatelné, aby lidem bylo znemožněno demokratickými způsoby prosazovat změnu zákona. Je legitimním rozhodnutím trestat výrobu drog určených pro černý trh Ale zakazovat vůbec mluvit o legalizaci? Mlhavá formulace „kdo jiného svádí ke zneužívání jiné návykové látky než alkoholu“ přímo svádí policii ke zneužití. Zvláště když je doprovozena další gumovou definicí „kdo zneužívání takové látky jinak podněcuje“.

Co je to „svádění“? Jak se dokazuje? Je sváděním, když napíšu dívce „básničku o trávě“? A „jiné podněcování“? To už může být úplně cokoliv. Třeba i tento článek. Paragraf 287, který svým pojetím patří spíše do starého trestního zákona ze šedesátých let, je zkrátka velmi lehce zneužitelný k potlačení nepohodlných názorů a svobody slova. Řadu jiných, které měly sloužit k „umravnění“ společnosti a prosazení „socialistického způsobu života“, jsme po listopadu 1989 zrušili. Třeba již zmíněné výtržnictví nebo hanobení republiky a jejího představitele.

Zasaďte se o lepší budoucnost, jdetě k volbám a volte tak, ať legalizace jako téma v politice nezapadne. www.robertveverka.cz 

„Šíření toxikomanie“, což je paragraf jakoby napasovaný na epizodu „Mimikry“ z estébáckého seriálu Třicet případů majora Zemana, ovšem v trestním zákoníku i po všech novelizacích zůstal. Demonstranty proti vládě a prezidentovi už dnes netrestáme za výtržnictví či urážku hlavy státu (i když by se to některým líbilo). Ale pokud jde o snahu dekriminalizovat drogy, stále platí komunistický status quo.

Problém s paragrafem o „šíření toxikomanie“ je v tom, že ho lze vyložit takřka libovolně a šikanovat ty, kteří se nějak znelíbí. „Svádění“ a „podněcování“ jsou velmi podobné formulace jako „pobuřování“ a „usnadnění šíření pobuřujícího projevu“, které od padesátých let sloužily komunistům k potrestání těch, kterým se na jejich vládě něco nelíbilo. Ano, tehdy se zavírali lidé nikoli jen za přečiny proti panujícímu režimu, ale i za projevy volající po jeho změně. Ve svobodném demokratickém právním státě však něco takového nemá místo.

Pokud se něco přežije, je třeba to změnit, o čemž má rozhodnout svobodná debata a pak parlament. Je dobře, že už není trestná homosexualita. Ale stále trestáme rekreační uživatele konopí, případně lidi, kteří si pro vlastní potřebu pěstují konopí na vlastní zahrádce. A je absurdní, že když někdo propaguje pití vodky s lahví v ruce na ulici, je to v pořádku, ale nabízení konopné masti může být považováno za zločin. Známá je také ostudná kauza zátahu proti majitelům growshopů, a to právě kvůli „šíření toxikomanie“.

Paragraf 287 slouží k tomu, aby daný stav nikdo nemohl chtít demokraticky změnit, aniž by riskoval možný postih. A to je špatně. Mnozí nemusí s legalizací konopí souhlasit, já mám však právo svobodně prosazovat tuto politickou agendu a svůj názor. Policista může mít jiný, nesmí mě ale za ten můj zavřít.

Mohl bych napsat celou esej o důvodech, proč není správné, užitečné a dobré dnes kriminalizovat konopí, které je součástí naší civilizace mnohem déle než droga tabák (která je ovšem legální). Přitom konzumace alkoholu a kouření tabáku způsobují obrovské škody a zdravotní následky, naprosto nesrovnatelné s přírodními kanabinoidy. Ale zde nejde primárně o to, kdo má pravdu. Jde vůbec o elementární svobodu moci o ní diskutovat bez hrozby postihu…

Někdo si možná řekne: „Trávu neužívám, mám alkohol, konopné mastičky nechci, mám farmakologii, tak proč by mě mělo zajímat, jestli někdo má, nebo nemá svobodu propagovat legalizaci konopí?“ Na to existuje jednoduchá odpověď: protože svoboda je nedělitelná. Když zakážete dospělým lidem, aby si místo skleničky dali „trávu“, a nechá vás chladným, že stíhání dohnalo k sebevraždě babičku, která potřebovala konopnou mast na bolesti, od níž jí průmyslová léčiva nepomohla, jak si můžete být jisti svou vlastní svobodou?

Kriminalizace konopí dnes nemá smysl. Jako zodpovědný občan nicméně ctím momentálně platné zákony. Jako svobodný občan se však musím vzepřít proti gumovému „komunistickému“ paragrafu o šíření toxikomanie, který násilím petrifikuje současný stav, umožňuje stíhání, zavírá lidem ústa a upírá jim základní svobodu názoru a projevu. Zrušme ho.

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno