Tabák veselosti aneb Dezinformace v dobovém tisku

„Marihuana se nabízí Američanům pod různými názvy. Prodává se jako mexické zelí, indiánské seno, náladový tabák, tabák smíchu nebo mexický hašiš.“ Těmito slovy začíná novinový článek v Moravské orlici z roku 1936.

Zprávy o kouření marihuany v meziválečném Československu nejčastěji přinášely Lidové noviny, Moravská orlice a Národní listy. Od roku 1918 do roku 1939 publikovaly několik článků, které měly z dnešního pohledu charakter falešných a poplašných zpráv. Pojďme se na tento historický fenomén podívat zblízka.

Nic nového pod sluncem

Šíření dezinformací v médiích viditelně není ničím novým. Tento fenomén má své kořeny dávno v minulosti a – stejně jako dnes – formoval názory lidí na různé události a jevy ve světě.

Fámy a hoaxy týkající se konopí se začaly šířit v československé společnosti na počátku 20. století a je smutné, že dodnes ovlivňují názory a představy lidí o účincích této rostliny.

„Vojáci usínali ve stoje, při cvičení jim padaly z ruky pušky a po návratu z města byly neschopní služby.“

Zahraniční noviny vycházející primárně ve Spojených státech pravidelně uveřejňovaly vymyšlené nebo zavádějící zprávy o kriminalitě lidí pod vlivem konopí. Články popisovaly děsivé příběhy o tom, jak se lidé po jeho užití dopouštějí násilí a zločinů. Jednotlivé příběhy měly vždy stejnou strukturu a vzbudily ohlas i v československém dobovém tisku.

Národních listech v roce 1939 jsme se tak mohli dočíst následující nesmysl: „Marihuana je rostlina podobná tabáku. Obsahuje alkaloid marijuanin. Po větších dávkách nebo po delším užívání rozrušuje nervovou soustavu a vzbuzuje záchvaty zuřivosti a nakonec způsobuje smrt.“

Strůjci konopné prohibice

Chování lidí užívajících konopí a hašiš, jak bylo popisováno v médiích meziválečného období, neodpovídalo realitě ani dobovým vědeckým poznatkům. V průběhu času se zjistilo, že mnohé takové zprávy byly buď napsány účelově, nebo zcela vymyšleny.

Dnes je všeobecně známo, že duchovním otcem protikonopné propagandy byl Harry J. Anslinger, první ředitel amerického protidrogového úřadu, jenž měl podporu mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta, ministra financí Andrewa Mellona a dalších významných odpůrců konopí. Hearst a Mellon dali Anslingerovi dostatek prostoru pro vydávání a šíření nenávistných a silně manipulativních zpráv o konopí, v nichž samozřejmě hrál velkou roli i rasismus.

Zdroj: flickr.com

U nás pak byla veřejnost strašena například takto: „Podle úsudku lékařů vypadá působnost mexického tabáku takto: první stádium je charakterizováno veselou náladou; není divu, že marihuana se nazývá tabákem budícím dobrou náladu.

V druhém stádiu se nápadná veselost mění v mdloby, které se stupňují. Třetí stádium skrývá obraz hrůzy. Kuřák ztrácí svou vůli a nestačí mu již rozkoš z marihuany. Potěšení hledá v alkoholu. Člověk ve třetím stádiu je pak ovládán touhou vraždit.“ (Národní listy, 1936)

Omamný jed z Mexika straší Čechy

Do československého tisku se tyto ideologicky zabarvené zprávy dostávaly z Ameriky. Čeští čtenáři přitom nebyli vždy informováni o tom, že marihuana rovná se konopí, které se u nás po staletí pěstovalo.

Marihuana byla v našem meziválečném tisku popisována jako omamný jed, který je podobný hašiši. Například v roce 1935 zveřejnily Národní listy zprávu z Colorada, která začínala větou: „Možná jste netušili, co je to marihuana.“ Následně autor popisuje marihuanu jako omamnou bylinu, která působí na člověka prudčeji a intenzivněji než opium nebo jiné „jedy“. Podle daného článku kouření a žvýkání konopné rostliny mělo způsobovat zuřivost a násilí.

O hašiši se v našem prostředí psalo mnohem častěji než o marihuaně, přičemž řada článků analyzovala spíše hašišovou kulturu než přímo negativní účinky hašiše.

Téma vraždy a násilí po užití konopí bylo reflektováno například v československém dobovém časopise Jas v roce 1939. „Je to jako opium. Kouříte to a kouříte, až najednou jednoho krásného dne zničehonic vrazíte nůž do své babičky.“

Marihuana byla popsána v týdeníku Jas jako rostlina podobná šalvěji. Konkrétní vymyšlený případ o násilí vykresluje článek uveřejněný v moravskoslovenském deníku Svoboda: „Když mexičtí zemědělci propadnou kouření omamného koření marihuana, pak bijí své manželky až k smrti. Podle lékaře Petersona může být člověk omámený tímto jedem nezkrotný a lze ho zdolat jen násilím.“

Zahrada zapomnění mezi mrakodrapy

Do československého tisku, konkrétně do Lidových novin, se dostala i příhoda vojenského velitele z New Yorku, která se mezi ostatními zprávami vymyká. Vybraný úryvek z poměrně dlouhého článku popisuje chování vojáků po užití marihuany: „Už delší dobu vojenský velitel sledoval, že jeho lidé projevují nevojenskou povrchnost. Vojáci usínali ve stoje, při cvičení jim padaly z ruky pušky a po návratu z města byli neschopní služby.“

Pozoruhodné je, že ve srovnání s mnoha smyšlenými zprávami o tom, jak marihuana donutí člověka k násilí nebo i vraždě, tento článek tvrdí pravý opak. Vojáci neprojevovali žádné známky agresivity, dokonce ani nedokázali zacházet se zbraněmi.

Zdroj: commons.wikimedia.org

Článek dále ve shodě s tehdejší propagandou popisuje „mexické zelí“ coby narkotikum, jež vede k duševním chorobám. Je ale zajímavé, že na rozdíl od jiných novinových zpráv se zde hovoří o marihuaně jako o nákladné kratochvíli. Většina manipulativních zpráv přitom popisovala tuto „strašlivou drogu“ jako levnou záležitost, kterou si mohou dovolit i studenti.

Naše Moravská orlice dokonce v roce 1934 uvedla i cenu. Jeden kus omamné ďáblovy cigarety měl stát od 35 haléřů do 2,1 koruny. Za dvě koruny jste si u nás tehdy mohli koupit například kilový chléb. Ale například zmiňovaný meziválečný článek v Lidových novinách hovoří jinak: „Vysoká cena zabraňuje rozšiřování marihuany, a proto bylo velkým překvapením, když se u vojáků našla tak drahá narkotika.“

Bylina z čertí zahrádky

Podstatným prvkem každého novinového textu je titulek, protože upoutá pozornost čtenáře. Falešné a poplašné zprávy jsou proto často nazývány silně kontroverzně. Meziválečný tisk v Československu, který publikoval články o marihuaně a hašiši, vždy používal silně emocionální názvy. Naopak titulky článků věnovaných starému známému konopí nebyly nijak zvlášť poutavé.

Vzhledem k tak obrovské a dlouhodobé mediální masáži se asi nelze divit tomu, že valná část populace je dodnes přesvědčena o tom, že konopí je nesmírně nebezpečná droga.

Článek s názvem „Bylina z čertí zahrádky: Marihuana, tabák veselosti“ od neznámého autora v krátkosti představil čtenářům smyšlený příběh o ohromném vzestupu uživatelů „indiánského sena“. Z textu se dozvídáme, že veřejnost sice marihuanu nepovažuje za nebezpečnou, ale ozývají se hlasy, že každá substance se stává nebezpečnou v okamžiku, kdy se objeví na policejní listině zakázaných jedů. Proč? Protože „zakázané ovoce nejlépe chutná“.

3,5 milionu korun v plamenech

O protikonopných aktivitách federálních policistů v New Yorku informoval československý dobový tisk v roce 1938. Z článku vydaného kde jinde než v Národních listech se dozvídáme, že „policie zapálila 1500 kilogramů rostliny marijuana, která se pěstuje v Mexiku a pašuje se do Spojených států.“

Podle článku kouřili marihuanové cigarety hlavně studenti, kteří se po nadměrném užití jedu dopouštěli „bláznivých a nerozumných pouličních výtržností“. Zpráva konstatuje, že „plameny zničily drogu v ceně 125 000 dolarů“, což samozřejmě tehdy byly obrovské peníze.

Hašišové hospody v Egyptě

O hašiši se v našem prostředí psalo mnohem častěji než o marihuaně, přičemž řada článků analyzovala spíše hašišovou kulturu než přímo negativní účinky hašiše. Národní listy v roce 1929 publikovaly článek s názvem „O hašiši, narkotiku Východu“, kde informovaly čtenáře o historii hašiše v Egyptě.

Z článku se například dozvídáme, že hašišové hospody navštěvovali nejčastěji Turci opojení datlovým vínem, vypravěči lidových pohádek, vykladači koránu, žebráci, sluhové, nosiči vody a žáci vysokých škol náboženských. Zbožní lidé navštěvovali tyto hospody údajně jen před svátky.

Téma vraždy a násilí po užití konopí bylo reflektováno například v československém dobovém časopise Jas v roce 1939.

Podle zpráv vydávaných v československém periodiku Vesmír bylo možné poznat poživače hašiše poznat podle vzhledu. „Oni byli vyhublí, s mdlými tvářemi, blbě šťastným úsměvem, upřeným bezvýznamným pohledem, křečovitě sevřenými rty a občasným třasem.“

Dlužno dodat, že hašiš má mezi neinformovanou veřejností dodnes velice démonickou pověst. Přitom se nejedná o nic jiného než koncentrovanou konopnou pryskyřici. Kdyby byl hašiš vyráběn dle hygienických norem, dalo by se uvažovat i o jeho léčebném využití.

Nevěřit mýtům, ale vědě

Vzhledem k tak obrovské a dlouhodobé mediální masáži se asi nelze divit tomu, že valná část populace je dodnes přesvědčena o tom, že konopí je nesmírně nebezpečná droga, jež u lidí rozpoutává šílenství nebo záchvaty agresivity. Přitom ve skutečnosti se jedná o velice bezpečné, netoxické léčivo. V historii není znám ani jediný případ úmrtí coby přímého následku požití konopí.

Buďme tedy obezřetní vůči různým politicky motivovaným fámám a důvěřujme vědě, nikoli bulváru.

Zdroj: magazin-konopi.cz

DISKUZE K ČLÁNKU

Vložte prosím komentář!
Vyplňte prosím své jméno